Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

20.

Oba dva ve svém objetí setrvali až do chvíle, kdy někdo otevřel dveře, u kterých postávali. Louis cítil, jak se Harry v jeho náručí napnul, tvář schovávaje do ohbí mezi jeho krkem a ramenem. Louis naopak na nově příchozího přes Harryho rameno krásně viděl.

Příchozí muž měl ve tváři neidentifikovatelný výraz. S odtažitostí Louisovi pokynul, aby prošli dveřmi.

,,Mám vás oba doprovodit do kanceláře k Agentovi P.," pohodil muž hlavou a držel přiotevřené dveře.

Louis se zamračil, převážně proto, aby ze své pózy odstranil zbytky nejistoty. Odtáhl se od Harryho, ale tak, aby ho mohl chytnout za ruku a vést po svém boku. Neměl sebemenší tušení, proč má jít do své bývalé kanceláře. Nejspíš kvůli výslechu Harryho, přesto na to dole byly vyhrazené prostory, tak proč sakra nešli tam.

Harry vedle něj klopýtal nejistou chůzí, že Louis nakonec zvolnil na kroku, aby Harry mohl jít jistěji a stále se mohli dotýkat rukama a jít si po boku. Muž, který pro ně došel, jim šel v patách. Nemusel je vést, protože Louis se tu vyznal.

,,Teď to všechno závisí jen na tobě lásko," mumlal Louis, ve snaze, aby je muž za nimi nezaslechl. Bohužel. Jeho znechucený výraz tomu napovídal, ale brunetovi to bylo ukradené. A co že byl zakoukaný do chlapce. Byl šťastný a na ostatních nezáleželo. Tedy, alespoň si to nechtěl přiznat, pravda ale byla taková, že když ten znechucený pohled zahlédl, píchlo ho u srdce.

Louis sám otevřel druhou rukou, kterou nedržel Harryho, dveře do své bývalé kanceláře a vešel dovnitř, následován Harrym a mužem, který je měl za úkol přivést.

V místnosti byl Liam, Kurzler, plešoun, který Louise vyslýchal, dva další muži a jejich ředitel. Louisovi vyschlo v ústech. Dostal nahnáno, i když se snažil dělat, jak je mu vše ukradené.

Vstoupil a zůstal uprostřed místnosti nerozhodně stát, s kudrnatým chlapcem za zády.

,,Vítej Tomlinsone, Stylesi," postavil se Reinhart a kývl jejich směrem. Dveře za Louisem byly mužem zavřeny, načež on se postavil před ně.

Louis taktéž kývl hlavou. Harry se na něj zezadu bokem tiskl a klepal se.

,,Jsem nadšený, že ses s námi rozhodl spolupracovat Harry," usmál se na něj, ale jeho oči zůstávaly chladné. Louis s povytaženým obočím na svého šéfa v očekávání zíral.
,,No, pusťme se do toho. Máme málo času. Agente K.." Samuel přikývl a na Louise s Harrym se dlouze zahleděl, zatímco Liam vstal a začal šachovat s židlemi.

,,Díky," hlesl Louis směrem k brýlatému, který jemu a Harrymu nabídl židli. Louis počkal, až se Harry na jednu z těch dvou posadí a následně si ji přisunul ke kudrnatému blíž a posadil se. Oba se navzájem dotýkali stehny. Liam pouze slova díků odkýval a posadil se zpět na svoje křeslo.

,,Dobrá," vydechl Kurzler. Louis si povšiml, že má celkově ztrápený výraz. A odmítal uvěřit, že je to způsobené jen nedostatkem energie. Blonďák se podrbal kousek nad obočím.
,,Myslím, že bychom mohli přeskočit všechna nepotřebná fakta a mohli se momentálně vrhnout jen na ta důležitá. Každá minuta je nám drahá, takže... jak má celá takhle akce dopadnout?" 

Harry sledoval místo, kde se s Louisem dotýkali stehny.

,,Vyhynutím lidstva," pronesl. Jeho hlas byl ledový, bez špetky lidskosti. Všem na kůži vyskočila husina. Jen Louis vedle chlapce mlčel a v klidu sledoval jeho sklopenou tvář. Nemělo ho co divit, přesně tahle slova už od Harryho slyšel.

,,Protože?"

,,Protože planeta je dar a vy se k ní tak nechováte." Harry zvedl zrak, protože zaslechl, jak Louis nechtěně hlasitě vypustil vzduch z úst. Slyšel tu ironii v tom. Bodlo ho u srdce, protože nechtěl, aby jím brunet pohrdal. Louis však jeho pohled nepostřehl. Vyměňoval si oční kontakt s Liamem.