Hebefrenní schizofrenie. Nepříjemná, ale lehká verze té schizofrenie, co je nám všude představována. A vybrala si zrovna Louiho Tomlinsona. Ten se jednou vydá do podpůrné skupiny, kde se potká s Dylanem Stylesem..
Modern AU
‼️ MŮJ PŘÍBĚH ‼️
‼️ Objev...
Stáli jsme společně před Harryho domem a já se strašně bál. Nechtěl jsem tam jít, ale neměl jsem na výběr. Co když mě tam ani nepustí?
,,Liame, já se strašně bojím," nervózně jsem se na něj podíval. ,,Neboj, prostě tam půjdeš, vezmeš si věci a hned odejdeš. A potom si třeba zajdeme někam na oběd. Co ty na to?" poklepal mi na rameno a mile se na mě usmál. Já jsem se jenom zhluboka nadechl a zmáčkl zvonek. Ruce se mi třásly a dech zadrhával.
,,Loui, zlatko," oslovila mě Anne, ,,pojď dál." Usmál jsem se na ni a vstoupil do předsíně, kde jsem si vyzul boty.
Společně jsme se posadili a Anne nám nalila čaj. ,,Je tady Harry?" nervózně jsem se optal a porozhlédl se kolem sebe.
,,Ne, není. Můžu se zeptat, co se stalo? Poslední dva dny jenom vkuse pláče a nic mi nechce říct." Z jejích slov mi bylo trošku smutně. To se tak opravdu trápí? Rád bych mu odpustil, ale nejde to.
,,No, to je asi na dlouho. Byl bych radši, aby ti to Harry pověděl sám. Ale jednoduše jsme se rozešli a já si jdu pro věci, protože se stěhuji." Z oka mi skápla jedna malá slza. Anne se ke mně natáhla a obejmula.
,,Loui, je mi to opravdu moc líto. Myslím, že by bylo marné tě přemlouvat, a proto tě nechám tak. Věřím, že máš k tomu pádný důvod," řekla mi a odtáhla se. Slzy jsem si otřel do trička, vstal a vydal se do našeho bývalého pokoje.
Pomalu jsem vzal za kliku a otevřel dveře. Hned mě do nosu praštila Harryho výrazná vůně. Vstoupil jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Přešel jsem ke skříni, kterou jsem následně otevřel.
Do tašky, kterou jsem měl s sebou, jsem si začal házet oblečení, které bylo poskládané v komíncích. Skoro jsem to měl hotové, když uviděl mojí modrou sukýnku. Vzal jsem si ji do rukou a přičichl k ní. Hned se mi do očí dostaly slzy, které jsem nechal volně stékat po tvářích. Proč Harry, proč?
Rozhodl jsem se, že mu ji tam nechám. Stejně nevím, co bych s ní dělal. Před Liamem ji nosit nehodlám a ven už vůbec ne.
Rychle jsem to tedy dobalil a vydal se pryč. Ještě jsem zašel za Anne, abych se s ní mohl rozloučit. Nechal jsem tam dopis Dylanovi a navždy odešel.
Liam hned stál přede dveřmi, aby mi vzal tašku a odnesl ji do auta. Naposledy jsem se ohlédl a posadil se na místo spolujezdce.
,,Loui, už se tím netrap. Prostě to hoď za hlavu a soustřeď se na budoucnost. Neboj, určitě si někoho najdeš," pronášel ke mně přívětivá slova, avšak já ho vůbec nevnímal, protože jsem si v hlavě právě promítal, co se stalo za posledních pár dní. Ztratil jsem svého nejlepšího kamaráda a úžasného přítele. Harryho. Chtělo se mi znovu brečet, ale tentokrát jsem to zadržel a snažil se být silný.
,,Tak kam si zajdeme?" Z mého myšlení mě vyrušil Liam. ,,Nevím, třeba na pizzu," odvětil jsem mu a dál sledoval cestu z okýnka.
*** ,,Vystupujeme," zastavili jsme před nějakou pizzerií, kde nebylo moc lidí, za což jsem byl celkem vděčný. Tím, že bylo hezky, jsme se posadili na venkovní terasu, kde bylo příjemně teplo. Do ruky jsme si vzali jídelní lístky a objednali si. Lhal bych, kdybych řekl, že nemám hlad. Po těch pár dnech v nemocnici mi pořádně vyhládlo a já byl rád, že se můžu normálně najíst.
