Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

22.

,,Kam oba zmizeli?" uchechtl se Louis, když vkročil do kuchyňky, kde byl pouze jeho pes a jeho chlapec, nad vychladlým hrnkem čaje.
,,Neříkej mi, žes je vystrašil," přešel s úsměvem až k chlapci, který se na něj culil ze židle. Louis byl až podezřele veselý a Harry na jeho poslední otázku, kterou muž mířil spíš jako konstatování, zavrtěl hlavou.
,,Mám pro nás oba dobrý zprávy," uchechtl se Louis a klekl si před Harryho, dlaně pokládaje na jeho kolena. Znovu se musel hlasitě zasmát, když spatřil Harryho zvědavý pohled. Vážně vypadal jako kotě.
,,Víš kdo usmlouval, že se může se svým chlapcem vrátit k sobě do bytu?" Harrymu se roztáhly koutky úst. 
,,Přesně tak," zasmál se i Louis, vstal a s vynaloženým úsilím si Harryho za stehna vytáhl do náruče.
,,Takže si tě teď k sobě náležitě odnesu."

,,Nebo tam dojdu," houkl Harry s úsměvem na rtech, pevně Louise svíral kolem krku a nohama kolem pasu.

,,Taky možnost, ale já radši tebe v náručí," podotkl Louis. Na nádobí se úplně vykašlal a nechal ho na stole. Uklízečky to po něm holt budou donuceny uklízet.

,,Takže můžeme pryč? Utéci spolu?" mumlal Harry do Louisova krku, když s ním mířil ke dveřím, s vlčákem v patách.

,,Budou náš byt hlídat, aby měli jistotu a přehled o našem počínání, ale budeme u mě a to je hlavní. Kapitáne k noze, pohni trošku," zavolal na psa, který se za ním loudal. Zvíře ihned na kroku přidalo a poslušně mu šlo u nohy.
,,Chci už jen sprchu a spát a spát. Bude deset večer," konstatoval Louis. Pár lidí, kteří jej chodbou do přízemí minulo, jej změřilo buďto nechápavým, nebo znechuceným pohledem, on je však ignoroval.
,,Liam mi auto přeparkoval do garáží, takže jím pojedeme," cukroval Louis rozveseleně a sešlapal ze schodiště dolů do garáží. Byl nadšený, což dával okatě najevo. Myslel, jak je situace v háji, místo toho si teď Harryho nesl domů. Vše bylo v prozatimním pořádku. Měl Harryho u sebe v bezpečí a chlapec se usmíval.
,,A víš co?" šeptl Louis, když Harryho poprvé za celou dobu postavil na nohy a hledal po kapsách klíčky, které mu Liam vrátil.

,,Hmm?" broukl Harry. Stále Louise pevně svíral okolo krku, bradu položenou na jeho rameni.

,,Ještě tě chci zulíbat do bezvědomí," zasmál se a Harrymu gentlemansky otevřel dveře na straně spolujezdce. Kudrnáček zrudl a nastoupil, načež se Louisem nechal i připoutat. Brunet s širokým úsměvem obešel vozidlo a nejprve otevřel zadní dveře.
,,Pohni Kapitáne," luskl na psa prsty a následně už konečně nasedl za volant.
,,Jede se domů," houkl, když nastartoval a ve zpětném zrcátku si kontroloval, aby auto neodřel. Byl nadšený, když z budovy vypadli a dostali se konečně do rušných ulic. Všude to žilo lidmi a Louis poznal, jak mu lidská společnost chyběla. Harry mu se samotou pomáhal, o to žádná, ale předci jen, Harry byl jen jeden. Chyběli mu i ožralí teenageři, kteří na sebe v ulicích pořvávali a to bylo co říct.

Uběhlo pár minut, načež konečně z hlavní ulice sjel do té, v níž se nacházel jeho byteček. Nebylo tomu dávno, co tu byl, přesto mu to přišlo jako roky. Možná kvůli tomu, že se tu s tímhle místem naposledy loučil s tím, že to tu vidí naposledy. Nebo alespoň naposledy na pár měsíců a nebo let. Dopadlo to líp, než si myslel. 

Harry si už tuhle ulici bude pamatovat nadosmrti. Vryla se mu do paměti, jak už hezčími, tak horšími vzpomínkami. Přes to všechno jej k sobě táhla, protože věděl, že tu v ní žil Louis. Ať už si tu prožil jakékoliv zoufalsví, stále se tu cítil nejlépe než kdekoliv na celé této proklaté planetě. 

,,Vystupovat," zavelel Louis a ještě než sám vystoupil a dostál tak svých slov, ohlédl se a pohled věnoval jejich kufru. Přemýšlel co s věcmi, nakonec se ale rozhodl na všechno vykašlat. Bude mít celý zítřek.