|My psychopath|

výbuch

"aaahh, už zase..." Za stěžoval si Pětka. "Aylo počkej!" Zavolal na mě těsně před tím než jsem za sebou zabouchla dveře. Pětka utíkal za mnou, bez zaklepání vešel rovnou dovnitř. "Aylo, uklidni se. Já vím že musí být hodně těžký o tom mluvit, ale...říkáš to už po několikátý, navíc, víš přece že máš nás". To jako vážně?! To si vyhledával na internetu, na stránce www.citáty.com? Jde vidět že v jeho okolí moc lidí nebylo smutný. "Aylo, prosím přestaň brečet. Musíš se přes to přenést" ztrácí svou veškerou trpělivost. Otočím se na něj se slzami v očích. Zvednu se z postele a pomalými krůčky se přibližuji k Pětce. "Zabil si někdy svou vlastní matku?" Udělám první krok. "Měl si někdy otce, který s tebe udělal monstrum?" udělám druhý krok. "Ty si jen malý kluk, který má aspoň sourozence!" udělám třetí krok. Poslední krok a byla bych jen kousek od něj. "Ne, takže buď ticho a vypadni z tohohle pokoje!" Zařvala jsem na Pětku s plných sil. On se jen otočil a odešel, bez dalších slov. Možná jsem ráda ,že nic neříkal, bylo by to mnohem horší. Když jsem se uklidnila, uvědomila jsem si to. Bože...já jsem opravdu hrozná. Co jsem to ksakru udělala?! Vždyť on se mě snažil jen utěšit, chránit mě, chránit svou rodinu. Vyšla jsem z pokoje a první co jsem chtěla udělat bylo: najít Pětku. "Kde je Pětka?" ptala jsem se všech 5 sourozenců. "Nevíme" odpověděli jednohlasně. Tím pádem musel využít své síly. "Aylo počkej, co se stalo?" zavolala na mě Allison těsně před tím než jsem odešla. "Není čas na vysvětlování!" Odpověděla jsem a rychle utíkala ven. Když jsem vycházela ven, zaslechla jsem jak Diego řekl svým sourozencům "vždyť ona je jak Pětka!? Nic nám neřekne.".

Po dlouhém hledání se mi ho konečně podařilo najít...