Po chvilce nám servírka donesla jídlo a my se do toho pustili. Pizzu mám opravdu rád a tahle byla vynikající.
,,Takže, jak se najíme, tak pojedeme ke mně domů. Tam si vybalíš a můžeme třeba ještě ven, kdyby si chtěl."
Nad Liamovým návrhem jsem se zapřemýšlel. ,,Nechceme jít spíš teď? Jakože potom bych se asi šel radši v klidu vyspat," vysvětlil jsem mu a zakousl se do dalšího kusu pizzy přede mnou.
Po chvilce jsme dojedli, zaplatili a vydali se směr park, do kterého jsme chodili s Harrym. ,,Loui, co je ti?" zeptal se Liam, protože si nejspíše všiml, že se mnou není něco v pořádku. ,,Ale, tady jsme vždycky chodili s Harrym, když jsme měli dlouhou chvíli." Zkoušel jsem zahnat slzy.
Liam ke mně přišel, chytl za ramena a řekl: ,,Loui, musíš přestat na něj pořád myslet. Takhle se utrápíš k smrti. Nechápu, jak ti to mohl udělat." Na to jsem se jenom nuceně usmál a souhlasně pokýval hlavou.
*** Cesta k Liamovi byla boží. Vykládal mi vtipy a já se cítil opravdu po dlouhé době šťastný. Smáli jsme se jako kreténi a všichni okolo se na nás debilně dívali. Byl jsem opravdu rád, že jediný Liam se na mě nevykašlal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě chvilku jsme si povídali, když mi zazvonil telefon. ,,Prosím, tady Tomlinson," představil jsem se neznámému na druhé lince.
,,Ahoj Loui, tady Zayn. Chtěl jsem se zeptat jak ti je?"
,,Jé, ahoj. No, až na to, že jsme se rozešli s Harrym, tak celkem fajn. A ty?"
,,Cože? Proč? Jak? Kdy? No já se mám dobře. A kde teď budeš bydlet?"
,,Hele, to je na dlouhé vypravování. Řeknu ti to jak budeme spolu. A bydlet budu u Liama."
,,U Liama? Proč ne u Nialla, ale je to tvoje volba."
,,S Niallem jsme se taky rozhádali. Je toho na mě opravdu hodně."
,,Uf, no, tak to mi budeš muset všechno povykládat. No nic, tak se měj. Ahoj."
,,Ahoj."
Ukončil jsem hovor a strčil telefon do kapsy u kalhot. ,,Kdo to byl?" zeptal se Liam, jakmile jsem k němu přišel. ,,Zayn," odpověděl jsem mu stroze. Na to jenom uvědoměle pokýval hlavou a vyrazili jsme "domů."
*** Vešli jsme do velkého, nově zařízeného bytu. Byla to nádhera. Už jenom předsíň byla velice moderně zařízená a na první pohled velice drahá. ,,Tak pojď," pobídl mě, a já se za ním vydal. Najednou jsme se ocitli v obrovském obýváku s velkými skleněnými okny.
,,WOW!" To bylo jediné slovo, které ze mě vyšlo. Celý byt byl zařízen do černé se skleněnými doplňky. Na stěně měl obří plazmu, která se mi zamlouvala.
,,Tam máš pokoj. Běž si tam vybalit a já mezitím nachystám popcorn a zkouknem třeba nějaký film." S těmito slovy jsem si vzal tašku a došel do svého pokoje.
Ten byl velice hezky zařízený, jako celý byt, s velkou pohodlnou postelí. Tašku jsem hodil na zem a vyvalil se na postel. Hleděl jsem na strop nade mnou a přemýšlel. Přemýšlel jsem, proč to prostě Harry udělal. Co Jonathan měl a já ne? A jo, Jonathan nebyl nemocný skřet.
Radši jsem se rychle zvedl a došel za Liamem do obýváku, kde už seděl s popcornem v ruce a zaplou televizí. Posadil jsem se na druhou stranu velké kožené sedačky a vzal si do rukou misku s poppcornem.
Po chvíli mi začaly klížit oči a já naráz propadl do říše snů.
Ahooj! Copak fotečka? Mně se líbí :* Jinak dneska 52. díl.. Pěkný díl jsem si nadělila k narozeninám :D Stay tuned
