|My psychopath|

opuštěná

Znova jsem šla dlouhou cestou. Byla jsem na konci města, ale hotel tam nebyl, takže asi budu bydlet na ulici. Nebo hold budu muset každý den chodit do různých domovů kde budu potkávat kluky, který se mě snažily zachránit když jsem zakopla. Jo, přála by si to každá holka, ale určitě by si žádná holka nepřála , aby ji chytil kluk ,který se přemístil. Ani nevím proč jsem nebyla vyděšená ,když to udělal po druhý od té doby co mě málem chytil kvůli blbému kamínku. Už se stmívalo, proto jsem se rozhodla jít zpátky do středu města a najít si nějaký místo na spaní.

V UMBRELLA ACADEMY
Pětka se vrátil domů, do Umbrella Academy. Luther seděl na gauči a četl noviny. Pětka chtěl jít do pokoje, ale koutkem oka zahlídl příjmení Fletcher.Příjmení, který řekl ten chlapík v kavárně. Pomalími krůčky šel zpátky do zadu a koukl se do novin znovu. Vytrhl je Lutherovi z rukou a vytřeštil oči. "Jako vážně?!" Vzdychl Luther. "Fletcher?! Kdo je to?" Ukázal Lutherovi fotku muže v novinách. "Si to přečti ne? Tady to je: muž který je obestřen tajemstvím." Když se Pětka podíval blíže na noviny uviděl malý podtitulek: Tommy Fletcher. Vědecký géniu, který zkoumal věci o kterých se vám ani nezdálo. Na druhé straně stálo: díky zkoumání jeho kanceláře v ulici Wood streat 23 jsme zjistily, že měl dceru a manželku, který před dvěma dny tragicky zahynuli... "Panebože!" Znova vyděšeně vytřeštil oči. "Kam zase jdeš?! Teď si přišel!" Křičel na Pětku Luther když viděl jak Pětka zase odchází.

Ayla
"Aylo! Počkej!" Když jsem si všimla, že je to Pětka zrychlila jsem. Ani mi nedošlo, že mě může dohnat. protože se může přemístit. Udělal to. Když si všiml, že zrychluji a že mě asi nikdy nedožene tak se přemístil. Přímo před mě. Lekla jsem se ho. On taky. "Aaah, promiň, ale nepočkala si na mě". "Co chceš?" chtěla jsem to už mít za sebou. "Jaký je tvoje příjmení?" coo?! Proč se ptá na moje příjmení? "Opravdu nevím proč chceš vědět, ale dobrá" protáhla jsem sarkasticky. "jsem Ayla Fletcher". Začal pomalu kývat hlavou. "Víš kdo byl tvůj otec?". Proč to po mně proboha chce vědět?! "Ano" nic jsem nechápala. "A víš kde je teď?" Zeptal se mě. "Ehm, umřel při bouračce" sklopila jsem oči. "No jasně, kecy rodičů, aby ochránily své děti" sedl si na obrubník. "Jaké kecy? Jaký chránění děti? Co to meleš proboha?!" sedla jsem si za ním.
"Všechno my vysvětli Pětko"