Hvězda nebo vrah?!

Záchrana?

Rozběhl jsem se k tomu boxu kde jsem zavřel Shigarakiho  a snažil se do něj dostat... Nešlo to! Co to?! Proč se to zaseklo! Začal jsem křičet aby na mě promluvil ale bylo ticho. „Jestli jsi se zabil!" V tu chvíli jsem si uvědomil co vlastně udělám.. Jestli se zabil tak... Pomalu jsem po boxu sjel na zem a posadil se do kaluže krve co odtékala pomalu z boxu. Proč... Stekla mi slza. Proč... Proč mi na něm tak záleží?! Já ho chtěl zabít a teď tady řvu?! Naštvaně jsem bouchl pěstí do boxu a slyšel nějaké cvaknutí okamžitě jsem se zvedl a dveře najedou šli otevřít. Okamžitě jsem vytáhl Shigarakiho kterému z hlavy tekla krev ale z tohohle přece nemohlo vzniknout tolik krve není to tak velká rána. Položil jsem ho na zem a přiložil ucho k jeho hrudi. Žije! On žije! Objal jsem ho a přimáčkl pořádně na tělo. Když v tom jsem viděl jak opět začíná téct krev šlo to z břicha nadzvedl jsem mu tričko a uviděl něco co jsem opravdu nečekal. Měl rozdrápané břicho do krve už nějaký před ním se snažili rozškrábat si břicho ale takhle? Rychle jsem ho chytl do náručí a rozběhl se do kuchyně tam mám obvazy a nějaké další věci co by mu mohli ztlumit tu bolest. Sundal jsem mu tričko které v některých místech bylo uschlou krví přilepené na jeho tělo snažil jsem se ho sundat něžně abych mu neublížil. Když jsem ho ošetřoval snažil jsem se furt na něj mluvit aby se probral ať se nevzdává. Když jsem mu dodělal poslední steh na břichu snažil jsem se ho probrat ale nic. Možná bude lepší když ho nechám teď odpočinout pomalu a opatrně jsem ho zvedl aby se mu žádná rána neotevřela a odnesl ho k sobě do pokoje. Nechal jsem ho tam a pro jistotu zavřel dveře a šel jsem uklidit krev po baráku vyčistit box a uklidit nákup.

Po půl hodině:

Začal jsem se cítit divně ne ten chlad a svobodu co jsem chtěl ale hřejivý pocit. Pomalu jsem začal otevírat oči a byl jsem... Počkat tohle není ten sklep. Tohle je někoho ložnice! Zachránil mě někdo? Jsem volný? Někdo mě zachránil! Ten kdo mě zachránil tak mu budu věrný dokonce svého života! Najednou se začali otevírat dveře a já se usmíval a pomalu mi kapaly slzy na peřinu pod kterou jsem ležel. Ovšem kdo stál v dveřích mě nepotěšilo. Můj úsměv z tváře zmizel během vteřiny a začal jsem se klepat strachy. On mě za to zabije že jsem to chtěl udělat sám on mě chce potrestat. Začal jsem brečet ještě víc. „Prosím ne já se omlouvám. Já nevím proč jsem-" najednou mě Dabi objal a pohladil po hlavě a řekl. „To je v pořádku je to moje chyba." Jeho chyba? Co se sakra stalo? Co když ho obejmu taky? Zavrtal jsem svojí hlavu do jeho hrudi a objal ho nazpět tak krásně voní. Lehce se usmál takže kvůli tomuhle si mě nechá pustit k tělu? Dobře tedy... přece jen uvidíme kdo bude z nás dvou opravdu ležet na zemi bez hlavy. A objal jsem ho pevněji.

Ahojky! Nedávno jsem si psala s jednou holčinou která mi psala do DM kdy bude pokračování a mnoho hezkých zpráv. Lehce mi to otevřelo oči protože mi i chodí hezké zprávy do komentářů ale nemám na psaní náladu a ani čas ztratila jsem zájem psát a chtěla jsem skončil jak jsem psala té holčině ale tak někdy můžu něco hodit když se budu nudit... aktivitu nějakou velikou asi nečekejte ale to už vám asi došlo... Děkuji všem za podporu! Doufám že se kapitola líbila.