MEDICINE ~ Larry Stylinson

12. Loui?!

HARRY

Jakmile odešel, začal jsem brečet. Byl jsem totálně v hajzlu. Proč jsem to udělal? Co mě to sakra napadlo? To jsem si prostě nemohl pomoct? To jsem až takový dement? Jo, asi jo.

Nedokázal jsem prostě odolat. Ten nádherný klučina s hříšně nebeskýma očima, úzkými rtíky, které dokáží až neskutečně líbat, tělíčko křehounké jako by byl porcelánová panenka a karamelové vlásky, které jsou jemnější než ten nejhedvábnější šátek. Ano. Takhle mi dokázal ten roztomilý klučina pomotat hlavu. Harry Styles se zamiloval a musel to tak nehorázně posrat.

Frustrovaně jsem si zajel rukou do vlasů a snažil se zhluboka dýchat. Zavřel jsem oči a chtěl se uklidnit, ale nešlo to.

Byl jsem tak hrozně vytočený ze své hlouposti, že jsem popadl sklenici, která byla položena na stole, vzal jsem ji a hodil s ní vší silou o zeď. Připadalo mi to jako by vše bylo naráz ve zpomaleném záběru. Viděl jsem jak se tříští na milion kousíčků, které dopadávají na podlahu jako korálky z roztrženého náhrdelníku.

Voda stékala po zdi a já jen sledoval, jak si kapky tvoří mokré cestičky na stěně, a hrají závody o to, která dopadne na zem dříve. Připadalo mi to jako noční můra.

Je to dlouho, co jsem měl problémy se vztekem. Ale teď to bylo něco jiného. Byl jsem rozhozený, že jsem si nechal uniknout něco, co jsem opravdu chtěl.

Se smutkem jsem se nikdy nevyrovnával drogama, řezáním či podobnýma sračkama. Přišlo mi to vždy jako to nejzoufalejší východisko, které člověk může zvolit, aby byl klidnější. Vždycky mi pomohly dlouhé procházky a poslední dobou i cigarety.

Vyšel jsem tedy z pokoje, ignoroval jsem všechna slova, co se ke mně hrnula a odešel pryč. Venku jsem si zapálil a vyšel vlastní cestou. Máma s Dylanem mi sice stále domlouvají, abych přestal, ale já jsem díky tomu klidnější a můžu se soustředit na důležitější věci.

***
Procházel jsem mezi domy, když jsem uviděl něčí třesoucí se tělo na cestě. Rychle jsem k němu doběhl a odhodil cigaretu. Málem jsem dostal mrtvici, když jsem zjistil, že to je Louis.

Sklonil jsem se k němu, abych zjistil jestli dýchá. Nedýchal. Nevěděl jsem co mám dělat a proto jsem mu udělal dýchání z úst do úst. Naštěstí po chvíli začal, ale neprobíral se. Ze zoufalosti jsem se rozbrečel. Dělaly se mi mžitky před očima. Klečel jsem před ním a hladil ho ve vlasech. ,,Neboj princezno. Bude to dobrý" šeptal jsem k němu. V hloubi duše jsem doufal, že mě slyší a uvědomuje si to.

,,Loui!!" uslyšel jsem něčí křik za mými zády. Otočil jsem se, ale bohužel nepoznával osobu, která ke mně běžela.

,,Jak dlouho tady leží?" zeptala se mě neznámá brunetka s dlouhými vlasy a modrýma očima jako má Lou. ,,Asi 5 minut" odpověděl jsem a dál ji zkoumal.

,,Můžu se prosím zeptat, kdo jste?" zoufale jsem se otázal a doufal v odpověď. ,,Jsem Louiho sestra Fizzy a tohle je můj přítel Jared." Pokýval jsem na ně hlavou a pozornost vrátil tomu andílkovi ležícímu na cestě.

,,A ty jsi Harry?" zeptala se mě Fizzy, myslím. ,,Jo, ale jak víš jak se jmenuju?" řekl jsem se zvědavostí v hlase. ,,To je jedno. Prostě to vím" odsekla a já se jen musel trošinku pousmát, protože mi došlo, že musel Louis o mně před ní mluvit.

