MEDICINE ~ Larry Stylinson

45. Directly two fights

Poté, co jsme dorazili domů, no, spíše poté, co jsem sem musel Louiho dotáhnout, protože byl opravdu totálně na mol, tak jsem nám vyzul boty, odvlekl jej do našeho pokoje, kde si on lehl a já se chystal svléct se do boxerek a jít spát.

Ale Loui mi ty plány lehce narušil svou opileckou řečí: „No, tak co bude ty kanče? Vyšukáš ze mě duši nebo ne?" Povzdechl jsem si a odvětil: „Na té párty si mi nerozuměl? Říkal jsem ti jasně, že ne!" Už mě začal štvát. Ne, že bych se s ním nechtěl vyspat, ale nechci to dělat teď, když je opilý a já značně unavený.

„Aha!? Takže když se mnou chceš šukat ty, tak já nesmím ceknout ani slovo, ale když chci já, tak mě pošleš do prdele? Harolde promiň, ale opravdu ti nerozumím."

Co si to dovoluje!? Ne, dnes se odmítám mu poddat, na to jsem moc hrdý.

„Tak hele prcku, ty víš, že kdybys mě opravdu odmítl, já tě do sexu nutit nebudu! A dnes nechci, protože si totálně na sračky, a já jsem unavený. Nechme si to na jindy prosím." Louis jen zabručel, a vrávoravým krokem odešel pryč. Pro jistotu jsem ho sledoval, aby se mu něco nestalo. Nicméně v pořádku došel do obýváku, kde sebou plácl o gauč a tam nejspíše usnul.

S povzdychem jsem ho překryl dekou a sám odešel do pokoje, kde jsem po dlouhé době ležel sám. Byl to divný pocit, když jsem si už navykl na to objímat při spaní toho mojeho koblížka.

LOUIS

Ráno mě probudila ostrá bolest hlavy. Zamžoural jsem očima, až jsem si uvědomil, že nejsem v našem pokoji. Ale co sakra dělám v obýváku? A proč tu není Harry?

Opatrně jsem s tou bolestí zamířil do kuchyně, kde jsem si vzal léky. Docela brzy se mi po nich ulevilo, takže jsem po návštěvě koupelny zamířil do našeho pokoje.

Uviděl jsem stále spícího Harryho, takže jsem laškovně k němu zaplul a políbil ho na odhalený krk. Jemně se zachvěl a zašeptal: „Co to děláš, nejsi na mě náhodou naštvaný?" Trochu jsem se zarazil, odtáhl a zamumlal:„Proč bych měl být naštvaný?" Harryho to zvedlo do sedu a udiveně řekl: „Ty si nepamatuješ naši včerejší hádku?" Zamyslel jsem se a řekl: „Jen tu na těch kolech, ale to jsme si vyřešili snad, ne?"

„Ah, ty si na to asi přes tu kocovinu nepamatuješ.. večer si byl nadržený, ale já tě kvůli tomu, že jsi byl opilý, odmítl, a ty si naštvaně odešel spát do obýváku." Aha, takže proto jsem se ráno probudil tam a ne tady!

„Jejda, to fakt? Od toho incidentu s tím klukem už si nic nepamatuju. Jestli jsem na tebe opravdu vyjel, tak se omlouvám." Přitáhl jsem si ho do objetí, naštěstí neodporoval.

***
„Nepůjdeme se rovnou naobědvat? Už je jedenáct hodin, tak to bude takový brunch," se smíchem jsem prohlásil Harryho směrem, když jsme vedle sebe seděli na gauči a koukali na Přátele.

„Klidně, ale obávám se, že v lednici nic nebude, neobjednáme si něco? Teď se mi nechce do obchodu, zajdeme tam až odpoledne a uvaříme si večeři, co ty na to?" navrhl a já nemohl nic jiného než souhlasit. Shodli jsme se na pizze, kterou nám brzy dovezli a my se spokojeně ládovali a stále sledovali televizi.

Docela už mě ten život nudí popravdě, pořád jsme spolu, nikam ani jeden nechodí, a co chcete pořád dělat, že jo? Ano, takový život jsem žil vždy, ale teď je to něco jiného. Mám strach, že když to takhle půjde nadále, tak se brzy zabijeme navzájem.

