Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

4.

Louisovi ráno zazvonil budík už půl hodiny předem, než mu zvonil obvykle. Chvíli mu trvalo než se rozpomněl a došlo mu, co dělá tváří tvář s Kapitánem na gauči. Najednou už netoužil pokračovat ve spánku. Posadil se, načež na něj Kapitán ospale zamžoural. Louis ho podrbal za ušima, než se zvedl na nohy a opatrně v tichosti přešel místnost a otevřel dveře ložnice. Zahřálo jej u srdce, když Harryho spatřil stejně jako včerejšího večera zkrouceného v přikrývkách s klidným, spokojeným výrazem ve tváři.

Tiše zapadl do koupelny, kde se postaral o ranní hygienu a s kartáčkem v ústech se vypravil zpět přes ložnici do kuchyně, kde jej nechal ležet na lince a otevřel lednici. Bylo to snad poprvé po pár týdnech, kdy tomu tak učinil a vlastně jen kvůli Harrymu. On sám vedl příšernou životosprávu. Pořádně nesnídal a nesvačil, na oběd chodil buďto do jídelny nebo do restaurace, a k odpolední svačině nebo už tedy spíš večeři si kupoval něco v pekařství cestou z práce. Nebyl to zrovna zdravý jídelníček, ale Louisovi to vyhovovalo. Nezáleželo mu na tom, že si takhle ničí tělo a zdraví, stejně jako mu nezáleželo na tom, že mu škodí i cigarety a podobný svinstvo. A jeho spánkový režim na tom zrovinka taky nebyl nejlépe.

Kapitán se vyhrabal na nohy, s protáhnutím se posadil a se zájmem sledoval Louise, naprázdno zírajícího do lednice, snažícího se vymyslet, co by mohl smotat, aby Harrymu udělal radost a hlavně, aby se mohl chlapec pořádně najíst. Proč mu na tom vůbec tolik záleželo? Možná jen aby dostal chlapcův další ďolíčkový úsměv. Chvíli sledoval psí konzervu a prošlý, týden starý jogurt, než s pokroucením hlavou lednici zavřel a namísto toho hmátl po klíčích a peněžence. Kousek odsud bylo pekařství, kam právě po práci chodíval nakupovat, tak se rozhodl tam teď zaběhnout a něco rychlého Harrymu obstarat.

Kapitán vypadal značně zmaten, když ho pán nechal za dveřmi bytu a ani se na něj neohlédl. Věrně se usadil na rohožku a zíral na kliku, modle se, aby se co nejdřív prohnula a znovu se ve dveřích objevil jeho Louis.

Brunet stihl do pekařství zaběhnout v rekordním čase a to jedenácti minut.

,,Á Louis!"

,,Dobrý ráno," pozdravil postarší ženu a prohlížel si výkladní skříň.

,,To stejné jako vždycky?"

,,Ano a," zamyslel se, ,,ještě tady," ukázal na pěkně vypadající pečivo s oříšky.
,,A koláč, nebo dva," diktoval ženě.

,,Jsi tu nějak brzo. Doma nějaká delegace?" mrkla na Louise spiklenecky, když mu pytlík podávala výměnou za peníze. Louisovy zahořely tváře a přitakal.
,,Tak to slečnu pozdravujte," znovu na Louise mrkla a pohledem zaraženého muže vyprovodila ze dveří, které se za ním, s cinknutím zvonečku nad nimi, zavřely. Louis si odfrkl a jednou rukou, kterou nedržel sáček, si prohrábl už tak rozcuchané vlasy. S prudkým zavrtěním hlavou se vydal rušnou ulicí nazpět do svého bytečku. Doufal, že alespoň za odměnu dostane ten ďolíčkový úsměv, pro který to nevědomky dělal. Nic jiného za tím nestálo, i když to sváděl na hostitelský pud... který mu jen tak mimochodem prostě chyběl. Louis by totiž svoji návštěvu klidně nechal pojít i hlady, když už na to sešlo. Ale hlavně teda musela do Louisova bytu chtít vkročit.

Louis se zívnutím vešel do bytu, kde ho přivítal radostným vrtěním ocasu věrný Kapitán. Vytáhl talíř, na který nakoupené pečivo úhledně vyskládal a do sklenice chlapci nalil džus. Nic jiného zde k pití nenašel. Se skousnutým rtem loktem v tichosti otevřel dveře a s nadšením zjistil, že chlapec stále oddechuje v přikrývkách jeho provizorní postele.

,,Curly?" dřepl si k chlapci a talíř i se sklenicí položil na zem vedle matrace. Kudrnatý ho pravděpodobně zaslechl, protože nespokojeně zabručel a tvář zabořil více do polštáře, jakoby jej mohl před rušivými zdroji zachránit a on tak mohl pokračovat v nerušeném spánku. Louis nevěděl, co ho to popadlo, když hřbetem ruky přejel po Harryho spánkem drobně opuchlé tváři a přitom okouzleně sledoval jeho chvějící se řasy. Prsty mu roztřeseně mapoval ostré lícní kosti. Vůbec si neuvědomoval, že chlapec jej pravděpodobně cítí. Přerývaně dýchal a prsty zabloudil i na chlapcovy rty. Byly neuvěřitelně hebké a měkké, že na jednu chvíli vážně uvažoval, že se by k nim sklonil a ochutnal je těmi svými.