Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

1.

,,Agente T.!" do místnosti rychlým krokem napochodoval muž tmavé pleti, oblečen v slušivém obleku s modrožlutou kravatou pevně utaženou kolem krku.

Oslovený brunet, který dosud ležel rozvalený v koženém křesle za svým stolem na němž měl i položené nohy, sebou bleskově trhl, nohy ze stolu shodil pod stůl a narovnal se v zádech. Ke své smůle při tomto pohybu skopl tužkovník, který spadl na zem a nadělal neuvěřitelný rámus. Po jeho dopadu nastalo trapné ticho, které rušila pouze kutálející se tužka, než ji nově příchozí líně přišlápl. Brunet se nejistě ohlédl na druhý konec místnosti, kde se za počítačem schovával jeho černovlasý spolupracovník.

Muž ve dveřích povytáhl obočí.

,,Chováte se jako puberťák rodiči přichycen při něčem nemravném, agente T.," zkonstatoval suše.
,,Když ale pomineme tento váš výstup, tak se konečně dostáváme k tomu, proč jsem zde," odmlčel se, než pokračoval, aby na svá slova dal větší důraz.
,,Doufám, že jste od agenta K. dostal informace ohledně výbuchu v Middletownu." Brunet jeho slova odkýval hlavou.
,,To je dobře. Nutně tam potřebujeme svoje lidi, takže bych vám byl vděčný, kdybyste tady s agentem M. vyrazili co nejdřív. Nejlépe ihned," počkal, až mu Louis znovu jeho slova odsouhlasil přikývnutím, než místnost opustil. V ten okamžik tmavovlásek se snědou pletí, do té doby schovaný za monitorem počítače, vyprskl smíchy.

,,Co se směješ Maliku!?" štěkl brunet, zvedl se z křesla a po čtyřech po podlaze sbíral rozsypaný tužkovník.

,,Bože, to měl někdo natočit. Jseš levej jako šavle, kámo," dusil se smíchy černovlásek. Louis jeho slova nekomentoval, pouze si hlasitě odfrkl.

,,Sakra, nemůžu za to, že se šéf nedokáže naučit klepat, vole," posbíral se na nohy a gumou, kterou svíral v ruce, mrštil po chechtajícím se muži naproti. Ke své smůle se netrefil, což Zayna rozesmálo snad ještě víc.
,,Kapitáne!" písknul Louis, aby na sebe upozornil odpočívajícího psa v rohu místnosti u svého stolu. Ten poslušně pozvedl hlavu a pozorně se na něj zahleděl.
,,Máme práci, jdem," pokynul mu jemně rukou, než se vypravil ke dveřím, přehazuje si černou, koženou bundu přes rameno.
,,Čekám v autě, tak si pohni," upozornil ještě Zayna a se psem, který mu oddaně kráčel u nohy, zamířil chodbami dolů do podzemních garáží.
,,To nám ten tejden začíná," stěžoval si tiše psovi, přičemž se snažil upravit si rozčepýřené vrabčí hnízdo na hlavě. Nutno podotknout, že bez efektu.
,,Člověk by řekl, že ti vtipálci z N.Y.P.D., nebo kdo to má teď u sebe, alespoň něco bez naší pomoci zvládnou, ale očividně se pletu," zakřenil se. Ke zvuku podrážek jeho bot a cvakání drápů Kapitána se připojil další. Tentokrát hlasité klapání špičatých podpatků, které jejich majitelka nesnášela, ale kvůli práci je byla nucena nosit. 

,,Á sám pan velký Nezájem se nám zvedl na nohy, kampak, kampak?" připojila se k jeho boku malá černovláska, jejíž rty charakteristicky zdobila rudá rtěnka. K hrudi si tiskla nějaké papíry a dlouhé vlasy za ní, díky prudké chůzi, vlály všemi směry. Louis však odmítal na kroku zvolnit. Nikdy by to pro nikoho neudělal. Pokud s ním někdo hodlal jít po boku, musel se přizpůsobit.

Tahle černovláska byla neuvěřitelně vtíravá a hyperaktivní dívka. Díky tomu neměla moc přátel a tak to řešila tím způsobem, že kdykoliv si našla volno, šla právě za Zaynem a Louisem, kterého milovala pošťuchovat. Zayn si tak Louise častokrát dobíral, že jsou oni dva pro sebe stvoření a že by jí měl zkusit někam pozvat, jenže Louis odmítal. Ruby nebyla typem dívky, v jejíž přítomnosti by myslel na cokoliv jiného než na možnost, jak se jí co nejdříve a nejúčinněji zbavit. A navíc ani ona k němu nic necítila. Byli prostě přáteli, kteří se pracně snažili naštvat jeden druhého.