MEDICINE ~ Larry Stylinson

16. Gemma

HARRY

Druhý den ráno jsem se probudil poměrně brzy, protože jsem nemohl dospat kvůli Gemmě.

Těšil jsem se, že se s ní po dlouhé době setkám a v klidu popovídám. Chtěl jsem se totiž někomu svěřit ohledně toho nádherného modrookého brunetka, který mi na první pohled pobláznil hlavu.

***
Cestou na letiště jsem se řízení věnoval těžce, protože jsem měl plnou hlavu tíživých myšlenek, které mě trápily. Stále jsem musel myslet na ta slova, která jsem včera Louimu řekl.

Nemyslel jsem je totiž tak, jak vyzněla. Ani nevím, proč jsem je řekl, když to tak v hloubi duše rozhodně necítím. Jsem to ale vůl. Všechny moje naděje se totiž vypařily jako pára. Moc bych s ním chtěl být, ale on očividně ne.

Možná ho odrazuje náš věkový rozdíl, ikdyž to jsou jenom tři roky. Ale proč mi dal sakra tu pusu? Rozmyslel si to? Chtěl si ze mě udělat srandu? Chtěl mě potrestat? Nebo to udělal nevědomky? Moc rád bych věděl, co se tomu nevinnému modroočkovi honí hlavou.

***
,,Gemmo, tady!" zakřičel jsem do davu plného lidí, kteří přiletěli z New Yorku.

Najednou jsem uviděl známou postavu ve světle modré mikině, černých džínách a bílých teniskách. Na tváři se mi objevil upřímný a milý úsměv.

Jakmile mě taky spatřila, rozeběhla se ke mně s otevřenou náručí. Beze slova mě vřele objala a vtiskla dětskou pusinku do mých kudrnatých vlasů.

,,Moc si mi chyběl Hazza," pošeptala mi a stisk více zesílila. Také jsem byl moc rád, objetí ji nadšeně opětovával.

***
Nasedli jsme do mého černého Range Roveru a pomalu se vydali směr domov.

,,Jak se má můj zamilovaný bratříček?" nahodila škodolibý úsměv a ruku mi položila na rameno.

Abych byl upřímný, tak nějak jsem čekal, že se mě na to zeptá, ale nechtěl jsem to zrovna dvakrát rozebírat. ,,No.. celkem nic moc, protože jsem dostal menší výplatu." Díky tomu jsem si vzpomněl na ten včerejší rozhovor s Liamem a začalo to ve mně vřít. Přísahám, že jestli se to stane ještě jednou, tak mu zakroutím krkem, ikdyž je to můj nejlepší kamarád.

,,Tohle jsem nemyslela hlupáčku. Co ten tvůj medvídek? Už tě znám nějakou dobu. Už si mu alespoň vyk-" Nestačila to ani doříct a já ji urychleně přerušil.

,,Proboha Gemmo. Jak vidím tak si pořád stejně zvrhlá jako předtím. A ne, nic mezi námi nebylo. Jsme pouze kamarádi." Poslední slovo jsem naschvál jsem zdůraznil, aby to vyznělo věryhodně.

,,Aha...a neříkal si, že ho miluješ?" zeptala se mě a začala něco hledat v kabelce. ,,Jo, to sice jo, ale on to tak nevidí. Prostě jsem udělal blbost. A už to prosím neřeš," vysvětlil jsem jí a zahleděl se na cestu přede mnou.

,,Tak promiň. Slibuju, že se o tom nebudeme bavit, dokud sám nebudeš chtít," mrkla na mě a nasadila si sluneční brýle.

Cesta probíhala opravdu dobře. Dlouho jsme se smáli a vzpomínali na naše krásně prožité dětství. Až tedy na rozvod rodičů, ale ten jsme  pochopitelně neřešili.

Po nějaké době jsme dojeli domů. Zaparkoval jsem auto a vyložil Gemmě kufry ke dveřím.

,,Nečekej na mě. Běž se už pozdravit s mamkou a Dylanem. Já si ještě půjdu zakouřit." Gemma po mně hodila starostlivý pohled a následovně zmizela ve dveřích.

Vím, že jí vadí, že kouřím, ale já kvůli ní ani mamce s Dylanem kouřit prostě nepřestanu. Vytáhl jsem z kapsy černý zapalovač, krabičku s cigaretami, jednu si vytáhl a zapálil. S prvním potáhnutím jsem spokojeně zaklonil hlavu a vydal se směrem k centru.

Chvíli jsem se jenom procházel, když jsem si uvědomil, že stojím na místě, kde jsem našel ležet Louiho bezvládné tělo. Z té vzpomínky se mi udělalo teskno a vehnalo mi to slzy do očí. Radši jsem rychle slzy spolykal a odešel.

***
,,Kde jsi byl tak dlouho, Harolde? Už jsem myslela, že nepřijdeš. A prosím tě, navoněj se. Strašně to z tebe táhne," vyprskla po mě mamka a propalovala mě pohledem.

,,Tak promiň, že si ve dvaadvaceti letech nemůžu jít ani zakouřit." Protočil jsem panenky a odkráčel si to do obýváku, abych se mohl pozdravit s Dylanem. Rychle jsem k němu došel a obejmul ho.

S omluvným výrazem jsem došel i za mámou. Ta se mi nakonec omluvila za to, že po mně řvala a rukou mi pročísla vlasy.

Rychle jsem doběhl do pokoje, kde jsem se převlékl z oranžové košile a černých jeansů do černé teplákovky. Mezitím jsem uslyšel z kuchyně hlasitý smích, a proto se vydal za nimi.

Uviděl jsem, jak máma s Gemmou míchají nějaké těsta v mísách. Přiřítil jsem se k nim a vzal do svých rukou jednu z mís.

,,Ustupte ženy. Vidím, že vám musím pomoci, protože jak vidím, tak jste zcela nemožné," ironicky jsem pronesl a zcela vážně jsem začal s přípravou dortu.

Obě se na mě dívaly a ztěžka zadržovaly smích. Společně jsme upekli dvoupatrový čokoládový černo-bílý dort a nějaké další slané pochutiny.

Ještě před tím, než jsem dojel na letiště, jsem zajel do obchodu pro nějaký alkohol, aby byla sranda.

Následně jsme se všichni po náročné práci vydali do obýváku, abychom si zapli nějaký film. Dylan se toho s radostí ujal a nakonec vybral Titanic. Celý rozzářený přijel k sedačce a pustil televizi.

Já jsem si jen nespokojeně povzdychl, protože ten film nemám rád. Vždycky totiž brečím, když Leo nakonec umře. Nemám rád, když mě někdo vidí brečet, protože na to mám moc veliké ego.

Nakonec jsem to přežil jenom s potichými vzlyky. Rozloučil jsem se se všemi a odešel do pokoje, protože jsem byl unavený a na zítřek jsem chtěl mít čistou hlavu.

Ahooj!
Děkuju vám hrozně moc za čtení, hlasy, komentáře! Ani nevíte, jak mi to pomáhá a motivuje :3
Máte taky takový vztah se sourozenci jako mají tu Harry a Gemma?
Stay tuned

Adgambery28