Hvězda nebo vrah?!

On je můj!

Ráno jsem se probudil ale nikdo vedle mě neležel. Sedl jsem si a rozhlídl se. Ale najednou se ozvali kroky. Koukl jsem ke dveřím a tam stál Dabi. Usmál jsem se tak přece jen zůstal. „Dobré ráno" řekl jsem s úsměvem. Úsměv a já? Nikdy jsem nebyl tak šťastný ale proč mi něco nesedí... Dabi se ke mě rozešel a chytil mě za ruku. „Shigaraki... Já. Chtěl bych se tě na něco zeptat." Koukl jsem na Dabiho nechápavě. „Chci aby si odešel ze školy." Koukl jsem se na něj ještě víc nechápavě. „Nevím proč? Chci mít vysokou chci se v životě mít dobře."„Ne Shigaraki ty to nechápeš. Nebudeš jí potřebovat. Máš přece mě. A já bych se o tebe postaral věř mi. Byl bych tu pro tebe." Koukl jsem na Dabiho s nejistotou. „Dabi promiň ale tohle nemůžu dopustit." Dabi se koukl trochu naštvaně ale to jen tak na zlomek vteřiny a hned se usmál. „V pořádku chápu to."

Sakra co teď? Musím ho odtud přece nějak dostat. Když v tom mi blikl nápad. Dali jsme si společně snídani a vydali se oba pomalu do školy.

Cestou co jsme šli do školy bylo celkem ticho. Doufám že není naštvaný. Nechci aby byl na mě naštvaný nechci o něj přijít. Udělal bych pro něj vše ale tohle si nemůžu dovolit. Najednou se Dabi zastavil a otočil se na mě. Natáhl ke mě ruku. „Půjdeme spolu?" Začal jsem rudnout ale ruku jsem mu podal. Propletl moje prsty s těmi jeho a šli jsme do školy. Celou dobu jsem byl rudý jak rajče. Ale čím ví jsme se blížili ke škole tím víc jsem se bál. Co když na nás bude někdo křičet. Vešli jsme branou do školy a najednou bylo ticho. Všechny pohledy jako by šli na nás dva. Začal jsem se bát a chtěl jsem se Dabiho pustit ale on mě chytl ještě pevněji. Proč ho vlastně držím. Vždyť mezi námi ani nic není. A ještě před týdnem jsem ho nesnášel jak se tohle vše stalo? Tak rychle? Došli jsme oba společně do třídy a já si sedl. Najednou se ale Dabi zvedl a někam začal odcházet. Nenenen ať mě tu nenechává samotného. Najednou jako bych cítil všechny pohledy na mé záda. Otočil jsem se a ke mě to měli namířeno Jirou, Uraraka, Momo a Tsu. Otočil jsem hlavu dopředu a snažil se to nevnímat. Najednou ale na mě promluvila Uraraka. „Hej! Co si jako myslíš že děláš? „A co jako dělám?"Zeptal jsem se a otočil jsem se na ně. A Momo odpověděla. „Dabi je náš! Nevím co si s ním udělal ale patří pouze nám!" „A co když vám řeknu že stejně navždy bude můj." Tsu: „Tak to s tebou nedopadne dobře ty idiote." Koukl jsem na ni a usmál se. „Kdyby jste jen věděli jak skvěle líbá a sex s ním je jako s ďáblem."Najednou jsem ucítil ránu na svou tvář. Padl jsem na zem a koukl směrem kde stála Jirou která měla zatlou pěst. „Ty buzerante debilní! Dabi vždy bude pouze náš. Ty na něj hodně rychle zapomeň!" „Vy ho nikdy mít nebudete!"A flusl jsem na Jirou. Všechny se na mě naštvaně podívali. Chytli mě dvě že mi drželi ruce a Tsu mi držela nohy snažil jsem se bránit ale proti čtyřem je to nemožné. Jirou mi začala dávat pěstí do břicha. Asi po Páté ráně jsem vyflusl krev a stekla mi slza. „Tak co už máš dost?!" Zvedl jsem hlavu. „I kdyby si mi dala milion ran nevzdám se!" v tu chvíli jsem ucítil další ránu do břicha. Další šla do tváře. Moje tělo začalo neskutečně bolet. Najednou mě všechny tři pustili. Mohl jsem utéct ale neměl jsem na to sílu. Začali do mě kopat a já se pouze zmohl si bránit hlavu. Najednou jsem uslyšel že někdo na ně zařval a ony hned přestali. „Dabiii~ ahoj zlatíčko." „Neboj on už tě nebude otravovat." Zvedl jsem hlavu a koukl na Dabiho který koukal vystrašeně. Vrazil do nich a došel ke mě a chytil mě do náručí.

Když jsem přišel do třídy čekal jsem že se něco stane a díky tomu bude chtít odejít ale nečekal jsem tohle. Chytl jsem ho do náruče a rychle nesl na ošetřovnu. Když najednou začal padat jako by... „Hej Shigaraki!" Omdlel mi v rukách. „Kurva!" Ty krávy to schytají! Já jsem jediný kdo může mu ublížit!! Tohle přehnali.

Po 15 minutách:

Seděl jsem vedle Shigarakiho který zatím stále spal. Doktorka řekla že se na něj podívá až se probudí. A teď musí prý někam odejít ať se o něj postarám. Koukl jsem na něj a pohladil ho po tváři. A chytl jeho ruku. Byla tak jemná a bez zranění. Chytl jsem jeho ukazováček. A ještě jednou koukl na Shigarakiho. Usmál jsem se a ohnul mu ten prst. Ve vteřině Shigaraki otevřel oči a začal křičet neskutečnou bolestí. Koukl jsem na něj a objal ho. „Psss Neboj jsem tu já." Shigaraki neskutečně brečel a já se usmíval za jeho zády. „Shigaraki co se tam stalo? Shigaraki na mě koukl vystrašeně a zvedl svojí pravou ruku. Podíval se na ní a jeho prst byl fialový a zkroucený. „Shigaraki?! Co se?!" Shigaraki se na mě koukl vystrašeně. „Ony... Ony mi zlomili... "Koukl jsem na Shigarakiho jako by to bylo jediné co mě zajímá. „S nimi to vyřídím později." Shigaraki ne lehce odstrčil a koukl se na mě vystrašeně. „Ty... Ty." Koukl jsem trochu vystrašeně. Přece neví že jsem to byl já vždyť spal. „Ty jsi měl pravdu měl bych odejít." Koukl jsem na Shigarakiho s úsměvem a chytl ho za druhou ruku. „Doktorka tu bude brzo postará se o tebe a pak se o tebe postarám já." Shigarakiho tohle trochu uklidnilo a lehce se usmál objal mě a začal něco říkat. Ale to mě nezajímá. Důležité je teď to že můžu začít s plánem... Shigaraki budeš můj!

Takže máme tu další díl ❤. Dabimu začíná vše vycházet podle plánu a Shigaraki se k Dabimu po tomhle incidentu citově na vázal ještě víc. Doufám že se těšíte na další kapitolu.💖😊