MEDICINE ~ Larry Stylinson

41. Fifth wheel of the car

„Páni, Hazza, věděl jsem, že vařit umíš, ale až tak," řekl mi můj koblížek, jakmile dožvýkal poslední sousto ze steaku a pečených brambor.„To jen díky tomu, že jsi mi nakonec pomohl," odvětil jsem a s prázdnými talířky zamířil do kuchyně.

„Počkej, to kdybych ti nevykouřil, tak to jídlo nebude tak dobrý?" řval mým směrem. Já to nevydržel a vyprskl smíchy. „Co jee? Proč se směješ?" Nic jsem neříkal, došel zpátky k němu, vzal mu obličej do svých rukou a řekl: „A prý že já jsem zvrhlý. Myslel jsem, že to bylo dobré jen proto, že si mi pomohl to dovařit." Cvrnknul jsem ho do nosu. On mě jen pobaveně žďuchnul, ale natolik, že mě shodil. Na poslední chvíli jsem ho chytl za ruku a hle, oba jsme leželi na zemi a propadali záchvatům smíchu.

„Ty jsi fakt hlupáček," vyřkl během smíchu. „Hold, takového sis mě vybral." On se otočil na břicho, podepřel si lokty a zeptal se: „Naučíš mě vařit, lásko? Já ti chci taky něco ukuchtit, ale potřeboval bych nějaké základy." Vřele jsem se usmál a odpověděl: „Určitě, večeři uděláš pod mým dozorem." Usmíval se jak měsíček na hnoji, až k tomu donutil i mě. Byl jsem tak šťastný, bez toho mého koblížka bych byl nikdo.

Ze země jsme se nakonec přesunuli do našeho pokoje, kde jsme si lehli do postele a v objetí se snažili vytrávit ten můj steak. Já taky přemýšlel nad tím, co budeme dělat. Je půl druhé, a nechce se mi tu jen tak ležet.

Mou situaci vyřešil Liam, který mi napsal.

Liam: Čau! Hej, připomínám, dnes večer

me: Hele, mně se dneska nechcee, nedáme to na zítřek, prosím?

Liam: Ale tak, furt to kvůli tobě přesouváme! Přece chceš mít ty krásné peníze na kontě, no ne? Jo! A proto musíš pracovat

me: Tak se nevztekej hnedka.. Co dneska budeme vůbec řešit?

Liam: Máš nastudováno na ty léky na spaní?

me: Eh, popravdě ne..promiň

Liam: Tak super no... Tak asi nic no

Cítil jsem se provinile. Ano, od té doby, co mám Louiho u sebe, na práci, obzvlášť na to studování, čas nemám. A před Louim to dělat nemůžu.

Přemýšlel jsem, co udělat, a nakonec mě napadlo, že bychom si všichni tři mohli někam vyjít. S Liamem jsme dříve často jezdili na inlajnech, tak mě napadlo, že Louimu můžou připadnout ty Dylanovy, když už je teď bohužel nemůže využívat. Jo, navrhnu to Liamovi.

me: Li, a nechceš jít s námi na brusle? Už dlouho jsme si, kromě té chaty teda, nevyšli jako kamarádi..co říkáš?

Liam: Jako s Louim a tebou?

me: Noo..?

Liam: Tak jo, budu rád. Tak třeba za půl hoďky na té „naší"cyklostezce?

me: Klidně, těšíme se

„Loui..?" cloumal jsem s ním, usnul totiž. „Co jee, nech mě spát." Potichu jsem se zasmál. „Hele, už jsem nám vymyslel plán na odpolko, šup, vstáváme." Zamžoural těma svýma nádhernýma kukadlama a zeptal se: „A co jdeme dělat?" Už jsem ho táhl za ruku do sklepa, kde byly brusle. Když jsem na ně ukázal, bylo na něm vidět zděšení.

„Ale Hazz, já na tom neumím!" Je tak roztomilý, když je nervózní. „Neboj se, já tě nenechám spadnout. Naučíme tě to." Pozastavil se: „Naučíme? To nejedeme jen my dva?" Jejda, já mu o Liamovi neřekl, ale snad mu to nebude vadit. „S Liamem, dříve jsme spolu na brusle chodili často." Loui jen pokýval hlavou a vrhl se na obouvání.

