Hvězda nebo vrah?!

Vroucí voda

Ležel jsem na zemi a jen cítil jak mi něco studeného stéká po obličeji nemohl jsem se hýbat jen jsem ležel. Pohl lehce okem na zem a viděl jak ležím v krvi. Nemohl jsem mluvit nebo křičet o pomoc. Najednou mě někdo chytl do náruče nevím kdo to byl viděl jsem spíš šmouhu než osobu. Ta osoba mě posadila nejspíš k nějaké zdi a začala mi něco dělat s tou hlavou. Docela dost to bolelo. Ale když se dotkl úplně rány padl jsem bolestí do bezvědomí... nevím jak dlouho jsem byl mimo ale když jsem se probudil byl jsem řetězema připoutaný k nějaké tyči. hlavu jsem měl obvázanou a už mě tolik nebolela spíš mi bylo špatně. Rozhlídl jsem se víc po místnosti. Kousek ode mně seděla tak počkat... to je ta holka z únikovky. Hned jak si mě všimla začala mluvit. Moc jsem toho nepobral jediné co tak jestli mě to hodně bolí. najednou se ale místností ozvalo odemykání dveří a někdo vkro- „Dabi?" Promluvil jsem dost potichu. „Už si se probral? To ti to trvalo." Něco nesl v ruce šel ke mně a začal mě krmit začali mi téct slzy. „Dabi proč? Já- Já tě miloval a ty si toho využil!" Dabi mi dal jednu facku která mě hodila z sedu opět na zem. „Ještě buď nevděčný! Můžeš být rád že žiješ! Kurva dám ti najíst a ty tohle! "A kopl mě do břicha moje něco to už nezvládlo a pozvracel jsem se. Dabi který pomalu už odcházel se zastavil a otočil se na mě. Ten pohled byl to pohled který mi nahnal mráz po zádech a jako by mi srdce vypustilo pár úderů. Začal ke mně jít a já se začal víc krčit ke zdi. „Já-á se o-omlouvám já to uklidím." Dabi se usmál a přidřepl si ke mně a usmál se. „Neboj to je v pořádku to vyřešíme ano?" Pohladil mě po tváři. Tohle mě uklidnilo a musel jsem se usmát. Což se Dabimu asi moc nelíbilo. Cyhtl mojí hlavu a bouchl s ní do země přímo na místo kde jsem se pozvracel. Chytl mě za vlasy a začal to vytírat mým obličejem. Do mých očí se nahnali slzy a Dabi přestal. Otočil se a začal odcházet. Začal jsem brečet co se s ním stalo? Jak? Tohle není Dabi jakého znám. Musí to být sen štípl jsem se ale nic se nastalo. Tohle není sen... „Taky jsem tomu nechtěla uvěřit." Otočil jsem se na tu holku co seděla u zdi. „Jsem Toga... Dabiho bývalá asistentka." V tu chvíli mi problesklo jak něco nějaká ta paní říkala o ztracené asistentce Dabiho. „J-já jsem Tomura Shigaraki... rád tě poznávám." Chvíli jsem mlčeli a pak Toga začala. „Vím co se se mnou teď stane a proto ti řeknu rychle co vím díky tomu se můžeš dostat ven." Najednou se otevřeli a ve dveřích stál Dabi. „Chtěla si snad něco říct?" Toga již měla slzy v očích ale Dabi si to směroval ke mně. Držel v ruce kýbl a které šla pára. „Budeš potřebovat umýt." „Dabi já... proč to děláš. Takový nejsi já když nás pustíš nikde to neřekneme jen prosím Dabi já.." Dostal jsem facku a Dabi na mě začal lít tu vodu která byla neskutečně horká. Začal jsem křičet bolestí a Dabi se na mě usmíval. „Myslím že příště si rozmyslíš co říct Shiggy~."

Takže další kapitolka ~ omlouvám se za zpoždění ale učitelé nám skoro každý den posílají písemky...😒😢