MEDICINE ~ Larry Stylinson

30. Moving out

„Miluju tě Louisi Williame Tomlinsone. Nemohu se dočkat toho, až budeme spolu sdílet jeden domov, snad už navždy."

,,Já tebe taky Harry Edwarde Stylesi," zvedl jsem se k němu a spojil naše rty. Nedokážu si představit, že bych bez nich žil.

Druhý den ráno

,,Musíme se jít nachystat. Pojď," odtáhl jsem se z jeho sevření a s úšklebkem mu dal malou facku.

Vyskočil jsem rychle z postele a postavil se ke skříni, kde jsem měl věci, abych je sbalil do tašky. Pustil jsem malé rádio, které bylo položené na nočním stolku a začal jsem si tancovat. Poklidně jsem si skládal oblečení, když jsem ucítil, jak má Harry položené ruce na mém zadku a klečí.

,,Čím jsem si zasloužil to, že můžu prznit tak krásnou prdelku?" položil mi hlavu na zadek a zamumlal do něj, jako to dělají muži svým ženám, když jsou těhotné. Přísahám, že kdyby nás někdo v tu chvíli viděl, tak nám zařídí dlouhý pobyt v psychiatrické léčebně. Harry se ke mně tisknul a dával mi na zadek malé pusinky.

,,Harryyy..prosím tě," prosebně jsem pronesl a on se zvedl. ,,Tak s ním tak nekruť," pošeptal mi do ucha a jemně ho zmáčknul. ,,Hey!" okřikl jsem ho a hodil po něm tričko. To si očividně nenechal líbit a oplatil mi to polštářem. V tem moment nastala divoká polštářová bitka.

,,Louisiano, přestaň." To neměl dělat. V tu chvíli jsem stál jako přibitý a nemohl se hýbat. ,,Lásko, co se děje?" přišel ke mně a objal. ,,Nic. Jenom, takhle mi vždycky říkala Fizzy, když jsme si hráli jako malí," vysvětlil jsem mu, vyskočil do náruče a obmotal kolem něho nohy. Harry si mě chytl pod zadkem, hladil po zádech a chodil se mnou po místnosti.

,,Zlatíčko, neplakej. Slzičky ti nesluší," setřel mi slzy a dal mi pusinku na nos. Připadal jsem si jako malé dítě, které musí opečovávat maminka. Věnoval jsem mu ještě letmý úsměv a seskočil z něj, abych si mohl dobalit.

Rychle jsme to měli hotové a odešli k autu. Niall s Dylanem a Liamem už byli v autě a čekali jenom na nás. Všichni po nás házeli divné pohledy, a já moc dobře věděl proč. ,,Jo, zdrželi jsme se, ale nespali jsme spolu," vysvětlil všem Harry. Jako by mi četl myšlenky. Na to jsme se jenom společně zasmáli a vyjeli.

Cestu si všichni náramně užívali, tedy až na Liama. Ten jen seděl jako tělo bez duše a jenom mlčky hleděl z okna. Bylo mi to opravdu divné, protože byl normálně celkem výřečný. Ale nechtěl jsem si kazit den, a proto jsem si ho moc nevšímal.

,,Takže zítra?" zeptal se mě Harry, jakmile nás vyhodil u Horanů. ,,Jojo," dal jsem mu pusu a rozloučil se s ním.

Přišli jsme domů a zjistili, že Niniho rodiče nejsou doma. Proto jsme se rychle rozešli do pokoje a povalili se na postel.

,,Tak jaké máš dojmy?" posadil jsem se do tureckého sedu zeptal se ho. ,,No, bylo to tam moc dobrý. Nemyslel jsem si, že je Harry tak fajn." Po těchto slovech jsem byl ještě šťastnější než před tím. Byl jsem moc rád, že si Niall s Harrym sedli, protože bych asi nesnesl, kdyby ne.

,,Hele Nini. Musím ti něco opravdu důležitého říct," trošku jsem se ošil a prohrábl si vlasy. ,,Ježiš neříkej, že jsi těhotný." V tu chvíli jsem si nebyl jistý, jestli si dělá srandu, nebo je tak blbej od přírody. ,,Ježiš, ty si fakt pako. Ale fakt poslouchej." Jenom přikývl a já spustil.