Na to, že jel na bruslích poprvé, tak mu to šlo opravdu dobře. Na smluvené místo jsme sice dojeli později, ale Liamovi to očividně nevadilo. Naopak, Louiho chytl za ruku místo mě a jeli jsme, směrem z města.

Po chvíli mě začalo docela dost srát, že celou dobu mlčím a jedu za nimi jako nějaké páté kolo u vozu. Hlavně, je to můj přítel, ne jeho! Ale nejhorší na tom byl fakt, že Loui jakoby na mě zapomněl. Vsadím se, že kdybych teď otočil směr a zmizel, vůbec si toho nevšimnou. A, jak všichni víme, Harry Styles je na takové zacházení až moc egoistický.

Nicméně, přerušit je bylo nemožné. Naštěstí si mě ale začali znovu všímat a vedli jsme dobrou konverzaci ve třech. V koutku duše mě ale stále štvalo, že ho za ruku drží Liam a ne já. Ale řekl jsem si, že doma na Liama s Louim hodím řeč.

Po asi dvou hodinkách, kdy už Loui jezdil jako profík, jsme dojeli zpět na místo setkání, tam se rozloučili a Louiho si konečně přebral já. Domů jsme ale jeli v tichu, byl jsem naštvaný a chtěl jsem, ať si toho Loui všimne.

Taky že se mi to podařilo. Doma, kdy jsem ho nechal ve sklepě, kde se z bruslí vyzouval, mi směřoval otázku do zad: „Harry, děje se něco? Jsi nějaký potichý." Ironicky jsem se pro sebe usmál, byl jsem šťastný, že mi můj plán vyšel. „Ano, jsem. Sere mě Liam. Liam s tebou."

„A to jako proč?" zněl naštvaně Loui a došel ke mně a stoupl si přede mě, tím mi zablokoval vstup do domu.

„Protože vím, co je Liam zač. Svině, která sice není homosexuální, ale i tak by mi byla schopná tě přebrat. Nelíbí se mi jeho náklonnost k tobě a ještě mě více sere to, že si to necháváš líbit." Můj proslůvek se mi líbil.

„Děláš si legraci? Za a, proč se s ním teda kamarádíš, když je to svině? A za b, můžeš být rád, že jsme si nakonec sedli. A dokonce za c, to setkání si domluvil ty, ne já." Nemohl jsem si pomoci, ale byl tak kurevsky roztomilý, jak se rozčiloval! A co si budeme, argumenty měl docela dobré. Ale já ho chtěl potrápit, tudíž jsem jen odvětil: „Kamarád bych už s ním asi nebyl, kdybychom spolu nepracovali. Ano, jsem rád, že sis s ním sedl, ale nemusíš až tolik! Jsi jenom moje děvka, ne jeho, ani nikoho jiného." Očividně se urazil a jen řekl: „Fajn." Nasupeně oddupal do domu. Když zmizel, neubránil jsem se smíchu. On je tak maličký a roztomilý, to prostě nejde ho brát vážně.

Byl asi ve sprše, tudíž jsem si vzpomněl na jedno. Ty léky! Rychle jsem doběhl ke skříňce, kde jsem je uložil a platíčka vyměnil z Kventiaxu za ty Liamovy. Teď už věřím tomu, že mu pomohou.

Večeři jsme nakonec spolu nedělali, byli jsme na sebe stále naštvaní. Nelíbilo mi se to, ale já nechtěl být ten, co se bude omlouvat.

Celý večer byl Loui v pokoji s Dylanem, tudíž jsem měl aspoň prostor na studování. Nebaví mě to, ale je to přece jenom moje práce.

Asi okolo jedenácté Loui přišel zpátky, lehl si, ale nečekaně zády ke mně a co nejvíc na okraj postele. Páni, asi je naštvaný až moc. No, snad si to zítra nějak vyříkáme, ale já se mu poddávat nebudu.

Ahooj!
Tak mimochodem.. Jak se vám líbí fotky z My policeman? Já se na to nemůžu dočkat! I na Don't worry darling.
Stay tuned

Adgambery28