Hvězda nebo vrah?!

Box

Dabi se lehce usmál a chytil mě aby mě mohl vyndat z vany stále jsem měl menší problém a byl jsem celý rudý studem. Posadil mě na zem a někam odešel. Radši jsem nic nedělal a jen seděl a čekal. Co když šel pro něco aby mě teď zabil? Nechci umřít.. Koukl jsem na svoje ruce a viděl je celé od krve a v ruce jsem držel nůž. Najednou jsem slyšel někoho hlas a já se otočil za tím hlasem byla tam Toga která brečela zatím co ji teklo neskutečné množství krve z břicha. Začal jsem brečet a ztěžka se mi začalo dýchat. „Proč si to udělal! Myslela jsem si že jsme přátelé! To ty si tady šílený to ty si mě zabil." Najednou jsem cítil jak se mnou někdo třese a já se vrátil do reality stál tam Dabi který se mnou klepal a křičel na mě něco čemu jsem ani nerozuměl... to já jsem ta obluda. Ne on.. To já ji zabil. „Hej Shigaraki!" Ucítil jsem facku a to mě vrátilo do reality úplně. „Super si zpět nebo furt budeš někde jinde?!" Sklopil jsem pohled. „Omlouvám se." „Na tohle si vem na sebe!" Hodil po mě maid.. Tak počkat to nemyslí vážně. „To jako vážně?" Zeptal jsem se tiše. Dabi který byl už na odchodu se otočil a naštvaně se na mě podíval. „Nějaký problém snad?" Jen jsem nasucho polkl a začal si pomalu oblékat maid šaty. Šlo to špatně jelikož jsem nemohl moc hýbat tělem by jsem vyčerpaný a moje tělo odmítalo spolupracovat. Když jsem konečně měl na sobě ty šaty zavolal jsem Dabiho protože chodit nemůžu.. Dabi přišel s naštvaným výrazem ale když mě viděl lehce se zasmál. Došel ke mně nahnul se k mému uchu a zašeptal. „Takhle ti to sluší víc" a olízl mi krk. Pak se odtáhl a vzal mě do náruče. Přenesl do kuchyně a posadil mě na židli s kolečky koukl jsem nechápavě na Dabiho který na mě naopak ani neohlídl a řekl. „Nečum stejně tam půjdeš zpět." „Dabi prosím nechci tam..." „Proč myslíš že tě tady nechám? Nejsem tak blbý jestli ti to ještě nedošlo." „Dabi prosím.. Ne! Dabi já tam nechci prosím nesnáším to tam. Zakřičel jsem." V tu chvíli jsem si uvědomil co se stalo a začal jsem se omlouvat. „Takže ti to tam vadí jo? Není problém můžeme to změnit nemusíš se bát." „Vážně?" Dabi se usmál a chytl mě a někam mě začal nést k nějakým dveřím které byli zamčené na několik zámků je skoro nemožné se tam dostat a natož se dostat ven. Dabi otevřel dveře a já viděl na hromadě mrtvoly. Otočil jsem hlavu do Dabiho hrudi a začal brečet. „Dabi já se omlouvám prosím Dabi já se omlouvám." Dabi mi jen chytl hlavu a otočil ji abych vše viděl. Uprostřed místnosti stál ne velký ani ne malý box který byl zajištěný zámky a byl z kovu Dabi mě položil na zem a šel otevírat ten box. Neskutečně jsem brečel a lapal po dechu. „Tady máš nové místo na bydlení." Řekl Dabi a usmál se na mě.

Ahojky! Omlouvám se neaktivitu byla jsem unavená a moje nápady na pokračování byla taky jedna velká katastrofa. Každopádně zde je nová kapitola! Doufám že se líbila a copak si myslíte že se stane dál?