MEDICINE ~ Larry Stylinson

31. You are irresistible

LOUIS

Dojeli jsme domů a já s dvěma taškama, naducanýma oblečením, zamířil ke dveřím, teď už i mého, domu. Vyzul jsem se a přízemím mířil do našeho pokoje.

„Loui? Můžeš sem zlatíčko?" volal na mě hlas, který patřil Anne. Ví o mě vůbec? Nebo ji to Harry zase neřekl? Zamířil jsem ale do obyváku, kde seděla na gauči a něco si četla.

„Louisi!" S těmi slovy šla ke mně a vzala mi obličej do dlaní. „Jen jsem ti chtěla říct- vítej! Harry mi o tobě, už včera, říkal. Jsem nadšená, že se přidáš do naší rodiny se vším všudy. A taky bych byla ráda, kdybys Harryho naučil trochu pořádku a oba mi pomáhali s domácími pracemi. Víš jaký Harry je," mrkla na něj, stál těsně za mnou. On jen pobaveně protočil panenky.

„Děkuju moc Anne! Jsem neskutečně rád, že jsi mě tak jednoduše přijala. Jo a neboj se, jsem docela pedant na úklid, takže Harryho to přiučím taky," při tom jsem mu za zády zmáčkl ruce, „a taky se budu snažit si najít práci. Nechci tu žít jako nějaký příživník."

Mile se na mě usmála a řekla: „Budu moc ráda, ale ber ohled na svou nemoc. Nesnaž se vydělávat za každou cenu, my, tedy, hlavně Harry, to tu docela dobře táhneme."

Začalo mě ještě víc zajímat, jak si Harry vydělává. Vždyť jsem ho ani jednou nezaregistroval někam jít, něco vyřizovat. Musíme na to vážně hodit řeč, začínám se bát.

Společně jsme po rozhovoru s Anne vyběhli schody a vešli do jeho, vlastně už našeho, pokoje. Líbí se mi to tu, už jen ten design tu čiší pozitivitou.

Sedl jsem si na postel. Usmíval jsem se jako měsíček na hnoji, a asi si toho všiml i Harry, protože se mě zeptal: „Co je tak úsměvné?" Usmál se také.

„Uvědomil jsem si, jaký jsem neskutečný šťastlivec. Ještě před měsícem jsem měl touhu se zabít," u těch slov se Harry zhrozil, „a teď jsem tady. S láskou mého života, v jednom pokoji, mám ty nejlepší přátele, prostě nevím co více si přát." Harry se jen usmíval, že už to podle mě nešlo více a objal mne. Ty jeho objetí jsou nejvíc, klidně bych v nich zůstal celý den.

Po chvíli jsem si ale uvědomil ještě jednu věc. A ta mě donutila se rozplakat. Harry se okamžitě odtáhl a hodil po mně zmatený pohled.

„Harry... Ano, všechno je krásné, ale nemůžu zapomenout na Fizzy. To díky ní jsem ještě naživu. Kdo ví, jak jí teď je! Přijde mi hrozně sobecké mít všechno, když ona nemá nic."

Harry se trochu uklidnil a svým pomalým chraplákem zašeptal: „Neplač koblížku. Neboj se, Fizzy nějak pomůžeme, ano? Sice jsem ji viděl jenom jednou, tehdy, jak jsem tě našel na tom chodníku, ale bylo na ni vidět, že tě miluje a ty ji. A koho miluješ ty, miluju i já. Nějak to vyřešíme."

Trochu jsem přestal plakat a jen pošeptal nazpátek: „Děkuju Hazz. Já si tě nezasloužím ani." On se jen usmál, vstal a přešel k těm třem taškám. Aniž by se otočil, řekl: „Tak pomůžeš mi s tím? Je to tvoje, ne moje."

Zasmál jsem se a řekl: „Když mi dovolíš zjistit, co je v té tvoji tašce." Jsem strašně zvědavý člověk.

„Haha, tak to si to radši udělám sám. Neboj, jednou to zjistíš," konstatoval a začal vybalovat ty tašky mé. Co tam může mít sakra? Svatební šaty nebo co?