S těmi myšlenkami jsem dostal náladu s Harrym hodit řeč na naši budoucnost. „Harry..?" dbal jsem na to, abych tím uchytil jeho pozornost od seriálu, „jak vidíš to, co s námi bude? Budeme takhle žít už navždy?" Bylo na něm vidět, že nad tím reálně přemýšlí, což mě udivilo.

„No, nechtěl bych to tak. Už delší dobu přemýšlím, že bychom si pronajali aspoň byt, co ty na to?" Popravdě jsem tím byl docela zaskočen, že to na mě jen tak vychrlil, ale nebál jsem se odpovědět: „Páni, to mi říkáš jen tak? Jako rád bych, ať na ten náš život máme nějaké soukromí." Hned jsem si vzpomněl na ten den, jak nás Anne nachytala v obýváku a já se tomu musel zasmát.

***
Musím říct, že toto odpoledne bylo skvělé. Hned potom, co mi sdělil, že by se chtěl někde nastěhovat, jsme vedli inteligentní konverzaci, hledali byty na internetu a dva si dokonce vyhlídli. Slíbili jsme si, že tam co nejdříve zavoláme a půjdeme je obhlídnout naživo.

***
„Tak pojďme do toho obchodu, šup šup, ať máme nějaký pohyb a taky už mám ukrutný hlad!" vykřikl jsem náhle a popoháněl Harryho. Ten, chtě nechtě, se zvedl, vzal peněženku a vyrazili jsme. Obchod tu není tak daleko, ale já i za těch deset minut chůze byl vděčný. Už je konec května, je příjemně teplo, slunečno a já jen nasávám všechnu tu pozitivní energii z, kupodivu docela hezké, londýnské přírody.

V obchodě jsme si v klidu vybírali nějaké maso, které bychom si na večeři ogrilovali, když vtom jsem za sebou uslyšel, bohužel již známý hlas.

„Ale nazdárek prdelky, copak nakupujete, masíčko? Já bych si dal jinačí masíčko." S těmi slovy mi zmáčknul zadek, až jsem musel syknout. To je zas ten kokot, Jonathan myslím.

Harry díkybohu nenechal kámen na kameni a okřikl jej: „Co to kurva děláš!? Neosahávej mého přítele!"

Jejich obličeje byli velmi blízko, až Jonathan udělal něco, co jsem nečekal. Harryho políbil. Se smíchem v duši jsem očekával, jak mu Harry dá do držky a vynadá, ale to se nestalo. Stál jako zkoprnělý, Jonathan se na mě usmál a pomalu si to odkráčel pryč. Proč si to Harry nechal líbit!?

„Aha, asi vám ruším společnost, že?" rozčílil jsem se a mířil směrem ven. Harry za mnou cosi volal, ale já už nevnímal. Venku jsem nechal volný průběh slzám a se silným pláčem se rozešel domů.

Ten kokot mě opravdu má jen na sex! Proč jsem si toho nevšiml dřív? Proč mu tady dělám šaška s tím, jak ho strašně miluju, když on očividně ne?

Z těch myšlenek mě rozbolela hlava, začal jsem mít mžitky před očima a upadl do bezvědomí.

***
Probudil jsem se v něčí náruči. V Harryho náruči. Z té jsem se okamžitě vysmekl a, přestože mi stále hučelo v hlavě, jsem na něj vyprskl: „Tak co? Jsem ti dobrej jako šukací panna, viď? Já to mohl tušit. Proč mi to nedošlo hned, když si mi řekl, že Jonathan byl skvělej člověk, ale hroznej v posteli!" Bylo mi ho až líto, že jsem na něj tolik vyjel, ale zasloužil si to.

Myslel jsem, že to budeme nějak řešit, ale nikoliv. Harry se zvedl, vzal si mikinu a chladně řekl: „Odmítám to s tebou řešit. Jdu za Liamem, nečekej na mě." Byl jsem zaskočen, jak jeho tónem, tak chováním, ale jelikož jsem byl opravdu vytočený, bylo mi to jedno.

Ahooj!
Hurá, konečně nějaká akce v ději xdd
Btw, zajímalo by mě, jaké ročníky toto čtou, proto se zeptám.. Příští týden se nám nastolila prezenčka, těšíte se?
Stay tuned

Adgambery28