MEDICINE ~ Larry Stylinson

50. Wedding

LOUIS

,,Vypadám dobře?" stoupl jsem si před zrcadlo a začal se prohlížet. ,,Vypadáš úžasně. Líp už vypadat nemůžeš," odpověděla mi máma a silně mě objala kolem ramen. Navzájem jsme hleděli na své odrazy před zrcadlem a usmívali se jako sluníčka. 

Dnes byl den D. Den, kdy si vezmu svou životní lásku. Nebudu lhát, byl jsem opravdu nervózní.

,,Co když mě nebude chtít?" zeptal jsem se své maminky a po tváři mi stekla slza. Hned na to  zvedla hlavu a věnovala mi malou pusinku na čelo. ,,Loui, neplač. Nemáš se vůbec čeho bát. Neboj, určitě si tě vezme. Vždyť tě strašně miluje. A taky by ti to řekl už na zásnubách." Těžce jsem vydechl a přikývl. 

Naposledy jsem se na sebe podíval do zrcadla a vydal se za svým snoubencem. V obřadní síni již seděli všichni hosté, včetně mých sester a táty. Byl jsem opravdu rád, že je tam celá má rodina a mí přátelé. 

Mile jsem se na ně usmál, jakmile jsem již stál u oltáře. Ruce se mi neuvěřitelně potily a žaludek stahoval. 

Ještě chvilku jsem tam stál, když jsem ho uviděl. Vypadal úžasně. Černý oblek, který mu perfektně pasoval na jeho vypracované tělo, krásně učesané vlasy a nádherný úsměv, který se mu rozlíval po tváři. 

,,V pořádku?" pošeptal mi a já jen přikývl. 

,,Můžeme začít," promluvil na nás oddávající.

,,Vážený pane Tomlinsone, berete si zde přítomného Liama Jamese Payna v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?" 

,,Ano,"  usmál jsem se na něj

,,A vy, vážený pane Payne, berete si zde přítomného Louise Williama Tomlinsona v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?" 

,,Ano," usmál se na mě nazpátek.

,,Tímto vás prohlašuji za muže a muže. Můžete si věnovat váš první novomanželský polibek."

Jak řekl, tak jsme udělali. Pomalu jsme se k sobě natáhli. Pomalu se blížil k mým rtům, a najednou se naše rty spojily.

***
,,Pane bože, Liame," vzdychl jsem, jakmile mi jemně protřel rozkrok. Byl jsem jako v sedmém nebi. ,,Li, prosím," začal jsem škemrat, protože jsem už opravdu potřeboval víc. 

Z ničeho nic mi sundal i poslední kousek oblečení a hlavu přemístil do mého klína. ,,Ah-"

Celý zpocený jsem vyletěl do sedu a začal zhluboka dýchat. ,,Ne ne ne. To se mi musí jenom zdát," podíval jsem se do mého klína, kde se rýsovala celkem viditelná boule.

Byl jsem strašně zmatený. Celý ten sen vypadal tak strašně moc reálně, až jsem se z toho začínal klepat. Bylo to opravdu divné. Zaprvé, byla tam celá má rodina a byli na mě hodní. Zadruhé, měl jsem svatbu, zatřetí jsem si kurva bral Liama a za čtvrté se mi z toho debilního snu kurva postavil! To ne! Jestli si někdy někoho vezmu, tak bych chtěl, aby to byl Harry. 

Jakmile jsem si vzpomněl na Harryho, zase mi začalo být smutno. Abych řekl pravdu, opravdu se mi po něm stýskalo, ale nechtěl jsem ho tady. Po tom, co mi udělal, opravdu ne. 

Ještě chvilku jsem tak jenom ležel a čuměl do stropu, když do pokoje vešla sestra. ,,Dobré ráno pane Tomlinsone, je vám lépe?" zeptala se mě sestra a upřímně se usmála. Lépe? No nevím, komu by bylo dobře, kdyby se mu zdál sen o tom, že se bude brát nejlepšího kamaráda svého ex. ,,Celkem fajn." Musel jsem zalhat, protože kdybych řekl pravdu, tak bych byl podroben výslechu, a to jsem nechtěl. 

Potom, co mi udělala vše potřebné, zamířila ke dveřím. ,,Ještě jsem vám chtěla říct, že na dnešek máte nahlášené dvě návštěvy." Kdo by to mohl být? Jenom doufám, že ne Harold nebo rodiče. ,,Nějaký Horan a Payne." Při jméně Payne mi přeběhl mráz po zádech. Já nechci, aby tu byl. Ale proč, vždyť se nic nestalo, byl to jenom jenom sen. Vždyť to se může stát každému. Ale mně se kurva postavil!!

***
,,Budíček," zatřepal se mnou někdo. Rychle jsem od sebe odlepil oči a tím tak spatřil osobu stojící nade mnou. ,,Nini!" vykřikl jsem po něm a silně ho obejmul. ,,Tak jak se máš?" zeptal se mě a posadil se na jednu z židlí u postele. Nic jsem ani neřekl a začal brečet. V poslední době jsem strašná plačka, proletělo mi hlavou. 

,,Loui, co je?" posmutněle se na mě díval a hladil mě palcem po ruce. ,,Nini, já jsem totálně v hajzlu. Přišel jsem o domov a ještě o lásku." Nechtěl jsem brečet, ale nešlo to. 

,,Ale vždyť Harry za to nemůže." To nemyslí vážně, že ne?

,,To si děláš srandu, že jo?" zeptal jsem se ho a trochu nakrčil obočí. ,,Ne, kdyby sis to nechal vysvětlit, tak by to mohlo být v pohodě a byl normálně doma s Harrym," řekl mi a propaloval mě pohledem.

,,Hele Nialle. Mě nemusíš vodit za nos. Já moc dobře vím, jak to bylo. Prostě se mě chtěl zbavit kvůli Jonathanovi. Tečka. Už se o tom nechci bavit." Byl jsem opravdu vytočený. 

,,Hele, Harry mi říkal, že mu ty léky dal Liam. Pane bože! Vždyť ho skoro neznáš. Jak můžeš věřit víc skoro cizímu člověku než svému klukovi? Jsi vůbec normální." Skoro nikdy jsem ho neviděl takhle naštvaného. Chápu, že Liama nemá rád, ale nemusí na něj házet takovou špínu. 

,,Takže ty jsi na Harryho straně?" zeptal jsem se absolutně narovinu. Byl jsem naštvaný, že můj nejlepší kamarád věří víc mému ex, než mně. ,,Víš co? Jo. Já Harrymu věřím. On tě opravdu miluje." Trochu jsem se zarazil. Od tohoto momentu jsem ztratil i nejlepšího kamaráda. 

,,Nialle, víš co? Odejdi. Nechci tě už znovu vidět," řekl jsem mu a propaloval ho pohledem. ,,Jak myslíš. Je to tvůj život. A pořádně sis ho posral." Vzal si své věci a odešel. 

Tak teď jsem opravdu v hajzlu. Ne, že nemám domov, Harryho, ale už ani Nialla. Já jsem fakt takový kretén. Co teď budu sakra dělat? Kdybych tak dokázal vrátit čas o 19 let zpátky, byli by teď všichni o dost šťastnější.

Niall měl pravdu. Posral jsem to.

Ahooj!
Tak co, koho zmátl název kapitoly? Xdd
Stay tuned

Adgambery28