MEDICINE ~ Larry Stylinson

29. Wtf, Liam!?

Ráno jsem se lépe probudit nemohl. Měl jsem přes sebe Harryho ruku a hlavně jsem se po dlouhé době vyspal opravdu, jak se říká, do růžova. Chvíli jsem jen mžoural očima, když jsem si uvědomil, vždyť my máme dnes odjíždět!

„Harry, vstávej, musíš si sbalit, dneska jedeme domů přece!" S těmi slovy jsem do něj drcal loktem. Chvíli mi neodpovídal, ale po asi dost silném dloubanci do žeber sykl: „Co je Lou?"

„Jak co je, jedeme domů, už je pondělí!" Zvedl jsem se a nahý začal pomateně běhat po pokoji a sbírat oblečení z podlahy. Harry se asi dosti bavil, smál se nahlas, a já se otočil a naštvaně prohodil: „Proč se jako směješ!?"

„Když ty jsi tak vtipný, jak tu nahý zmateně pobíháš po pokoji, i když nemusíš. Já se ti omlouvám, ale zapomněl jsem ti říct, že jsme se s klukama včera dohodli, že odjedeme až zítra ráno."

Myslel jsem, že vyletím z kůže a vlastnoručně ho uškrtím, ale naštěstí mi hebefka změnila náladu a já se začal chechtat: „Bože, to jsem ti tu musel dělat dobré divadýlko. No, ale nevadí mi to, je to tu fakt pěkné. By mě zajímalo, kde na to Liam vzal peníze." Myslel jsem, že mi to zodpoví, ale pravda byla jiná. Zvedl se a začal se oblékat, mlčky.

Odešel do patra beze mě, já se totiž musel probírat mou sportovní taškou, abych našel nějaké čisté oblečení. Nakonec jsem zvolil modrou mikinu, kterou mi půjčil Niall, a obyčejné šedé teplákové kraťasy. Takto nastrojený jsem se vydal do patra na léky a na snídani.

S mým překvapením jsem tam viděl pouze Liama, který připravoval míchaná vajíčka. „Dobré ráno," pozdravil jsem ho a on se otočil, „kde je zbytek? Harry šel dolů a ti dva co?"

„Dobré ránko," řekl nějak až moc přeslazeně, „Harry šel na záchod a Dylan a Niall by se měli oblékat. Záleží na tom tolik, kde jsou?" zeptal se, ale mile. Záleží, nechci tu být sám, s tebou. To jsem mu ale samozřejmě říkat nechtěl, tudíž jsem jen zavrtěl hlavou a přešel ke kohoutku, abych si napustil vodu na zapití Kventiaxu. Liam mě u toho pozoroval a já se začal cítit nekomfortně.

Opíral jsem se o linku, když v tom jsem ucítil něčí tělo přitisklé na tom mém. Myslel jsem, že to bude nadržený Harry, ale nikoliv, byl to Liam. Co to kurva dělá? Ani jsem nedutal, natož abych ho od sebe odstrčil nebo něco podobného. Otočil jsem se a on mě zprudka políbil na rty.

„Co to jako sakra děláš!?" Měl jsem sto chutí ho praštit skleničkou, kterou jsem stále držel v ruce. „Promiň, neměl jsem to dělat," řekl frustrovaně Liam, „jen se mi nelíbilo to napětí mezi námi." Odtáhl se ode mě.

„Aha, a myslíš si, že to zachráníš polibkem?" Byl jsem doopravdy naštvaný, snad to Harry neviděl, ale asi ne, stále to tu zelo tichem.

„Říkám, že se omlouvám. Kamarádi?" podal mi ruku. Nechtěl jsem, chtěl jsem ho poslat do prdele, ale viděl jsem, že po schodech běží dolů kluci, tak jsem se tomu podvolil a ruku mu podal.

***
Snídaně probíhala v tichu, Harry se na mě ani nepodíval. Že by nás u toho viděl? Musím mu to vysvětlit.

„Dneska je tam opravdu teplo, tak mě napadlo, že si po včerejší túře dáme chill zde, u vody, co vy na to?" zeptal se Liam a všichni mu to odsouhlasili. Až teda na mě a Harryho, my mlčeli.

Po snídani, která se mimochodem Liamovi vcelku povedla, jsem cupital nahoru po schodech do naší ložnice, abych si vytáhl plavky.

Do pokoje přišel i Harry a beze slov si vytáhl své boxerky a šel směrem do koupelny. Už jsem to nevydržel a musel se zeptat: „Hazza, co se děje? Nelíbí se mi, jak mlčíš, to nejsi ty."

