|My psychopath|

kavárna plná překvapení a kafe

Celou tu dobu co tam seděl se mnou ani nepromluvil. Já jsem se jen modlila ,aby už konečně odešel. Neudělal to. Takže jsem musela odejít já. "Zaplatím" zavolala jsem na tu milou paní. Zaplatila jsem a chtěla už konečně odejít ale, do kavárny vběhli chlapíci v černém, měli v ruce pistole a mířily s nimi na mě i na Pětku. Pětka se na mě otočil a povytáhl obočí "já věděl že něco tajíš". Mám ho plné zuby, už se těším až ho nikdy neuvidím. Já jen stála a ani jsem se nehla, jsem moc mladá a hezká na to abych umřela. "Teď nám dáš tu holku vedle sebe a my tě necháme na pokoji" výhružně se na Pětku podíval jeden z chlapíků. Co jsem ksakru udělala! Ale ne! Asi přišli na to co, vlastně kdo ten oheň způsobil, jsem hluboko v prdeli. "Dobře ale dejte dolů ty pistole" prohlásil Pětka ležérně. Já jsem zpanikařila. On mě chce těm chlapíků jen tak předat?!. Pětka se díval okolo sebe, přemýšlel a díval se zamyšleně. V hlavě nejspíš vymýšlí plán. Pětka se podíval na mě a zlomyslně se ušklíbl. Otočil se ke chlapíkovy, který stál vedle něj a dal mu pěstí. Nějakou náhodou jsem jim unikla. Jako největší zbabělec jsem vyběhla z kavárny a zalezla za auto. Neumím ten oheň ani ovládat, takže na mě nemůže být nikdo naštvaný že jsem tak zbaběle zdrhla. Byla jsem tak vystrašená že jsem se tam nedokázala ani podívat. Také jsem se bála že by mě zahlédly a zabily. Když už jsem neslyšela výstřely, vykoukla jsem zpoza auta a podívala se jestli už je po všem. Pětka zvedl pistol ze země a prohlásil "Tak co chceš říct ještě něco před svou smrtí?" Ušklíbl se zlomyslně. "Fletcher,oheň". Poslední slova , dokud ho Pětka nezabil. Otočila jsem se zpátky a najednou se přede mnou objevil Pětka. "No nazdar Aylo, takže teď mi okamžitě vysvětlíš proč po tobě šli" už byl naštvaný, logicky když už jsem mu to asi tak pětkrát neřekla. "Ne". Jednoduchá odpověď, ta se hodí vždycky. Odešla jsem z kavárny a zavolala na něj "mimochodem, díky za záchranu života!". Pětku jsem naštěstí za sebou neviděla.