MEDICINE ~ Larry Stylinson

20. Police!?

,,Nini," cloumal jsem s ním, abych ho probudil z tvrdého spánku. ,,Notaaak Nialle, doprdele, vstávej!" Už jsem byl pořádně vytočený, protože nechtěl za boha vstávat.

,,Počkej. Já to zkusím." Otočil jsem se a uviděl, jak ten Harryho kolega Liam odchází do kuchyně. Co ten tady dělá? Vždyť včera odcházel, pokud vím.

,,Něco zkusím." Vzal sklenici s vodou a chrstnul ji na spícího blonďáka. Skoro jsem dostal záchvat smíchu, když Niall vyskočil jako raketa a začal nahlas nadávat. ,,Já jsem ti říkal, že to zabere," pošeptal mi pobaveně do ucha a chytl mě kolem ramen. Nebylo mi to dvakrát příjemné, proto jsem se mu z objetí vysmykl. Raději jsem se mu do očí ani nepodíval, protože jsem se ho nějak v hloubi duše bál.

,,Nini, obleč se a pojď. Musíme už jet, protože se budou o nás vaši bát," oznámil jsem mu a podal tričko. Ten jen přikývl a oblékl se. Rychle jsme se se rozloučili s Dylanem a Liamem, a odešli k autu.

,,Loui. Máme malý problém," oznámil mi, když jsme nasedli do auta. ,,Já přece nemůžu řídit. Vždyť mám celkem dost alkoholu v krvi." Chvíli jsme se na sebe koukali, když jsem navrhl celkem zajímavý nápad.

,,Hele. Je celkem brzo ráno, takže pochybuji, že budou někde policajti. A z toho vyplývá, že bych mohl řídit já. Sice nemám doklady, ale řídit si mě přece učil, no ne?" Šlo vidět, že i přes alkohol v krvi o tom racionálně přemýšlel.

Najednou se zvedl a vyšel z auta. Otevřel dveře od zadních sedaček a lehnul si. Tím jsem pochopil, že můj návrh vzal a já sám se přemístil na místo řidiče. Vložil jsem tedy klíče do zapalování, zařadil a vyjel.

***

Cesta probíhala výborně, dokud jsem neuviděl před sebou policejní auto. ,,A do prdele. Nialle, vstávej, policajti," prohodil jsem na Nialla, který se však neprobouzel. ,,Kurva Nialle!" To už jsem opravdu zakřičel. S velkým zívnutím se probudil a promnul si oči. ,,Co teď budeme dělat?"

To už jsem viděl, jak na mě mladý policista mává, abych zajel ke krajnici. Opatrně jsem to tam tedy stočil a zastavil. ,,Dobrý den. Prosím dejte mi všechny potřebné doklady," oznámil mi a já se začal přehrabovat v malém kaslíku.

,,Tady prosím." Klepaly se mi ruce a špatně dýchalo. ,,Ještě prosím řidičský průkaz." To už jsem myslel, že omdlím. Co když nás zavřou? To se nemůže stát.

,,Noo....kde bych jen začal. Já totiž trpím schizofrenií a nemůžu řídit. My jsme byli na oslavě a tady kamarád se dost opil. Nemohl řídit, a proto jsem se toho ujal já," nervózně jsem se škrabal na zátylku a mírně se usmíval.

,,Tak to budete muset jet s námi, protože pokud nemáte řidičský průkaz, tak nemůžete řídit." Nepovídej policisto. Já jsem jenom na něj vytřeštil oči a otevřel pusu dokořán. ,,A nejde to udělat nějak jinak?" Využil jsem mých krásných očí a udělal, aspoň tedy podle mě, ten nejroztomilejší kukuč, který jsem svedl.

,,To teda nepůjde a vaše krásné oči vám nepomůžou. To si nechte pro vaší přítelkyni." Kdyby jen věděl.

,,Takže prosím, oba vystupte, auto nechejte tady a pojďte za mnou." Jak řekl, tak jsme udělali. Auto jsem ještě dal více ke krajnici, aby do něj někdo nevrazil a nasedli jsme s Niallem do policejního auta.

Cestou na stanici jsme byli všichni ticho. Nialla to očividně dost probralo, a proto se jenom tupě díval z okénka. Přijeli jsme na stanici a v absolutní tichosti došli do nějaké místnosti, kde byl velký dřevěný stůl a tři židle.

,,Takže. Za ten incident dostanete pokutu pane Tomlinsone," oznámil mi a já jsem přikývl, protože protestovat nemělo stejně žádný význam. ,,Takže to bude za 20 liber. A pro příště si to pořádně rozmyslete, než uděláte zase nějakou stupiditu," pokáral mě, já to zaplatil a odešli jsme.

,,Loui, promiň. Kdyby jsem se tak neožral, tak jsme už mohli být v klidu doma." Prohrábl si vlasy a se smutným pohledem se na mě podíval. ,,To nevadí. Jenom mi teď spíš řekni, jak se dostaneme domů, když máš auto bůh ví kde," zkřížil jsem ruce na hrudi a začal přemýšlet.

,,Tak napiš Harrymu, ten by pro tebe určitě přijel." Popravdě jsem nad tím taky přemýšlel, ale nechtěl jsem ho otravovat. ,,Víš co? Napíšu Fizzy. Dlouho jsem se s ní neviděl a myslím, že by mě taky ráda viděla."

me: Ahoj Fizzy

Fizzy: Pane bože ahoj. Já už jsem myslela, že se neuvidíme

me: Neboj. To bych nikdy nedopustil. Jenom se chci zeptat, jestli by si pro mě nepřijela na policii?

Fizzy: COŽE?? ale dobře. Za půl hodiny tam budu

Chvíli jsme tam jenom přešlapovali, když v tom jsem zahlédl auto, které patřilo Fizzy.

,, Ahoj" vrhl jsem se jí kolem krku, jakmile jsme nastoupili. ,,Ahoj Lou. Chybíš mi. Moc." Dala mi hlavu na ohbí mezi krkem a ramenem. Byl jsem rád, že ji vidím. Odtáhl jsem se od ní, pohladil a zapásal.

,,Tak jak se jinak máš?" zeptal jsem ji, abych přerušil to ticho, které mezi námi panovalo.

,,Noo...Abych řekla pravdu, tak od té doby, co jsi odešel, se ke mně rodiče chovají o něco lépe. Je ale od nich hnusné, že se o tebe nezajímají. Vždyť si jejich syn sakra!" Viděl jsem na ní, že jí to opravdu vadí.

,,A jak se máš vůbec ty?" věděl jsem, že ta otázka přijde. Nevěděl jsem, jestli jí mám o Harrym říkat nebo ne. Avšak tím, že to neví ani Niall, tak jsem to radši neřekl, dokonce i sám Harry mi říkal, že to nemáme uspěchat.

,,Já se mám dobře. Jsem u Horanů spokojený. Včera jsme byli na Dylanově oslavě narozenin. No a kvůli tomu jsme dneska byli na té policii." Při vzpomínce na tu oslavu jsem se začervenal. Fizzy se jenom zasmála a dala mi sourozenecký pohlavek.

***

,,Tak se měj Lou. A někdy mi zavolej." Společně jsme se rozloučili a s Niallem odešli k nim domů.

Ahooj!
To byl nápad, že? Mohli být rádi, že to neskončilo hůř xdd
Stalo se vám někdy něco podobného?
Stay tuned

Adgambery28