Hvězda nebo vrah?!

Nepůjdu zpět

Uběhl už asi týden a celá situace se uklidnila, nikdo už mě ani nehledal a Dabi byl poslední týden taky víc klidný, staral se o mě abych se uzdravil.
Probudil jsem se vedle Dabiho, který byl na svém mobilu a skroloval na instagramu. Nadzvedl jsem hlavu a položil ji Dabimu na hruď. Dabi mi dal malou pusu do vlasů a mile se usmál. Měl jsem hřejivý pocit v břiše. Tohle se ještě nestalo, normálně mě odstrčí zvedne se z postele a odchází, ale dnes je to jinak. „Dabi??" „Hm?" Řekl celkem se zájmem. „Na co koukáš?" „Dnes mě opět zvolili nejhezčím teenagerem roku." „To je super! Gratuluji!" A usmál jsem se. „Dnes budu muset na předaní té ceny." „To je super! Zatím tu můžu uklidit a něco uvařit." Dabi se na mě pootočil. „Jak to myslíš? Tě nenechám jen tak běhat po domě budeš muset do sklepa dokud nepřijedu." A zvedl se z postele a začal se oblíkat. „Ale přece mě tam nechceš zavřít! Ty víš, že bych nic neudělal. Prosím nechci tam..." Dabi se ke mně naklonil a dal mi pusu na čelo. „Snad si nevěřil, že tě jen tak nechám běhat ne?"
Dabi odešel z ložnice a šel ze schodů dolů. Já se strachem v očích jsem se pomalu taky zvedl z postele a začal se oblékat. Nechci tam na zdech je krev smrdí to tam mrtvolami a je tam tma. Ustlal jsem postel a šel taky do kuchyně. Dabi seděl u stolu a pil čaj a vypadal dost hrdý na sebe. Proč by taky neměl být, že? Šel jsem k lince a začal jsem mi mazat rohlík máslem. V tu chvíli mi upadl nůž na zem. Věděl jsem že Dabi se podívá proto jsem se sehl tak abych ho vyprovokoval. Zvedl jsem ten nůž rovnou ho umyl a šel si sednout ke stolu naproti Dabimu. Dabi mě upřeně sledoval a stále pomalu popíjel svůj čaj. Slízl jsem z rohlíku kousek másla co vypadal, že spadne a pak si olízl rty. Dabi si podepřel bradu a upřel mi teď už celou svojí pozornost. Usmál jsem se a zvedl se od stolu a šel k němu. Sedl jsem si na Dabiho stehno obkročmo a začal se pomalu pohybovat. Dabi odložil ten hrnek a chytil mě za boky. Slezl jsem z Dabiho, když jsem si všimnul jeho ne malého problému a klekl si na kolena. a začal mu sundavat kalhoty Dabi na mě koukl překvapeně, ale překvapovalo mě, že nic neřekl jen mě sleduje co dělám. Olízl jsem mu jeho problém přes jeho spodní prádlo a zvedl hlavu. Dabi se na mě koukl nechápavě. „Dělej si co chceš, ale do toho sklepa stejně půjdeš." V tu chvíli jsem se zamračil a naštvaně se zvedl a chtěl odejít ale Dabi mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. „Kdo ti dovolil aby si přestal?" Řekl naštvaně. „Řekl si ať si dělám co chci! A teď už nemá cenu se snažit"Zvýšil jsem hlas. Což Dabiho nepotěšilo. Chytil mě pod krkem a přitáhl si mě k sobě. „Nikdy, ale nikdy! Na mě nebudeš zvyšovat hlas rozumíš!" A přidusil mě ještě víc. Začal jsem lapat po dechu a Dabi mě hodil na zem. Začali mi téct slzy. „A teď doděláš to co si začal!" Se slzami jsem se připlazil k Dabimu a začal se opět starat o jeho problém.

Nebudu nalhávat, ale sama jsem čekala, že nikdy už nic nevydám.