MEDICINE ~ Larry Stylinson

53. Thank you Zayn

HARRY

Tahle noc byla něco strašného. Jsem z toho rozchodu tak špatný! Brečel jsem, ostatně brečím pořád, a máma se mě furt ptá, co se stalo, ale já na to nemám dostatek sil jí to říci.

Později jsem už z toho byl až moc unavený, tak jsem začal trochu racionálně přemýšlet. Hlavně nad tím, kde teď budu pracovat. Přiznávám, trochu toho lituji, že jsem se toho vzdal, přece jenom, peníze z toho byly úžasné. Musím si něco najít, mámě by totiž určitě bylo divné, že už žádnou výplatu domu nenosím a musel bych s pravdou ven. Jenže, co si tak rychle sehnat?

I přes to všechno jsem na chvíli usnul a probudil se do hezkého, sluníčkového dne. Normálně bych z toho měl velkou radost, ale k čemu? Co já teď budu dělat? Chodit do práce jak nějaká krysa, vrátit se, prokrastinovat, spát a hezky od znova. Tahle myšlenka mě děsí, ale hold, co bez Louiho chci za život?

Nechtělo se mi sedět doma, všechno mi to tu jeho až moc připomíná. Rozhodl jsem se tedy, že se nasnídám a vyrazím někam daleko, za město, jen já a cigarety.

V kuchyni jsem se potkal s Dylanem, který si tam mazal toust.

„Namaž mi taky, prosím," řekl jsem, a snažil se znít mile a vyrovnaně. Hnedka se otočil, ušklíbl a řekl:„Klidně, ale řekni mi, co se stalo. Nebaví mě, že nic nevím." Nepřekvapilo mě to, věděl jsem, že se budou ptát.

S povzdechnutím jsem spustil: „No, že jsi to ty.. Předevčírem jsme se s Louim pohádali, já odešel a on zkolaboval v koupelně. Já ho tam spolu se Zaynem našel, zavolali jsme záchranku, a v nemocnici mě z nepochopitelného důvodu osočil z toho, že jsem se ho chtěl zbavit nebo co. No a tak jsme se prostě rozešli." Jo, vím proč mě z toho osočil, ale nemůžu Dylanovi vykládat o své práci. Vlastně bývalé práci.

Zíral s otevřenou hubou, a po chvíli se zmohl na slovo: „Páni brácho, to jsem netušil. Nechápu proč tě z toho osočil. No a nechceš si to s ním nějak vyříkat? Určitě by tě nějak pochopil." Slabě jsem se pousmál a odvětil: „Já bych chtěl, ale on ne. Trápím se, ale asi se bohužel budu muset smířit s tím, že jsem jej navždy ztratil."

Už jsme radši oba mlčeli, on mi tedy namazal toust, já jej snědl a vyrazil do ulic Londýna.

***
Nějak jsem se cestou dostal až za Londýn, kde jsem rozpoznal, že stojím na místě, kde jsme se s Louim loučili s jeho zesnulou sestrou. Zase jsem se dal do pláče, nicméně po chvíli jsem se uvědomil, přestal a začal se vztekat. Opravdu si ten kluk myslí, že kdybych se ho chtěl zbavit, tak bych s ním naprosto prožíval její smrt a podporoval ho? Harry Styles není žádná citlivka, ale pro něj cokoliv, toho si jako kurva nevšiml!?

Kdybych měl kolem sebe nějakou věc, určitě bych si ji vzal do rukou a co nejsilněji s ní mrštil o zem. Naštěstí okolo byla jen řeka a tráva,tudíž jsem se se vztekem vyrovnal cigaretou.

Už jsem nic nedělal, prostě si tam sedl a čuměl do prázdna. Musel jsem vypadat hrozně strhaně, ale naštěstí se jen občas okolo mihla lidská duše. Lehl jsem si do měkkoučké trávy, zavřel oči a pokoušel se usnout.

Asi se mi to i podařilo, protože mě probudil zvuk telefonu, někdo mi volal. Neochotně jsem ho vytáhl z kapsy, doufajíc, že by to byl Loui.

Ne, byl to Zayn.

„Haló? Harry, konečně. Píšu ti a ty nic! Jsi v pořádku? Nechceš přijít ke mně? Podle mě by ti bodlo teď s někým být."