Ironicky se pousmál, a drze řekl: „To bys měl vědět ty a Liam." Takže nás viděl, paráda. Trošku se mi začala vařit krev a musel říct: „Pokud si to viděl, musel si taky uzřít, že Liam políbil mě, ne já jeho. Taky si musel slyšet, že se omlouvá a že udělal blbost. Není ani jeden důvod mě ignorovat."

Myslel jsem, že se začneme hádat, že Harry si nenechá poznamenat ego, ale on se zlomil, přišel ke mně a objal mne.

„Promiň Lou. Já..já vím, že za to nemůžeš, jen mě strašně naštvalo, že mi tě Liam chce vzít. Doufám, že to přátelství myslí vážně a že to fakt udělal z blbosti." Byl jsem mile překvapen tím, že to vzal tak dobře a objal ho nazpátek: „Hazz, ty víš, že já bych tě nikdy nepodvedl. Miluju jen tebe." Uch, taky jsem to řekl poprvé až teď. Ale cítím to tak, proto nemám důvod mu to nesdělit.

***
Celý dnešní den byl skvělý. S klukama jsme dělali hovadiny ve vodě, dokonce i já sám se zasmál společně s Liamem. Asi je to vážně na dobré cestě a budeme se mít rádi. Na oběd nám Dylan, který se nekoupal, udělal boloňské špagety, které přímo zbožňuji. Vážně, proč ti všichni kluci umí vařit? Já připálím i čaj.

Večer jsme si pustili nahlas muziku a dali si pár panáků, kromě Harryho, ten zítra ráno řídí. Po hodné chvíli, co jsme se s, opět na mol, Niallem kroutili do rytmu hudby, Harry odešel ven. Vypadal smutně, a já to zaregistroval. Nebyl jsem natolik opilý, tudíž jsem vyběhl do tmy za ním.

„Hazzí, copak? Jsi nějaký smutný," řekl jsem, načež jsem zjistil, že si šel zapálit. Zamračil jsem se a odtáhl, nemám rád smrad cigaret.

„Popravdě? Hrozně mě mrzí, že Niall, tvůj nejlepší kamarád, tě má 24/7 u sebe. Mrzí mě, že se nechceš přestěhovat ke mně." Popotáhl si a prázdně čučel na jezero. Byl jsem beze slov. Opravdu ho to tolik mrzí? Sedl jsem si na zem, objal si kolena a začal aspoň trochu přemýšlet. Nebude to tak fakt lepší? Mauru a Bobbyho už určitě musí má přítomnost štvát, a ještě když jsem jim to stále neoplatil.

Pravdu mi potvrdilo to, že jak to Harry, docela ale za dlouho, zaregistroval, že jsem na zemi, okamžitě típl cigaretu, sednul si vedle mě a mé ruce přesunul do těch jeho a zadíval se mi do očí. Ty jeho smaragdy mě zase omráčily a já řekl: „Ano Harry. Ano, přestěhuju se za tebou, co nejdříve to půjde."

Ani nedokážu popsat, jak se mu rozzářily oči. Okamžitě mě objal, mačkal a opakoval pořád „jo" dokola. Až mě tou nadšeností nakazil a já se radoval s ním. Bude to super, už budeme fungovat jako opravdický pár.

Bok po boku jsme se přesunuli do naší ložnice, kde jsem se rozhodl, že dnes udělám Harrymu dobře. Zaslouží si to.

Bez varování jsem ho povalil na postel, stáhl mu kalhoty a rukama začal přejíždět tenkou látku jeho boxerek. On věděl, co ho čeká, tudíž se pohodlně usadil a pozoroval mé pohyby za zvuku jeho tichých stenů.

Pomalinku jsem mu boxerky stáhl a svou ručkou mu přejel po jeho naběhlé chloubě. Přejížděl jsem pomalu, až jsem zrychlil na tempo, které jsem pomalu přestával zvládat.

„Loui, prosíím," prosil souhlasně s kňučením. Už jsem jej nechtěl trápit, tudíž jsem ho pevně uchopil a naráz si strčil do pusy. Začal oproti mně přirážet hluboko do mého krku, ani jsem nemusel nic dělat. Jen jsem nasával a občas mírně kousl.

Harry měl co dělat, aby jeho steny udržel potichu. Kluci byli hned vedle, a nechtěli jsme, hlavně Liama, dráždit našima hrátkama.

Po chvilce to nevydržel a všechno mi vystříkal hluboko do pusy. Spokojeně jsem to spolkl a unaveně si lehl vedle něj.

On mě objal a pošeptal: „Miluju tě Louisi Williame Tomlinsone. Nemohu se dočkat toho, až budeme spolu sdílet jeden domov, snad už navždy."

Ahooj!
Ahh, co to má ten Liam v plánu!? Aspoň že si to kluci vyříkali a dokonce se dohodli na bydlení spolu!
Stay tuned

Adgambery28