Hvězda nebo vrah?!

Ochranka

Ráno jsem se probudil s totální bolestí hlavy. Co se vlastně včera stalo? Chytl jsem se za hlavu a snažil se vzpomenout pamatuji si některé úseky ale pouze matně. Jak jsem se vlastně dostal domu? Vstal jsem a šal pomalu do kuchyně musel jsem se furt držet zdí abych vůbec mohl jít. Sáhl jsem do šuplíku a vytáhl nějaké prášky je mi jedno na co to je hlavně aby mě nebolela hlava. Zapil jsem se a začal si vařit vodu na polívku. Dnes mám fakt velký výběr a mám z toho radost můžu si vybrat buď kuřecí nebo vepřovou či krevetovou. Vzal jsem si vepřovou a zalil ji již uvařenou vodou. Sedl jsem si a začal pomalu jíst. Zajímá mě jak mám dnes vydržet ve škole. Když jsem dojedl rovnou jsem umyl nádobí a šel ke dveřím z kterých odcházím z bytu. Nazul jsem si boty a otevřel dveře. A naboural do někoho hrudi. „Moc se omlouvám." A zvedl jsem pohled. „Dabi?! Co tu děláš? A jak jsi sem dostal?" Dabi mi položil prst na rty a řekl. „Nekřič tak nebolí tě snad hlava." „Jak to víš?!" „Vždyť jsem byl včera s tebou to si nepamatuješ ani tohle?" Zamyslel jsem se a koukl se na Dabiho. „Vím... Ale jak ses sem dostal." „Včera když jsem tě nesl domu musel jsem najít klíče a pak jsem je zapomněl u sebe v kapse." „Počkat počkat? Ty si řekl nesl? Jak jako nesl." Dabi se trochu usmál. „Byl si totálně mimo tak jsem tě musel nést v náručí. A chtěl si po mě vyjet." Koukl jsem na něj a vykulil oči cože to. Trochu jsem zrudl a otočil se Dabimu zády a zabouchl byt. „Dej mi ty klíče."

Usmál jsem se když jsem viděl jak je Shigaraki nervózní. „Dej mi ty klíče." A otočil se na mě. přišel jsem k němu trochu blíž. A dal ruku vedle jeho hlavy. A druhou rukou ho namáčkl na dveře. „Hej co to děláš!" „Copak vadí ti to SHIGY?" a usmál jsem se šibalsky.

V tu chvíli jsem si vzpomněl... O můj bože. Řekněte někdo že to je jen sen a tohle se nikdy nestalo.

Shigaraki vypadal že si vzpomněl. Trochu jsem se pousmál a namáčkl jsem se na něj. „Copak Shigy. Už sis vzpomněl." Shigaraki zvedl hlavu a podíval se na mě a trochu zrudl. Není tak těžká kořist a opilí je ještě jednodušší. Namáčkl jsem svoje kolena na jeho rozkrok a dal hlavu k němu na milimetry daleko. Shigaraki zrudl a zapištěl. „Hej!" „Copak vadí ti to snad? Nechceš pokušení něco nového od života." Začal jsem se přibližovat hlavou víc k Shigarakimu a on začal zavírat oči. Usmál jsem se a milimetr od jeho úst jsem dal pryč ruku i nohu a začal odcházet. „Přijdeme pozdě do školy tak si hejbni."

Otevřel jsem oči a Dabi stál mě zády u schodiště. Co se to stalo. Proč jsem zavřel oči? Proč jsem to udělal. Vždyť ho nesnáším. Ale co vím už teď jistě že je na něm něco co já nevidím a je to něco zvláštního. Má nějaký tajemství jeho oči jsou zrádné. Ale i přes to jsem ty oči zavřel a čekal na jeho polibek. Jak jsem mohl být tak naivní. Vzal jsem tašku a šel pomalu za ním teď se cítím trapně...

Viděl jsem periferně že jsem Shigarakiho dostal do rozpaků z čehož mám radost už jen to že zavřel oči jsou plusové body. Sáhl jsem do kapsy zastavil se a otočil se na něj. „Na tady máš ty klíče." On se jen uklonil a poděkoval. Přišel jsem k němu a zeptal se. „Tak jdeme?" On jen kývl hlavou a pomalu jsme šli.

Šli jsme pomalu do školy když v tom se Dabi zastavil. „Kurva!" Otočil jsem se na něj a vypadal naštvaně koukl jsem se směrem kam koukal a tam stál nějaký velký chlap a černým autem. Ten chlap nás zpozoroval a rozešel se k nám. „Dabi? Kdo to je?" „Moje ochranka prý... ccc jak ubohé umím se ochránit sám a ne někdo s vymytým mozkem."

Došel až ke mě když v tom přiběhlo několik holek a začalo mi něco říkat a pištět. Bože to tu chybělo... „Dabiiiii~ Dáš mi podpis?" „Dabi já tě miluji." „Dabi~..." „Dabiiiii~"Rozešel jsem se k Shigarakimu chytl ho za ruku a táhl pryč. „Dabiiii- Kam jdeš?"

Když mě Dabi chytl za ruku nevěděl jsem co mám dělat. Prostě jsem šel. Než jsem si to uvědomil seděl jsem v autě. „Hej Dabi! Co se to děje?!" „Uděláme si menší výlet ano?" „Ale Dabi co škola." „Neboj se to zařídím."

Uraraka: „Viděli jste to ten kluk to byl ten divný od nás ze třídy."

Tsu: „Kam jel?"

Momo: „Nevím ale nenecháme to jen tak aby nám někdo vzal Dabiho!"

Jiro: „Přesně! Musíme se ho zbavit!"