|My psychopath|

Malý pokec

Když jsem se vzbudila, myslela jsem, že se mi to celé jen zdálo. Rozhlédla jsem se po pokoji, a zjistila jsem ,že už jsem ve svém pokoji a že se to nezdálo. Vylezla jsem z pokoje a dívala se kde by mohl být Pětka. Našla jsem ho v obýváku na gauči. "Ahoj" pozdravila jsem ho tiše. "Dobré ráno" podíval se na mě a trošku se pousmál. "Mám otázku, proč si mě někam bral? Kam si mě vlastně bral? A včera ráno si zatajil před svými sourozenci mou super schopnost, proč?" přisedla jsem si k němu na gauč. "To jsou tři otázky, ale dobře. Včera ráno jsem jim to zatajil, protože jsem si všiml, že na to asi neseš připravená, jim to říct. Chtěl jsem tě vzít do města. Důvod ti říkat zatím nebudu" měla bych znát důvod. Ale štvát ho tím nebudu. "A nevíš důvod proč jsem omdlela?" zajímalo mě to. Je opravdu divný že normální lidi nebo své sourozence přenášet může a mě ne. "Nevím, ale napadlo mě, že by to mohlo být kvůli tvé síle. Bylo by lepší kdyby sis aspoň něco pamatovala, to by bylo o mnohem snažší zjistit proč se to stalo" začal popíjet svou kávu z hrnku a už mě ignoroval. Já se jen zvedla a odešla do pokoje abych se převlékla. V pokoji jsem se převlékla a sedla si na postel. Když jsem se koukala na své oblečení, bylo mi do breku. Potřebuji si nakoupit oblečení. Vzala jsem si poslední peníze do kapsy a chtěla vyrazit, jenomže se mi tam nechce jít sama. Pětka nepůjde, to je mi hned jasný. Měla bych vzít holku, Allison se vyzná v módě takže se jí půjdu zeptat jestli by nešla. Když jsem šla za Allison, viděla jsem že Pětka pořád sedí na gauči. Šla jsem se podívat do kuchyně a tam seděl jen Luther. "Tak nic" potichu jsem zašeptala sama sobě. Když jsem zaklepala na pokoj Allison, ozval se její hlas "dále". Byla jsem tak ráda ,že tam nemusím sama, teda, pokud bude souhlasit. "Ahoj" vešla jsem do pokoje. Seděla u svého beauty stolečku. "Ahoj, děje se něco?" zeptala se tak mile. Allison je hrozně hodná a taky hezká. "Ne nic, jenom se chci zeptat jestli by si semnou nešla do obchoďáku, já totiž nemám co na sebe. Celou tu dobu co jsem tu, nosím jen tyhle hadry" koukala jsem se znova na sebe a zase jsem chtěla brečet. Opravdu jsem potřebovala nakoupit oblečení. "Jo jasně, klidně" zvolala radostně. "Já jdu s vámi" otočila jsem se a spatřila jsem Klause. "Dobrá, jde se nakupovat" zakřičela jsem a sklouzla jsem po ponožkách po podlaze. Klaus se sklouzl také, hnedka za mnou.