|My psychopath|

Loučení s tajemnou Aylou

Chvíli jsem hledala kuchyň, ale když už jsem ztrácela naději, našla jsem ji. "Dobré ráno" pozdravila mě mile Allison.
"Dobré" slušně jsem ji také pozdravila. "Chceš nabrat palačinky?" Usmála se na mě. "Jo jasně, děkuji" byla jsem nervózní, nevěděla jsem co dělat. Sedla jsem si ke stolu a čekala na svou snídani. Allison mi po pár minutách dala talíř s palačinkami, zrovna v ten moment kdy mi je podala, do kuchyně přišel Klaus. "Čauky lidičky" pronesl rozespale. Já i  Allison jsme s úsměvem odpověděli "dobré ráno". Allison se ho ani neptala a rovnou mu podala talíř s palačinkami. Všichni jsme snědli snídani a já i ostatní jsme mlčky seděli. Bylo to trapné, nevěděla jsem jak začít konverzaci. "Dneska asi odejdu abych tady nepřekážela" rozhodnu se začít konverzaci. "Dobře, ale doufám ,že víš, že tady můžeš zůstat i déle". Jen přikývnu. Vstanu a jdu do pokoje pro mých pár věcí. Včera než jsem šla spát jsem si počítala peníze a hledala nějaký levný hotel poblíž. Mám peníze na týden do hotelu, který je sice na druhé straně města, ale levnější už tu nebyl. Vlastně skoro žádný jiný hotel, jenom luxusní hotely za miliardy korun. Jen doufám, že mi pár peněz zbude a já bych si mohla koupit nějaké jiné oblečení. Moje oblečení totiž zrovna není v nejlepším stavu. Vyjdu z pokoje a vidím Klause, Luthera, Vanyu a Allison, který sedí na gauči. Nervózně si stoupnu vedle nich a nevím co říct. "Já odcházím, nechci tu překážet". Prohlásím nakonec, Allison se zvedne a obejme mě, Vanya udělá to stejný. Luther jen řekne "tak ahoj". A Klaus začne brečet. "Proč brečíš?" Ušklíbnu se a snažím se nesmát, protože jde poznat, že je to falešné. Najednou přestane "jak jste se tady objímali to bylo tak dojemné víš". Allison, Vanya i Luther se zasmáli.
Než jsem odešla tak jsem jim ještě zamávala na rozloučenou. Diega ani Pětku jsem nikde neviděla. Chtěla jsem se s nimi také rozloučit, ale asi mají takhle po ránu jiné věci na práci.