|My psychopath|

znova v Umbrella Academy

S Pětkou jsme přišli před Academy Umbrella a já už byla v pohodě. Nechápu celou tu situaci. Ahhh...poslední dobou nechápu nic. Když jsme vešli dovnitř já byla ráda, že tu jsem s nimi. "Ahoj lidičky" pozdravila jsem všechny naráz. Byla tam sice jen Vanya a Luther, ale i tak tam aspoň někdo byl. Vanya se usmála a oba dva mě také pozdravily. "Takže lidi, Ayla tu bude u nás bydlet" oznámil Pětka s úšklebkem. "Na jak dlouho, zase na den?" zavtipkoval Luther. "Navždy" Pětka chtěl odejít, ale Luther ho zastavil svou krátkou větičkou "to jste se vzaly nebo co?". Já se neubránila smíchu, Pětka jen odešel. "podezříval mě že ho chci zabít" vyprskla jsem smíchy ještě víc. Luther i Vanya se také neubránily smíchu a jen proto ,že jsem ležela na zemi a smála se. "To jsem neřekl" zakřičel na mě Pětka. Zvedla jsem se a radši odešla. Když jsem vešla do pokoje, kde jsem spala minulou noc, přišlo mi to tam mnohem víc prázdný než předtím. Sedla jsem si na postel a nevěděla co dělat. Byl večer ale spát se mi nechtělo, ani bych neusla v takto prázdné místnosti. Když jsem zaklepala na Pětku nikdo neodpovídal. Otevřela jsem dveře a viděla ho pouze v kraťasech. "Panebože!" Rychle jsem zavřela dveře. Tyjo, má celkem dobrý tělo. Bože!!!! Aylo přestaň myslet na tohle, bože ne, je to psychopat.Hah ne, ne a ne!! Prostě ne! "Už můžeš jít dál" zavolal na mě Pětka. Otevřela jsem dveře a doufala, že už nic neuvidím. Naštěstí měl už pyžamo. "Hele, opravdu se omlouvám ano. Já nechtěla, ale neodpovídal si tak jsem myslela, že můžu a prostě jsem tě ta-". "To je v pohodě, ale jestli to potřebuješ s někým probrat, běž za psychiatrem" přerušil mě v půlce věty. "Jo, jasně promiň" cítila jsem se hrozně trapně. "Tak proč si klepala, co si chtěla?". Já už vlastně ani nevím. "Nic, už nic. Dobrou" zavřela jsem za sebou dveře a rychle, opravdu rychle jsem utíkala k sobě. Nemohla jsem usnout.