MEDICINE ~ Larry Stylinson

9. So tomorrow night?

Už jsem byl nachystaný si jít říznout do svého předloktí, ale když mi Dylan napsal tak hezká slova, rozmyslel jsem si to a začal plakat. Ale štěstím. Konečně se totiž cítím, že mě má někdo rád, a není to jen Nini a Fizzy. Což mi připomnělo, že bych za Fizzy rád došel, vím, že ještě nespí, pozdě do noci si vyvolává s přítelem.

Potichými krůčky jsem cupital k jejím dveřím. Zaťukal jsem a slyšel, jak se zvedá z postele a jde ke dveřím. Pootevřela je, a bez toho, aby mi dovolila říct nějaké slovo na vysvětlení, mě vtáhla dovnitř.

„Co se děje?" zašeptala zoufalým tónem. „Neboj, až na tři facky jsem v pořádku, jen..chtěl jsem si s někým popovídat." Usmála se na mě, hodila mi deku a sedli jsme si na postel.

„Trápí tě něco? Ráda si vyslechnu cokoli, co máš na srdci" a s opravdovým zájmem se mi zadívala do očí. Byl jsem za ni tak neskutečně šťastný, jestli ji někdy někdo něco udělá, tak přísahám, že ho zabiju.

„No víš, Dylan mě právě před chvilkou pozval k nim na návštěvu. Napsal jsem mu, že se ještě domluvíme a já tam hrozně chci jít, ale co rodiče?" rozesmutněl jsem se.

„Loui, zlato, ty víš, že ti pomůžu! Můžeme třeba říci, že máte speciální sezení na víc a hle, dvě hodiny máš na návštěvu!" Pohladila mě potváři.

Mezi drobounkými slzami jsem na ni pohlédl a usmál se: „Děkuju ti Fizzy, hrozně moc, za všechno, já nevím, jak se ti odvděčit." Ona jen s úsměvem šla ke skříňce, vytáhla víno a skleničky a nalila nám.

„Hej, Fizzy, víš že bych kvůli hebefce neměl pít!?" Zase se mi změnila nálada, tentokrát na tu naštvanou. Ona jen mlčela, podala mi sklenku s rudou tekutinou a řekla: „Spíš mi řekni, kdo je ten neznámý klučina, který jel s vámi do té kavárny. Já totiž zrovna jela kolem, a všimla jsem si ho. Vím, že ten na vozíku je Dylan, ale ten vysoký fešák?" mrkla na mě.

Měl jsem knedlík v krku, a nervózně přemýšlel, jestli ji to všechno vyklopit, to, že mi dnes neskutečně pomohl, že mi dal nevinnou pusu, že jsem se asi zamiloval. Nakonec jsem se k tomu rozhodl, protože Fizzy v tomhle ohledu věřím.

„No, víš..To je jeho starší bratr, jmenuje se Harry, a jako ty vozíš mě, tak vozí i on svého brášku na ty sezení. Je hezké, jak se k němu chová." Fizzy chápavě mrkla, napila se vína a řekla: „No, ale ty víš, že mi neříkáš všechno. Mně se můžeš svěřit s čímkoli,víš, že já tě budu podporovat ve všem."

To znělo, jakoby věděla,že jsem se do něj zamiloval. Asi jo, asi je to očividné.

„Em, no ještě, dneska se mi na konci sezení udělalo nevolno a začal zvracet," odkašlal jsem si, Fizzy vypadala zděšeně, „no a on přišel za mnou, uklidnil mě a dal malou pusu na čelo." Netrpělivě jsem čekal na její reakci.

„Páni brácho..," zamyslela se, „takového kluka si važ, tohle by neudělal každý."

Zase se mi začala kvůli hebefce vařit krev v žilách. „On není žádný můj kluk! Vždyť já ani nevím, jestli je gay" a ze vzteku se naráz stal smutek.

Fizzy si mě přitáhla do objetí a opatrně se zeptala: „A ty jakože gay jsi?" Asi měla strach, že se zase naštvu, ale nikoli. „No, až teď díky Harrymu jsem si to potvrdil. Já jsem se do něj fakt asi zamiloval, protože on do té kavárny šel s námi, a já z něj nespustil oči." Teď jsem se zase obával já, že mě jako gaye nepřijme a přijdu i o ni.

„Loui, vždyť to je naprosto v pořádku! Láska je láska," pokračovala ve své řeči, „ale jak to uděláme? Jak si potvrdíme, že je Harry také gay a že by s tebou chtěl být?"

Líbilo se mi, že to říkala v osobě „my." Jde vidět, že mi chce nezištně pomoci, a toho si neskutečně vážím.

„Nějak to uděláme, ale dnes už se mi nad tím přemýšlet nechce," prohodil jsem ledabyle, „spíš mi teď něco řekni ty o sobě, pořád se bavíme jen o mně. Já se chci zajímat i o tebe."

Fizzy se po chvilce rozpovídala, a i jsme se zasmáli, a to tomu, že když byla s přítelem na tom víkendu, v jedné restauraci si mysleli, že je Fizzy Jaredova dcera. Nechápu, vždyť je jen o pět let starší. Přitom mě napadlo, kolik je vlastně Harrymu? Určitě je starší než já, ale nemám tucha o kolik.

***

Středa a čtvrtek mi uběhly velice rychle, a už tu byl pátek, další sezení.

Když jsem se rozloučil s Fizzy, už z dálky na mě mával Dylan od auta, odkud se vzápětí vynořil Harry a s tím jeho ďolíčkovým úsměvem mi zamával také. Strašně rád jsem je viděl, tudíž jsem rychle doběhl k černému Range Roveru, a oba musel obejmout. Nevím, co to do mě vjelo, ale ano, i Harryho jsem objal. To teplo, které z něho sálalo, bylo úžasné, objímal bych se s ním hodiny.

Ale samozřejmě jsme s Dylanem mířili na naše setkání. Dnes jsme tam řešili rychlé změny nálad, což je mi hodně blízké. Díky tomu jsem i hodně mluvil, a po dlouhé době jsem se cítil opravdu stoprocentně šťastně.

Po skončení jsme se já i Dylan nabídli, že uklidíme místnost, abychom měli více času a klidu si popovídat.

Až jsme tam byli sami, tak se mě zeptal: „Lou? Co tedy ta návštěva, mohl bys někdy?"

Otočil jsem se od otírání stolu, usmál se a zeptal: „Kdy budete doma? Já mohu asi kdykoli." Ty vole, proč jsem řekl „budete"? Dylan by zatím nemusel vědět, co k Harrymu cítím.

„My vlastně také. Ale spíše, až máma bude mít odpolední směnu, ať tě ušetřím všech těch jejich hezkých, ale otravných otázek." Tomu jsme se museli zasmát.

„Tak třeba zítra večer?" zeptal se mě nakonec.

„Co to bude za den? Jo, sobota, tak to si určitě zařídím." Snad Fizzy zrovna nebude s Jaredem.

„Tak jo, je to ulice st.John 517/14, najdeš si to, že jo?"

„Neboj, najdu. A pojď už, Harry určitě čeká."

Ahooj!
Rozhodla jsem se, že nakonec budu vydávat každý den, protože už tak to bude na dlouho, tak snad budete rádi xdd
K příběhu - nic moc důležitého, ale snad se i tak líbiloo
Stay tuned

Adgambery28