Byl jsem ještě trochu zmatený, tak jsem jen řekl: „No jo, už jdu." Tipl jsem a vyrazil směrem k jeho domu. Už bylo pozdě, na displeji mi svítilo 14:28. To jsem musel usnout na dlouho.

***
„No tady jsi! Všechno v pořádku?" spustil na mě Zayn ve dveřích a lehce mě objal. Byl jsem naprosto přešlý, chtěl jsem mu něco odseknout, ale viděl jsem, že mu na mě záleží. A mně ostatně na něm také.

„Ale jo, jde to, co ty?" řekl jsem mírně, zatím co mě vedl na zahradu. Když už jsme na ní byli, vzpomněl jsem si na tu párty a na naší první větší hádku. Zase se mi nahrnuly slzy do očí. Proč mi všechno připomíná jen jeho!?

„To teď není podstatné, mám důležitější novinu, a vlastně i dotaz," odvětil, sedící na křesílku naproti tomu mému. Zpozorněl jsem a nahodil výraz, aby pochopil, že má mluvit.

„No, zavolal jsem Louimu," teď jsem začal dávat mnohem větší pozor, „zvedl mi to, a já se ptal, jak se daří. Říkal mi, že jste se rozešli, je to pravda? No a taky mi říkal, že se pohádal s Niallem, a dneska ho propustili a šel bydlet k Liamovi."

Byl jsem z toho jak opařený. Nejvíc z toho, že šel za Liamem. Ta kurva! Určitě mu nakukal, že za všechno můžu já, a že on ho má strašně rád a nabídl mu přístřeší. Já ho zabiju!

Udržel jsem ale své emoce na uzdě a rozhodl se, že mu vyklopím celou pravdu, stejně jako Niallovi. „No, víš.. Ano, rozešli jsme se. Chápu, že je na mě naštvaný, já mu totiž podával jiné léky, než měl dostávat. Měl jsem s Liamem tajný byznys s léky. On mi je prakticky vnutil, ať mu je dávám. No a když na to přišli v nemocnici, a já Louimu vyklopil pravdu, nenechal si nic vysvětlit a hned začal tvrdit, že jsem se ho chtěl zbavit. Ale teď asi zamířím k Liamovi domů a pěkně mu vyklopím celou pravdu o jeho osobě!"

Teď byl zase překvapený Zayn. Nezdržoval se dlouho s odpovědí a řekl: „Ty vado, Harry, to jsem neměl tucha. Jo, asi si mu je neměl dávat, ale jestli ti je Liam vnutil.. Ale prosím tě, teď tam nechoď. Jsi rozrušený, běž radši domů."

Chtěl jsem po něm vyjet, ale začal jsem brečet.

„Já vím. Ale víš jak je to těžký? Přišel jsem o přítele a o práci! Dvě nejdůležitější věci v mém životě." No, mou rodinu mám taky pořád rád, ale chtěl jsem, aby to vyznělo dramaticky.

Zayn se zamyslel a hned mi navrhl: „Hele, Louiho ti asi nedokážu vrátit, ale práci jo. Táta má firmu, a hledá ještě pár zaměstnanců, neměl bys zájem? Ranní a odpolední směny, vcelku slušný plat, a jediné, co budeš dělat, je asistence řemeslníkům. Co ty na to?"

Tohle odpoledne je teda hodně překvapivé. Ale neměl jsem jediný důvod na to nekývnout.

Nakonec mi domluvil pohovor, a já byl zase o něco šťastnější. Patřičně jsem mu poděkoval a zamířil domů.

Doma kupodivu nebyla máma, což mě i trochu mrzelo, měl jsem náladu ji aspoň něco říci.

Šel jsem tedy hned do pokoje, svlékl si mikinu, otevřel šatník, a byl zase překvapený. V jeho půlce už nic nebylo! Co se s tím stalo? On tu určitě byl!

Chvíli jsem tam hleděl a uviděl, že sukýnka tam zůstala. Vzal jsem ji do ruky, lehl si do postele, začal ji třímat v ruce a opět se emociálně zhroutil.

Ahooj!
Jéje, je mi až Harryho líto :'(
Stay tuned

Adgambery28