Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

7.

Modrooký brunet pohlédl nervózně na hodiny. Už byl v práci přes devět hodin a Harry byl celou dobu sám v jeho bytě. Bál se, že už jej třeba někdo objevil, ale poté se vždy ujistil, že kdyby se tomu tak doopravdy stalo, určitě by se to dozvěděl téměř okamžitě.

,,To fakt tak toužíš domů?" dobíral si ho Zayn, když koutkem oka zachytil, jak Louis znovu prázdným pohledem hledí na nástěnné hodiny. Brunet sebou trhl a raději zrak odvrátil.

,,Nespal jsem debile, jsem utahanej jak kotě a už fakt nemůžu," vysvětlil nevrle.

V místnosti kromě nich dvou seděl i Liam, který měl stále nepatrně zarudlé oči, ale už vypadal celkem v pořádku. Louis si časem povšiml, že brunet je až nezvykle na jeho poměry tichý. Předními zuby neustále ohlodával propisku, kterou držel v ruce a občas s ní čáral po papíře, zatímco naslouchal rozhovorům mezi Louisem a Zaynem, kteří se chvíli provokovali, ale Louis se nakonec ujal spojení s ovčím mužem, jak ho kdysi nazval, protože byl stejně jako Ruby na místě a lépe se mu s ním, než s dívkou dorozumívalo.

Kapitán se po pár hodinách šel po svém pánovi poohlédnout a Liam z toho byl dost ve stresu. Neměl zrovna psy v lásce, šlo to na jeho očích plných strachu poznat, hlavně když mu Kapitán s nadšením očmuchával nohy.

Louis ho nakonec raději poslal za dveře, aby tu nemuseli řešit mrtvolu přímo u nich v kanceláři.

,,Jednou tě to nespaní zabije," sjel Louise Zayn pohledem a vrátil se k vyklepávání nehty do desky stolu, jakoby to byla obrovská zábava.

Do jejich kanceláře se vřítila Ruby. Černé, dlouhé vlasy až po pás za ní vlály jak za nevěstou závoj. Rty měla znovu díky rtěnce rudé jako samotná krev a k hrudi si tiskla objemné desky.

,,Zdravím ve spolek," zazubila se a docupitala až k Louisově stolu, přičemž za jeho vražedného pohledu na jeho stůl hodila ony desky. Papíry, které na něm měl roztřízené se rozletěly všemi směry, ale Ruby to očividně netrápilo.

,,Smithová!" vyjel po ní Louis kousavě a snažil se je všechny ještě na letu posbírat. Na ty, které už nebyly v jeho dosahu se vykašlal.

,,Tomlinsone!" vyjela po něm stejným tónem, i když jí cukaly koutky namalovaných rtů. Louis pevně stiskl čelisti k sobě a snažil se sám sebe přesvědčit, že zabít ji není nejlepší nápad.
,,Konstatuji velevážení," promnula si dívka ruce a rozladěně se posadila na desku stolu tak, aby mohla pohupovat nohama, které v ten okamžik nedosáhly na zem, ,,že víme o hovno víc, než jsme věděli předtím."

Zayn zaskuhral, zatímco Liam pouze pozvedl hlavu a se zájmem se na malou černovlásku zahleděl.

,,Šéf," omluvil se Zayn, když mu začal vyzvánět mobil a on jej zvedl.

,,To máme takový pitomý spolupracovníky, kteří ani nedokáží zjistit příčinu těch výbuchů? Přece něco musí existovat," stěžoval si Louis nevrle. Hlavu měl narvanou k prasknutí a měl toho po krk.

,,Můžeš si to zkusit sám pane Dokonalý. Ale pravda je taková, že prostě není nic."

,,Stále si myslím, že to musí být útok ze strany nějaké větší mocnosti světa. Amerika má poslední dobou ohledně politiky dost velký problém s Čínou nebo všeobecně Evropou," pronesl zamyšleně a zároveň tišše Liam, aby Zayna při telefonátu nerušil.

,,Souhlasím," pokývla dívka v zamyšlení hlavou.
,,A co ty tu vůbec děláš Limo?" zakřenila se na bruneta dívka.

,,Byl jsem přesunut, protože jsem momentálně na své funkci dost nepotřebný," pousmál se na dívku přívětivě. Ruby mu úsměv oplatila.