Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

10.

Louis se probudil až v okamžiku, kdy slunce vyšlo, přičemž díky hustému lesu nešlo okolí stále moc spatřit a byl tu polostín. Dlouhou chvíli trvalo, než mu došlo, kde se nachází. Vážně byl zmatený a doufal, že se probudí doma, v peřinách a že tohle všechno byl jen zlý sen. Bohužel, byla to krutá realita.

S Harrym se od sebe přes noc ani nepohnuli, naopak. Byly na sebe ještě více intimněji natisklí. Louis měl jednu paži protaženou pod chlapcovým krkem a druhou jej objímal okolo hrudníku. Celým tělem byl přitom natisknutý na jeho zádech, tvář zabořenou v jeho spletených, kudrnatých vlasech.

Trošičku se odtáhl, aby se mohl rozhlédnout, přičemž ruku zpod Harryho hlavy vyprostil a opřel se o loket. Kapitán pozvedl hlavu a tázavě se na Louise zahleděl.

Harry však očividně k Louisově překvapení nespal. Jakmile se modrooký trošičku odtáhl, kudrnatý pootočil tvář tak, aby koutkem oka mohl pohlédnout do té Louisovy. I když bylo na jeho obličeji zřetelné, že spal, pravděpodobně už byl delší dobu vzhůru.

,,Dobré ráno," zamumlal Louis a odtáhl se ještě víc.

,,Dobré," zachraplal kudrnatý a s hlasitým výdechem ústy se znovu přetočil k Louisovi úplně zády. Ten chvíli odolával chuti se k němu znovu přitisknout. Raději zrak odvrátil z okýnka a zamyšleně hleděl mezi stromy. Najednou to místo nevypadalo tak strašidelně, jako v noci.

,,Půjdu na vzduch, připojíš se?" ohlédl se Louis tázavě na kudrnáčka, který vypadal, že znovu usnul. Avšak jakmile to Louis navrhl, Harry se pomalu posadil na zadek a na něj se ospale uculil.

Louis se cítil zvláštně. Nedokázal by to popsat slovy, ale od včerejšího večera, kdy s Harrym zapředl rozhovor, tak nějak cítil podivnou atmosféru, která se mezi nimi vznášela. Byly mezi nimi nevyřčené pocity a slova, která by jejich přátelství popsala. Louis se po čtyřech dostal z auta, načež ho do tváře udeřil svěží vzduch. Voněl po dešti a lese a po tom vydýchaném ve vozidle to byla příjemná změna. Kapitán vyskočil také a s nadšením zavětřil.

,,Miluju tohle prostření," zamumlal kudrnatý, který spustil nohy, ale stále zůstal ve voze sedět.

,,Les?" houkl Louis a sledoval zvědavého Kapitána, který očmuchával kmen stromu.

,,Ano."

,,Les je nádherné místo, ale pro mě především teda přes den. V noci z něj mám respekt," ohlédl se na Harryho a mírně pozvedl koutky. Kudrnatý vypadal nádherně. Líbil se mu víc, než by asi měl.

,,To máš pravdu," pousmál se ďolíčkově kudrnatý a zkoupl nohama, jak dítě na houpačce. Louis naprázdno otevřel ústa a opřel se o otevřené dveře, než k sobě znovu přitiskl rty. Harry zvědavě naklonil hlavu na stranu.

,,No, slíbils, že mi všechno řekneš," připomněl mu Louis nejistě. A Harryho úsměv z tváře zmizel.
,,Nevěříš mi snad? Už jsem v tom taky zapletený, nemyslíš?" zapřel se víc do dveří a zkoumavě na Harryho hleděl.

,,Lou," šeptl kudrnáček a pohled mu nejistě vracel.

,,Curly?"

Harry vypadal roztržitě. Nerozhodně. Jenže on se chtěl Louisovi svěřit. Na druhou stranu by tím zradil své lidi. Své Bohy.

,,Myslím si, že už tak nějak stejně vím Hazz. Jen to chci slyšet od tebe." Jenže Harry zavrtěl hlavou. Louis mohl vědět cokoliv, ale tohle doopravdy ne. Na to byla lidská rasa až příliš přízemní.

,,Lidé od nás nejsou jako vy," zamumlal a sklopil zrak. Už nevydržel ten oční kontakt držet. Louis byl ale jiného názoru, když přistoupil a bradu mu dvěma prsty drobně zvedl. Byl si jistý, že kdyby mu Harry lhal, na jeho očích by to poznal. Harry byl až moc průhledný. To si alespoň myslel.