MEDICINE ~ Larry Stylinson

59. Is it really him?

Pořád mi to znělo v hlavě. Proč přestal dělat ten byznys? Vždyť byl kamarád s Liamem, že by už nebyl? Nemohl jsem přemýšlet nad ničím jiným. Hlavně mi nešlo do hlavy, že by zrovna on začal dělat normální práci.

Nad touhle prokrastinací jsem strávil dost času, protože se setmělo a Zayn mi do obýváku donesl večeři. Na černém talířku. Teď už jsem to vzdal s nadějí, že by tu doopravdy měl jinačí barvu.

Potichu jsme jedli špagety, když vtom Zayn přes plnou pusu zamumlal: „Zase, asi tě to zajímat nebude, ale Harry odlétá do New Yorku." Málem jsem vyprskl vodu, které jsem se zrovna napil. Co!?

„Počkat, a proč jako?" musel jsem se zeptat. V koutku duše mi na něm pořád záleží. „Víš.. Jeho sestru prý znásilnili a zmlátili. Potřebuje svoje Stylesovy u sebe."

Nezmohl jsem se na odpověď. Gemmu jsem viděl jenom jednou, a to tehdy po té párty, ale i tak je mi jí strašně líto. Nikdy jsem nechápal, proč tohle někteří muži mají zapotřebí. Ale také jsem se uvědomil. Tolik se toho událo za poslední měsíc! Více než za celý můj život.

Zayn naladil na veselejší notu a zeptal se: „Tak co to překvapení? Líbilo se?" Ajo, Niall byl to překvápko!

„Asi se nezmůžu na víc než jen –děkuji ti Zayne. Za všechno." Pevně jsme se objali a pokračovali v příjemné a vtipné konverzaci.

***
Dny plynuly jako voda, a dnes je tomu týden, co u Zayna bydlím. Je to tu strašně fajn, hrozně jsme se spolu sblížili. On chodí do práce, a já mu tu mezitím uklízím a přemýšlím nad renovací. Vylíčil jsem mu totiž, jak je to tu tou černou barvou depresivní, a tak jsme kompromisem došli k tomu, že něco přemalujeme na bílo, a vytvoříme tak hezkou kombinaci. Sice mi to tady bude až moc připomínat Harryho domov, ale bude to lepší než samá černá.

„Loui? Dobré ráno, promiň, že tě budím, jen, dnes asi přijedu až k večeru, táta mě poslal s kolegou za Londýn pracovat." Rozespale jsem pokýval hlavou. Došel ke mně a lehce objal. Kdybych tak věděl, opětoval bych mu jej..

***
Odpoledne už jsem měl všechno hotovo, a touhle dobou normálně chodil Zayn, takže jsem se nenudil. Ale jak mi ráno říkal, tak přijede až večer.

Nevěděl jsem co dělat, tak jsem zavolal Ninimu a ten do půl hodinky přišel. Společně jsme si objednali čínu k večeři a společně strávili kvalitní čas.

***
Bylo již deset večer, a my, oba, Nini mi totiž slíbil, že odejde až Zayn přijede, čekali na jeho příjezd, ale stále nic. Začínal jsem mít strach, a tak jsem vytočil jeho číslo. Nedostupné.

Nakonec jsme to vzdali a usoudili, že se asi zdrželi na cestě. A tak jsme to zalomili přímo na gauči.

Okolo dvanácté hodiny nás ale náhle probudil zvonek. Prvně jsem měl trochu strach, kdo nás sakra otravuje takhle o půlnoci, ale otevřít jsem šel, neboť jsem si řekl, že vrah ani zloděj by se nenamáhali zvonit.

Ve dveřích stál nějaký cizí, uslzený pán. Ten mi padl do náruče.

„Co se děje, a kdo jste?" zeptal jsem se vylekaně, Nini už stál za mnou a ukonejšivě mi pošeptal, že to je pan Malik, Zaynův otec.

„Ze-ze-zayn za-za-hynul," vykoktal ze sebe. Co to kurva!? Sesunul jsem se i s ním v náruči na zem a od té chvíle už si nic nepamatoval.

***
Ráno mě probudila ostrá bolest hlavy. Rychle mě vyšvihla do sedu a mně se naskytl pohled na sedícího uslzeného Nialla. Proč pláče?

„Nini, co se děje?" zeptal jsem se opatrně. „Zayn opravdu zemřel, měl autonehodu," špitl skoro neslyšně. Takže se mi to nezdálo! Rozbulel jsem se jak želva.