Hvězda nebo vrah?!

Tady sedím já!

Dnes má být ten den co má přijít ten Dabi do školy. Ccc, jaká otrava. Nesnáším hlučné lidi nebo slavné mám rád svůj klid. Vstal jsem a po zemi uklidil pár kapesníku po včerejším koukání na porno. Šel do koupelny a hodil na svůj obličej trochu vody, abych si ho opláchl. Pak jsem se vrátil do pokoje a podrbal se na břichu a zívl si. Otevřel skříň s oblečením a vzal do ruky uniformuj. Převlékl se a šel do kuchyně a otevřel lednici byly skoro plná jen Jablečnými džusy, jinak nic. Vzal jsem alespoň tu čínskou polívku, co jsem měl ve skříňce a uvařil si vodu. Zatím jsem se snažil rozčesat svoje zacuchané vlasy. Když cvakla voda, mávl, jsem rukou nad zacuchanými vlasy a začal jíst. Pak jsem jen umyl nádobí a šel pomalu do školy. Uviděl jsem skupinu holek, jak stojí u brány a očividně na někoho čekají. Najednou začaly všechny hrozně ječet a pištět. Otočil jsem hlavu doprava a tam stál Dabi, který usměvavě na ně mával. Bože to je otrava. Došel jsem do budovy školy a přezul se a šouravou chůzí šel do třídy. posadil se do poslední lavice jako vždy a položil hlavu na lavici. Najednou mi ale někdo zaklepal na rameno a já zvedl hlavu tam stála Uraraka. „Můžeš se prosím přemístit jinam chci sedět vedle Dabiho!" Koukl jsem nechápavě a otočil hlavu doprava. Vpravo seděl Dabi, který se na mě usmíval. Povzdychl si a položil opět hlavu na lavici. „Hej já jsem něco řekla" „,Ale já tu byl první tvůj problém. " „Hej kluku. Když tahle krásná dívka tu chce sedět buď trochu gentleman a pusť ji sem." 'To se ti říká ty hvězdo ccc' Řekl jsem si pro sebe a vzal si věci a šel si sednout do první lavice jediné místo, kde je volno. Přesně jsem to, věděl je to idiot. Můžu si sedět, kde chci a sedím už 2 roky na stejném místě. Zazvonil zvonek a učitel vešel do třídy. Měl jsem položenou hlavu na lavici a vůbec nevnímal takhle jsem byl vždy i v zadní lavici nebudu měnit přístup jen kvůli nějaké "hvězdě". „Shigaraki! Přestaň ležet na lavici a vnímej hodinu." Vůbec jsem ji neposlouchal, nemám na tohle náladu, vylije mi džus teď vezme místo fakt totální... „SHIGARAKI! !! Po škole do kabinetu." To už jsem zaznamenal a zvedl hlavu. Uslyšel jsem tichý chychot holek ze zadních lavic. Protočil jsem očima a alespoň si podepřel hlavu a sledoval hodinu. 

Po hodině:

Lehl jsem si na lavici a jen přemýšlel a ještě teď mám problém za vše může on. Otočil jsem se na něj měl kolem sebe několik holek. Najednou se ale naše pohledy střetly a on se ušlíbl. Cccc idiot ještě se mi vysmívá. Pak jsem zbytek dne se snažil dávat pozor nechci udělat další problém. Po konci dne jsem si vzal tašku a šel pomalu do kabinetu. Fakt super. Zatím, co ten idiot si jde usměvavý obklopený holkama já jdu na popravu. Proč nikdy nemám štěstí. Zaklepal jsem na dveře kabinetu a ozvalo se dále. Otevřel jsem dveře a tam seděla učitelka a poklepávala si nohou. „Tak se tu prosím, posaď." Poučovala mě o mém chování třeba půl hodiny. Ano, je pravda, že mě můžou vyhodit a já vysokou opravdu potřebuji. „A ještě. Prosím, chovej se líp už jen kvůli tomu, že tu máme Dabiho, aby nám to dělalo dobré jméno." To jsem vykulil oči a v hlavě si řekl to si už ze mě děláte.... „Co tam tak stojíš? Už můžeš jít." Vzal jsem si tašku ze země a odešel z kabinetu. To nemyslí vážně vždyť oni se úplně zbláznili ne? Všichni jsou úplně, jak připitomělý kluci se s ním chtějí bavit učitelé ho milují a holky se na něj lepí. A to je tu jeden den. Šel jsem pomalu chodbou, kde už nikdo nebyl až k šatnám. sundal si přezuvky a najednou byla nějaká tma, otočil jsem hlavu a tam stál Dabi nakloněný nade mě. Opět jsem sklonil hlavu a vzal boty a začal je uklízet do skříňky. „Hej kluku nebuď na mě naštvaný já za to nemůžu. Myslím, že jsme začali trochu špatně." „Moje jméno je Shigaraki! A ne to je dobré." Šve mě jeho hlas jeho chůze jeho obličej vše na něm nesnáším. „A co kdybych tě pozval na pití?" Začal jsem odcházet ze školy. „Ne díky." Najednou mě chytl za rameno a otočil mě obličejem k němu, usmál se a pak hned mě přimáčkl na skříňky. Koukl jsem mu do obličeje a on se usmíval, jako by... já nevím, byl nějaký úchyl nebo.. psychopat. Přiblížil se víc k mému uchu a zašeptal. „Ale no tak já vím, že miluješ jablečný džus" A odtáhl se od mého ucha. V tu chvíli mi bylo jedno, co říká dál jediné, co jsem slyšel, bylo slovo jablečný džus. sáhl do kapsy a vyndal jablečný džus. Mě se rozzářili oči a sáhl jsem po něm. „Nenene ne tak rychle. Pojď začít od znova a pojď se dnes trochu poznat." Ten nápad se moc nelíbil, ale ten džus aaaa. „Fajn... Ale jen dnes." Dabi se na mě usmál a podal mi džus, který držel v ruce.

Ahojky❤️ takže tady je další kapitola po mojí pauze doufám že se líbila❤️