Hvězda nebo vrah?!

Svázaná holka

Šli jsme pomalu k tomu tomu domu kde se prý má ta úniková hra konat. Ale čím víc jsme se blížili tím víc jsem se cítil ne úplně jistý a začala se i trochu bát. „Dabi?" „Hmmm?" „Začínám se trochu bát upřímně." „Nemusíš se bát. Jsem tu s tebou jediné koho by ses mohl bát jsem já." Zasmál jsem se a chytl ho za ruku. „Tak jo jsme tady." Zvedl jsem hlavu a byl to velký celkem dost moderní dům. „Wooow to je hezký dům. Ale proč je takhle daleko od lidí?" „To kvůli té hře lidi si pak stěžovali na křik." „Oh aha." „Tak jdeme?" Zmáčkl jsem víc Dabiho ruku a kývl. První co mě překvapilo že jsme nešli předním vchodem a někam na zahradu. Ale nikdo žádná krev ani nic aby to bylo strašidelný zatím normální dům. Objevili jsme se na zahradě a tam byli otevřené dveře do sklepa. „Dabi~ Já se bojím já tam nechci.. Nechceš něco jiného? Prosím~" „Když už jsme tak daleko tak zpět nepůjdeme." Došli jsem do toho sklepa a Dabi ukázal ať jdu první. Vkročil jsem na první schod a otočil se vystrašeně za Dabim. Udělal jsem další krok a najednou třískli dveře. Vystrašeně jsem se podíval a za mnou stál Dabi který ty dveře zavřel. „Dabi!Víš jak jsem se lekl." Udělal jsem další krok a pomalu jsem šel dolu. Čím víc jsem šel dolu tím víc jsme slyšel křik někoho nějaká holka řvala pomoc! Ale nebylo ji moc rozumět musela mít něco přes pusu. Otočil jsem se na Dabiho a ten se usmíval. „Dabi? Ty se nebojíš?" „Ne nemám se čeho bát." Udělal jsem poslední krok a ocitl se na betonové zemi. Furt někdo křičel. „Dabi musíme najít zapínač. Dabi?" Začal jsem se klepat strachy. „Dabii!!" Zakřičel jsem. „Tady je." Ozvalo se a najednou s nerozsvítilo. Otočil jsem se a za mnou stál Dabi. Rozhlídl jsem se a úplně se zděsil. Seděla tam holka co byla potlučená měla zlomené nohy a několik řezanců. Ale počkat je to jen hra. Jak tohle asi dlouho museli dělat? Já bych takový make-up nedokázal. Doběhl jsem k ní a začal jsem se jí ptát na to jestli je v pořádku a kudy se odtud dostanu ven. Ona brečela a snažila se mluvit ale přes ten šátek jsem ji nerozuměl ani slovo. Otočil jsem se na Dabiho který stál opřený o sloup a jen mě sledoval. „Tak dělej něco ne? "Doběhl jsem k němu. „Dabi uklidni ji a já zatím zkusím najít nějakou nápovědu a nějaký nožík abych ji mohl rozříznout ten šátek je moc pevně uvázaný." Dabi šel pomalu k té holce ale ona začala neskutečně křičet jako by se ho bála. Dabi ji něco říkal a ona najednou ztichla. Žádnou nápovědu jsem nenašel ani nožík. Doběhl jsem k Dabimu a k té holce. „Dabi nic jsem nenašel." „Tak já se dojdu podívat ještě jednou jestli si něco nepřehlídl. Buď tu s ní." Dabi začal odcházet a měl úsměv na tváři. Nevím co mám jí říkat ale takhle strašidelný jsem to nečekal je to lepší než jsem čekal skoro jako kdyby tohle se opravdu dělo. Chytl jsem ten šátek a snažil se ho rozvázat Dabi furt našel ani jsem ho neviděl. Naštěstí se mi povedlo uvolnit ten šátek a stáhl jí ho pod bradu. „UTĚČ JE TO VRAH!!!!" Zařvala ta holka se slzami v očích a já se otočil a za mnou stál Dabi s nějakou kovovou tyčí a já ucítil jen neskutečnou bolest.