Hvězda nebo vrah?!

Poslední přání

Ráno jsem se probudil a hned byl natěšený. Dnešek bude ten nejlepší den. Ustal jsem si a v tom mi zazvonil mobil. Koukl jsem na displej Dabi. Hned jsem to zvedl a ozval se Dabi. „Jsi připravený?" „Počkat co? Vždyť máme jít až večer." „Chci aby sis dnešek trochu víc užil zajdeme někam na oběd nebo se projít na horskou dráhu jen co chceš." Tohle mi rozzářilo oči. „Jdu se hned připravit."

Ne že bych ho litoval že to bude nyní moje oběť ale nevím z těch všech lidí co jsem zabil tohle je něco jiného. Chci aby si alespoň užil poslední den pak bude jen utrpení a hudba pro mé uši. Berme tenhle "výlet" jako takovou omluvu to jak se to zvrhlo s těma čtyřma. Už jsem stál před Shigarakiho domem ale trvalo mu to tak dlouho že jsem si sedl na lavičku a začal si číst zprávy. Najednou jsem uslyšel zakřičet moje jméno a já zvedl hlavu. Stál tam Shigaraki usměvavý a mával mi. Musel jsem se lehce usmát a zvedl se z lavičky. „Ty ses usmál?" Koukl jsem na něj zase svým klasickým výrazem. „Ne. Takže kam chceš?" „První bych si dal někde oběd jsem fakt hladový." „Fajn..." Rozešel jsem se a Shigaraki hned za mnou. „Co ruka?" „Dobrý už tolik nebolí." „Tak to je fajn. Vlastně jaký byl tvůj největší úraz?" „Měl jsem zlomené obě ruce." Otočil jsem se na Shigarakiho a usmál se šibalsky. „Tak si važ že nemáš zlomené nohy."

Koukl jsem na Dabiho lehce vystrašeně. Tohle byla dost divná otázka. První jsem šli do luxusní restaurace Dabi jen co přišel hned z něj číšníci dělali krále. Já tam byl taky!!! Posadili nás ke stolu a Dabi řekl ať si dám co chci že prý si přeje aby to zaplatil on. No není on dokonalý. Objednal jsem si steak a Dabi. zeleninový salát. Nechápu ho.... Když jsme společně dojedli tak se mě Dabi zeptal kam dál. Jelikož jsme byli oba najedený horská dráha nepřipadá v úvahu. „Mmm co takhle film? Jít do kina na nějaký film." Dabi se na mě koukl znuděně ale mě je to jedno řekl že dnešek bude jen o mě. Dabi zaplatil a vzal si kabát. „Shigaraki?" „Hm?" „Na jaký chceš jít film?" Usmál jsem se. „Tak když dnes máme únikovku. Co takhle horor?" Dabi protočil očima. „Ale no tak na hororovou únikovou chceš ale horor je špatný?" „Ty herci neumí vůbec hrát a ty scénáře? Takhle se lidi nezabíjejí." Došel jsem k Dabimu a zašeptal mu do ucha. „Tak mi to někdy ukážeš jak se to dělá a já tě za odměnu odměním tebe svým jazýčkem."

Koukl jsem překvapeně na Shigarakiho a ušklíbl se. „Tobě to ukážu dnes večer." Shigaraki si olízl spodní ret. Chytl jsem ho za ruku a rozešel se rychlostí. Sakra ať ten den uteče rychleji. Došli jsme až ke kinu a tam byl jedn jeden hor. „Vážně na něj chceš?" „JO!" „Dobrý den poprosil bych dva lístky na horor XXX." Paní mi dala lístky. A já se otočil ovšem kde byl Shigaraki? Začal jsem se nervózně otáčet. Když v tom jsem spatřil jak stojí u pultu kde bylo plno jídla a už si diktoval co chce. Rozešel jsem se za ním. „Tohle vše sníš?" Shigaraki měl hlavu v kyblíku s popcornem a jen zakýval hlavou. Zatím co Shigaraki měl popcorn nachose a velkou kolu. Já si vzal čistou vodu a šli jsme do sálu 7. Posadili jsme se a film začal moc lidí tu nebylo. Ani se nedivím... Shigaraki si jedl svoje a já s podepřenou hlavou koukl na ten debilní horor. Byl tam vrah co se snažil zabít svojí ženu kvůli nevěře ale měl syna o kterém nevěděl.. V polovině toho "hororu" jsme zjistili že ten syn ani není jeho. A tak se ten vrah vydal hledat toho pravého otce. Oba nakonec zabil a syn se pomstil a zabil toho vraha. Úplně hloupé... Ani po sobě neuměl uklidit je jasný že to ten syn zjistil. Shigaraki se bál a furt se lekla. Ubohé... Vešli jsme ven ze sálu. „Tak co? Že to bylo dokonalé takhle jsem se dlouho nebál." Koukl jsem na Shigarakiho znuděně. „Ale no tak Dabi~." Vyšli jsme ven a vypadalo že zachvíli začne zapadat slunce. „Tak fajn Shigaraki teď máš poslední možnost. Tvé poslední přání je? A rozmysli si to." Shigaraki se zamyslel. „Molo." Koukl jsem nechápavě. „Co?" „Chci oba molo si sednou a koukat na západ slunce... s tebou." A lehce zrudl. „Dobře." Šli jsem pomalu k molu ale čím víc jsme se blížili tím víc jsem cítil že to nebyl dobrý nápad. Došli jsem na úplný konec mola a sedli si na lavičku. Chvíli bylo ticho ale to Shigaraki prolomil. „Dabi- Já jsem moc rád že mám někoho jako si ty. V životě jsem nikdy neměl moc štěstí ale teď si tu ty a já mám zase sílu pro co žít." Koukl jsem překvapeně. „Jen jsem ti chtěl říct dnešek jsem si neskutečně užil. J-já tě m-m-miluji." V tu chvíli začal foukat teplý vítr který Shigarakimu odkryl jeho vlasy z obličeje a já mu viděl do tváře. Tekla mu slza po tváři. V tu chvíli jsem cítil něco co jsem nikdy necítil. Láska? City? Na něco takového jsem nikdy nepomyslel. Ustřel jsem Shigarakimu slzu zavedl se. Měli by jsme jít vše na nás už čeká. Ten pocit.. Pocit... Pouto? Ne! Jen zloba láska neexistuje! Tomuto Shigaraki ! Ty se dalšího večera nedožiješ!