Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

17.

Bylo poměrně dost brzy, přičemž Louis už byl vzhůru. Nechal kudrnatého chlapce spát a sám s Kapitánem zamířil kousek od vozidla, aby dal průchod svým myšlenkám. Stále měl ale auto na dohled, pro svůj vnitřní klid.

Čiperný vlčák zvesela popoběhával u Louisových nohou a čenichal na zemi, přičemž brunet vedle něj pomaličku kráčel, s jednou rukou v kapse džínsů a druhou volně po boku, kterou si co chvíli přikládal ke rtům a potahoval z cigarety, kterou měl zaklíněnou mezi ukazováčkem a prostředníčkem.

Dělalo mu obrovské potíže soustředit se na jednu věc. Neustále musel myslet na Harryho, na noční můru, kterou museli prožívat, ale zároveň sen, v který se jim měnila. Vždy v okamžicích, kdy byli spolu sami. Bez starostí a problémů.

S povzdechem se opřel o strom a sledoval svého psa, který se u něj věrně posadil. Louis zahodil cigaretu a zaklonil hlavu. Zíral do koruny vysoké borovice a mlčel. Nechal si čas proklouzávat mezi prsty a v hlavě se snažil přijít na možnost, jak se se Zaynem spojit, aby jej znovu nevyhmátli. Potřeboval vědět, co se děje, ta nevědomost jej ubíjela.

Pak ale konečně začala Louisova noční můra.

K Louisovu sluchu se donesl zvuk pneumatik. Strnul a zíral mezi stromy na louku naproti nim. I Kapitán nastražil uši, takže se Louis nemohl mýlit, doopravdy to slyšel. S bušícím srdcem se odrazil od kmenu stromu a rychlejším krokem se vydal směrem ke kraji lesa, aby lépe viděl, co se děje. Modlil se a doufal, aby se nedělo nejhorší. Ježily se mu chloupky na rukách a cítil, jak se mu šílenou rychlostí rozbušilo srdce.

Jak moc bláhové bylo, když věřil, že auto bude patřit třeba houbařům...

,,Podívejme se, Tomlinson, naše krysa z lesa," ozvalo se kousek za brunet mužem, který se snažil mezi stromy dohlédnout dál. Ztuhla mu krev v žilách a s trhnutím se otočil.

Kapitán se hlasitě rozštěkal, stál kousek před Louisem, ježil srst a cenil své bílé špičáky. Vycítil Louisův strach a hodlal ho bránit. I před muži, které znal.

Louisův zrak padl na pětici ozbrojených mužů. Dva z nich znal od vidění a pak Kurzlera. Špinavý blonďák se opíral o kmen stromu a na svého dávného kolegu znechuceně zahlížel. Bylo mu z Louise zle. Sváděl všechnu vinu na něj.

K Louisově sluchu se donesly kroky a ohlédl se. Asi čtyři muži v čele se Zaynem. Louis na svého přítele bezeslov zíral. Těkal očima dokola, jako zvíře zahnané do kouta. Neviděl možnost úniku.

,,Takže perfektní, myslím že ty, Tomlinsone, víš, jak to chodí," kývl blonďák na muže, který přispěchal a brunetovi nasadil za zády pouta na zápěstí. Louis mlčel, nehodlal bojovat, protože na to bylo pozdě.
,,A víš co?" přistoupil k bezbrannému muži blonďák. Vpíjel se do Louisových očí a brunet mu pohled oplácel, nehodlal jím uhnout.
,,Zrovna o tobě jsem nikdy nepochyboval. Nemyslel jsem si, že bys mohl být tou zmijí, která nás podvedla," stiskl pevně čelisti k sobě a odtáhl se. Louis viděl, že se muž přemáhá, aby ho neudeřil. Chtěl si na Louisovi vybít všechen stres, který připisoval jen na jeho osobu.

Louis ani nemrkl. Stál nehybně jako sloup, odmítal se ponižovat. Už tak se cítil příšerně, když měl ruce v potech. To on býval tím, který zločincům želíska nasazoval. Tohle bylo celé špatně.

,,Jsem přesvědčen, že za tohle Louis nemůže. Ten kluk je neuvěřitelně nebezpečný a manipulativní," objevil se zničehonic Zayn po Louisově boku. Snažil se vypadat ležérně, ale Louis poznal, že je jeho přítel nervózní. Snažil se z toho Louise vysekat, ale brunet odmítal. Odmítal svalit vinu na Harryho jen kvůli svému pohodlí. Byl rozhodnut všechno vzít na sebe, jen aby byl Harry očištěný.