,,Můžu se zeptat, co s ním uděláte?" otočil jsem hlavu směrem k ní a prohrábl si rukou vlasy, které mi padaly do očí. ,,Musí ho odvézt na psychiatrii. Asi budeš chtít jet s námi, že?" otázala se mě. ,,Rád bych, ale určitě by nechtěl, abych tam byl" posmutněle jsem odpověděl. ,,Proč myslíš?" pozvedla zvědavě obočí. ,,To je jedno. Prostě to vím" odpověděl jsem ji stejně jako ona mně před chvílí.

Ani jsem si nevšiml, že mezitím, co jsme pobývali u Louiho, přijela sanitka, aby ho mohla odvést.

,,Děkuju, že jsi mu pomohl" poděkovala mi Fizzy a objala mě. Normálně bych se s cizími lidmi neobjímal, ale byl jsem zoufalý a objetí opravdu bodlo. Odtáhli jsme se od sebe, rozloučili a já odešel.

Já jsem takový dement. Opravdu. Kdybych ho nepolíbil, tak by se mu to nestalo. Můžu za to já a nikdy si to neodpustím. Dopřemýšlel jsem a vzal do ruky telefon.

,,Ano?" ozvalo se od volajícího na druhé straně. ,,Ahoj Gemmo. Tady Harry" řekl jsem jí a pomalu mi začínaly slzy stékat po tváři. ,,Ahoj Harry. Jak se máš? Dlouho jsem tě neslyšela" zeptala se mě se zájmem. ,,Stýská se mi po tobě, ale celkem fajn. A ty?" Nechtěl jsem před ní začít  brečet, ale nešlo to. ,,Já se mám celkem dobře. Harry, co se děje? Poznám když něco není v pořádku." Utřel jsem si slzy a spustil.

,,Noo....já vím, že to je u mě divné, ale asi jsem se zamiloval. Prostě Dylan si našel na sezení kamaráda a já jsem se do něj tak nějak zakoukal. No a dneska přišel na návštěvu. Normálně jsme si povídali do té doby, než Dylan odešel a já vůl ho políbil. Jako nevypadal, že by mu to vadilo, právě naopak, ale z ničeho nic přestal a utekl." Musel jsem si utřít slzy, protože jsem se rozbrečel více. ,,No a potom jsem šel na procházku a našel ho jak leží na zemi a nedýchá." To už jsem nevydržel a dal slzám volný průběh. Byl jsem totálně v hajzlu.

,,To je mi Harry strašně líto. A jak jmenuje ten šťastlivec?" zeptala se mě. ,,Louis Tomlinson. Ale kdyby si ho viděla. Ty nádherné modré kukadla, roztomilý nosík, jemné vlasy a krásné rtíky." Při vzpomínce na Louiho jsem se mírně uklidnil.

,,To jsem Harry ráda, že ses do někoho zamiloval. Až se zase uvidíme, tak mi ho musíš představit, jo?" I přes telefon jsem mohl poznat, že se usmívá jako měsíček na hnoji.

,,To nevím, protože mě už určitě nebude chtít nikdy vidět." Zase jsem začal mírně vzlykat.

,,Musíš mu dát čas. Neboj, já věřím, že si k sobě cestu najdete. Byl by blázen, kdyby nechal někoho jako jsi ty" povzbudivě na mě mluvila a já byl za to hrozně šťastný. Mám ji opravdu rád a dal bych cokoliv, abych jí teď mohl obejmout.

,,No nic Harry. Budu už muset jít. Pošli za mě Dylanovi a mámě pusu." Posmutněle jsem si jenom povzdechl. ,,Jojo pošlu, tak ahoj." Zavěsil jsem, telefon si dal do kapsy a místo toho si vzal cigateru a zapálil. Na dnešek toho bylo na mě opravdu moc, takže pár cigaret na víc neuškodí.

Ahooj!
Musím uznat, že má fanfikce je jedna z mála, kde Harry není "bezcitná bestie." Aspoň na téhle kapitole to jde myslím poznat. Ale myslím, že vzhledem k ději by se to ani nehodilo.. Tak doufám, že se vám taky takový Harry líbí xdd
Stay tuned

Adgambery28