S úsměvem jsem se zvedl a šel mu pomoci. Už už jsem to oblečení chtěl strčit do jeho skříně, ale narazil jsem na problém.

„Lásko? A kam si to mám jako dát? Ty tu máš víc oblečení než kdejaká ženská," řekl jsem jeho směrem pobaveně. On se podíval, a zasmál se: „Tak mi pomůžeš si to protřídit, protože stejně polovinu nenosím."

„Klidně, jen prosím, už je jedna odpoledne a já mám hlad jako vlk," rukama si hladil bříško a hodil na něj psí oči.

„Ty jsi tak kurevsky neodolatelný!" řekl laškovným hlasem, „dobře, neobjednáme si něco? V lednici stejně nic nebude a vařit se mi nechce."

„Jo, kebab prosím!" zaškemral jsem a on jen přikývl a šel volat. 

Dobře jsme si na kebabu pochutnali, já už ho taky přes půl roku neměl. Přidal se k nám i Dylan, se kterým jsme si po tom dali jedno kolo Monopoly. Cítil jsem se u Stylesů lépe než kdekoli jinde. Akorát mi tu chyběla Fizzy. A Niall. A Liam možná taky.

***
Celé odpoledne jsme strávili třízením Harryho šatníku, smáním se nad totálními hovadinami, a tančením na písničky všeho druhu. Musím říct, že to bylo zatím to nejlepší odpoledne, co jsme společně strávili.

Po lehké večeři jsme se dohodli, že zkoukneme film. Chvíli jsme se hádali, co pustit, ale nakonec jsme se shodli na klasice a pustili Harryho Pottera a Fénixův řád. Pohodlně jsem se zavrtal do deky a Harryho náruče a zakoukal se na film.

HARRY

Bylo mi neskutečně dobře. Co víc si přát- jedno roztomilé stvoření mi leželo v náruči, a taky mi dneska přišla další výplata, aby mi vynahradila to, co jsem za duben dostal. Mohlo by mít lépe? Odpověď je jasné ne.

Asi o půl deváté, kdy už byl kus filmu za námi, mi cinknul telefon. I přes Louiho zavrčení jsem se pro něj natáhl, protože, co když je to něco pracovního?

A taky že bylo.

Liam: Nazdárek! Dnes v devět v garsonce, nezapomínej na to

me: No ahoj.. Prosím tě, nemůžeme to nechat na zítra? Dnes už jsem zaneprázdněný

Liam: Louisem, že? XD No dobře, ale práce je taky důležitá, víš to, že ano?

me: Ano, ale je to tak neodbytné, že to nemůžeme udělat zítra?

Liam: No, to je fakt, není. Ale mám docela důležitou novinu. Nemůžu ti ji aspoň napsat?

me: Klidně, syp to na mě XD

Liam: No,asi před dvěma týdny jsem ti nabízel psychofarmaka pro tvého bratra. Odmítl si, ale nyní ty léky mám už potvrzené, ale stále je musím odzkoušet, než je dám do oběhu. Nechceš je dávat Louisovi? Určitě by mu pomohly, slyšel jsem, že začal trpět i halucinacemi, na to by mu krásně zabraly

me: Opravdu to zkoušíš znovu? Ne, Liame, prosím, mé blízké do toho netahejme. Nemůžeš to otestovat na někom jiném?

Liam: Můžu, ale cenil bych tě zlatem..

me: Haha, popřemýšlím o tom jo?

Liam: Fajn, dám ti ještě čas, rád bych ti dopřál hezčí číslo na výplatní pásce

Na to už jsem mu neodpověděl, protože Louiho to očividně začalo štvát, že sis někým vypisuju a nevěnuju se filmu ani jemu.

„Kdo to byl?" zeptal se, s pohledem upřeným na obrazovku.

„To nic, blbost, neřeš," zakecal jsem. O tom, jak si vydělávám, mu říkat nechci, i když na to jednou čas asi přijde. Ale ne ještě teď.

Ahooj!
Vcelku kapitola bez děje xdd Ale keep it real, každý máme takové dny!
Dnešní kapitolu věnuju only8angel, děkuji za tvé hlasy a velmi povzbuzující komentáře!
Stay tuned

Adgambery28