|My psychopath|

obchod se dřevem

Pětka odešel a nechal mě v pokoji samotnou. Pořád jsem se dívala na knihu. Chtěla jsem se do ní znova podívat a zavzpomínat, ale když jsem jí chtěla otevřít, radši jsem si to rozmyslela. Zhroutila bych se a nemuselo by to dopadnout nejlíp. Seděla jsem na posteli v tureckém sedu, před sebou jsem měla vzpomínkovou knihu a snažila se jí neotevřít. Nemůžu, nevím co se stane, opakovala jsem si pořád dokola v hlavě. I když, mohla bych se podívat jen na jednu fotku. Po chvíli váhání jsem se rozhodla. Jedna fotka přeci neuškodí ne. Vytáhla jsem jednu z mích oblíbených. Jsme tam celá rodina. Máma, táta, já i náš pes. Všichni, kromě mě jsou do jednoho mrtvý. Zahleděla jsem se do fotky tak moc, že jsem si neuvědomila že zase brečím. Vzpamatovala jsem se a rychle si otřela slzy. Musím jít něco dělat, vždy když jsem byla smutná, tak jsem šla něco dělat. Péct, vyrábět, zpívat, nebo i tančit. Hmm, asi bych mohla začít s tou mou proměnou pokoje. Vyšla jsem z pokoje a rukama jsem si urovnala oblečení. Zaklepala na dveře Lutherova pokoje, měl pootevřeno. "Ano?" Zaslechla jsem Luthera. Otevřela jsem dveře tak aby na mě vyděl. "Čauko, nechceš mi pomoct? potřebuji aby mi někdo pomohl odnést nákup do mého pokoje" stála jsem u dveří a čekala na odpověď. "Jo klidně" zvedl se z postele a šel za mnou. To se mi jen zdá nebo je ještě pomalejší než byl předtím. Radši jsem to ignorovala. Zaťukala jsem na pokoj Pětky a nikdo se neozýval. "Jdu dál" zakřičela jsem přes zavřené dveře. Vešla jsem dovnitř a Pětka měl snad padesát papírů rozházených po pokoji. "Co je?" Vyštěkl na mě rozrušeně. "Promiň, jen jsem se chtěla zeptat jestli nejdeš s námi, měl by sis provětrat hlavu" počítal nějakou velkou rovnici. "Jo tak jo" zvedl se a šel s námi. Nastoupily jsme do auta a jeli do města. Zaparkovali jsme před obchodem kde se prodávalo dřevo. Luther i Pětka na mě zíraly jak kdybych byla chodící a mluvící párek. "Co chceš proboha tady?" Zeptal se Pětka a ukázal na obchod se dřevem. "Dřevo" vždyť to je tam napsaný. Vešli jsme do obchody a podle tváře Pětky a Luther jsem poznala, že nebyli úplně rádi že musí tahat tolik dřeva. Ale tak, neměli semnou chodit.