,,Chtěl jsem ti říct, že jsem se včera s Harrym domluvili, že se k němu nastěhuji. Nechci vás tady okupovat, a proto si myslím, že to je velice dobrý nápad. Navíc, Harryho opravdu miluju." Viděl jsem na něm posmutnělý výraz, který však hned změnil ve veselý.

,,Je pravda, že jsem smutný, že mě opouštíš, ale zase jsem rád, že si šťastný a chceš být s Harrym." Navzájem jsme se objali.

,,No jo, ale kdy to řekneš rodičům? Oni totiž odjeli na služební cestu," řekl mi Niall a rozhodil rukama. ,,Noo, tak jim třeba zavoláme," navrhl jsem a zavolali jim.

HARRY

,,No jistě Harry. Budu moc ráda!" vykřikla nadšeně máma. Byl jsem rád, že jí to nevadí. Strašně jsem se těšil, jak budu mít svého medvídka stále u sebe a budu s ním moct usínat a probouzet se.

Ještě chvilku jsme si spolu povídali, než někdo mamce zavolal a ona musel odejít. Já jsem se jenom odebral do pokoje, abych to tam nachystal. Snad poprvé za celý život jsem si sám dobrovolně vzal vysavač a začal vysávat. Chtěl jsem totiž, aby to pro mou princeznu bylo co nejlepší. Poté jsem si vyměnil povlečení a přidal nějaké polštáře pro Louiho, ikdyž jsem moc dobře věděl, že bude spát na mně.

***
Druhý den ráno jsem jenom seděl v obýváku u okna a čekal až zazvoní zvonek. Najednou jsem u domu uviděl auto a přiběhl k němu.

,,Ahoj zlato," políbil jsem ho a vzal mu tašku. ,,Ahoj," odpověděl mi a na tváři se mu rozlil velký úsměv. Ještě se rychle rozloučil s Niallem a vydali jsem se dovnitř.

,,Takže... tady si dej oblečení," řekl jsem mu a sedl si na postel. ,,Tos nemusel. Moje oblečení se vleze pouze tady na tu židli." Bylo mi divné, že toho oblečení měl málo, a proto jsem to chtěl napravit. ,,Tak to napravíme," nadšeně jsem vyskočil z postele a přešel k němu. On na mě jenom vyjeveně hleděl a očividně nevěděl o co se jedná.

,,Kam jdeme?" zeptal se, když jsem ho táhl za ruku k autu. ,,Nakupovat. Chci ti udělat radost," řekl jsem jakoby nic a nasedli jsme. ,,Ale vždyť se to dá udělat i jinak ne?" zeptal se. ,,To neřeš. Prostě to chci pro tebe udělat," naposledy jsem mu to vysvětlil a vyjeli jsme.

***
,,Harryyy... mě už to nebaví," zaškemral, když jsme už chodili po obchodě asi hodinu s taškami plných oblečení.

,,Tak jo...tady máš hotovost a běž zaplatit. Já si ještě něco půjdu koupit." Přikývl a já odešel. Chtěl jsem mu totiž koupit sukýnku a kalhotky. Loui si sice myslí, že jsem to říkal jenom ze srandy, ale já to myslel smrtelně vážně.

Vešel jsem do jednoho obchodu a vydal se přímo ke stojanu s kalhotkama. Okamžitě mi padly do oka jedny červené, které jsem okamžitě vzal a vydal se hledat sukně.

,,Prosím vás, máte tady někde takové ty načechrané sukně?" vzdal jsem to a zeptal se, protože jsem to nemohl zaboha najít. Prodavačka se jen na mě mile usmála a zavedla mě ke stojanu, kde byly všemožné sukýnky.

Chvíli jsem se jimi prohraboval, když jsem našel jednu nebesky modrou, která vypadal přesně jako Louiho oči. Rychle jsem to zaplatil a odešel.

,,Co to máš?" zeptal se mě, když jsem k němu došel s velkou taškou. ,,Překvápko," odpověděl jsem mu a společně jsme se vydali k východu.

Ahooj!
Kluci už konečně bydlí spolu! A co Loui řekne na to "překvápko"?
A také jsem se rozhodla, že následující kapitoly vždy někomu věnuju! Dneska makyyyxd, protože je tady semnou od samého začátku. Děkuji!
Stay tuned

Adgambery28