Agent T. - Pod rouškou strachu //LS// ✓

31.

Panoval tu neuvěřitelný zmatek. A kdo by se taky divil. Tisíce a tisíce lidí se snažilo dostat do plavidla, které je mělo dostat do bezpečí mimo Zemi. Které mělo zachránit jejich životy a vlastně celé lidstvo před vyhynutím.

,,Louisi?!" brunet se s trhnutím ohlédl. Bilo mu srdce a cítil tíživou úzkost, která mu stoupala tělem jako jed. Jednou rukou držel Harryho dlaň, měl s chlapcem propletené prsty a oba se navzájem drželi, jakoby měli naposledy. Druhou ruku měl obmotanou Gigiinou paží. Oba držel blízko u sebe, aby měl jistotu, že se v davu neztratí.
,,Louisi!" k jejich trojici a psovi, který se jim motal pod nohama, s rudou tváří doběhla malá černovláska. Drdol jí povolil, vlasy měla na všechny strany, ale tohle bylo poslední, co momentálně řešila. Vypadala vyčerpaně, zničeně, přesto víc odhodlaněji než většina lidí, které Louis za těchto pár dnů potkal.

,,Ruby?"

,,Neviděl jsi Liama?! Měl by tu někde být s Niallem," nervózně se stavila na špičky a rozhlížela se kolem. Snažila se nevnímat hysterické počínání lidí. Jejich zoufalý pláč a křik.

,,Je tu Zayn?" ozvala se zničehonic Gigi. Pustila se Louisovy paže a přešla blíž k rudé dívce, která lapala po dechu po běhu, který absolvovala. Po Gigiiných jemných tvářích se kutálely tiché slzy, v nichž se zrcadlila všechna bezmoc, kterou momentálně cítila.

,,Zayn? Jo, ale-" nestihla ani argumentovat. Gigi se otočila na Louise. Třásly se jí paže, když odtáhla malou plačící holčičku od své hrudě a i přes Louisův protest mu ji vtiskla do náručí.

,,Postarej se mi o ni prosím. Vemte ji do bezpečí."

,,Gigi přestaň, musíš být s ní, pojď."

,,Musím být se Zaynem," odmítla se zakroucením hlavou a před Louisem ucouvla.

,,Ale no tak, Hadid, nedělej blbosti. Momentálně potřebujeme Louise, ty se postarej o malou a o Harryho," začala ji přemlouvat i Ruby, ale blondýnka rozhodně zavrtěla hlavou a rozeběhla se pryč.

,,Gigi!" zakřičel za ní Louis, ale dívka ho ignorovala a dál se proplétala skrze dav, ztrácejíc se jim z dohledu. Louis okamžitě pustil Harryho a chtěl se rozeběhnout za dívkou, ale Ruby ho razantně zastavila rukou na paži.

,,Louisi, vem to malý do bezpečí spolu tady s Harrym, najdu ji a pošlu za vámi."

Brunet nakonec přikývl. Tentokrát on si tiskl malé usoplené děcko na hrudník. Cítil jenom zoufalství.

,,Ale notak, pojď sem," uchechtla se Ruby nevesele, když spatřila Louisovy modré oči, zalévající se slzami a na moment Louise silně objala. Ten cítil jakoby se mu lámalo srdce. Jak zatraceně Ruby miloval. Byla jeho vším. Lidi do nich naráželi, jak se snažili jako nelidské bytosti hlava nehlava dostat do bezpečí. Louis je ale nevnímal. Jakoby se zastavil čas, měl možnost zavřít oči a plně prožít objetí, které mu Ruby věnovala.
,,A teď padejte. A dávejte na sebe pozor. Miluju tě, bratříčku," šeptla Ruby, když se odtáhla a rozcuchala muži vlasy, než se na patě otočila a rozeběhla se směrem, kudy předtím samotná blondýnka. To poslední slovo Louise donutilo smutně se pousmát. V životě by si to nepřiznal, ale ta holka byla vážně úžasná. Louis si uvědomil, že jejich vzájemné rýpání a pošťuchování bylo jedním z mnoha smyslů jeho života. Chtěl by čas vrátit. Chtěl by Ruby on sám silně obejmout a říct jí, jaká je to skvělá holka, jak jí je vděčný a jak mu na ní záleží.

Kdyby Louis znal její tajemství, řekl by jí, že dnes, že tímto dnem, tímto okamžikem Ruby svému otci ukázala, že se ve své dceři spletl. Že dokázala víc než kdejakýkoliv muž. Že se jako jedna z mála odmítla zachránit a raději zůstala s vědomím, že zemře.