|My psychopath|

vyslíchač Billy

jak sedí u fontány uprostřed města. "Pětko?" snažila jsem se k němu přibližovat pomalu. "Omlouvám se ti, já vím že si mě chtěl utěšit a já na tebe vyjela, opravdu mi je to líto" sedla jsem si vedle něj. "Dej mi pokoj" odtáhl se ode mě Pětka. "Prosím, je mi to hrozně moc líto" prosila jsem o odpuštění. "Říkám ti, nech mě na pokoji!" viděla jsem na něm že je unavený. "Pětko, přestaň a pojď už domů!" zavelela jsem. "Nikam nepůjdu, vypadni!" zařval na mě Pětka. "Před chvíli na nás vystartovala nějaká holka! Až se ti něco stane, tak si pomož třeba sám!" zvedla jsem se a naštvaně odešla. Už se stmívalo, měla bych jít domů. Ale naštvaná tam nepůjdu. Když jsem se rozhlédla po otevřené kavárně, žádnou jsem neviděla. To všichni zavírají tak brzy?! Naštěstí jsem našla malou hospodu. Rozhodla jsem se tam zajít.
Když jsem otevřela dveře, nikde jsem neviděla žádnou holku. Byli tam jen stáří, namakaní muži. Naštěstí barman vypadal jak kluk v mém věku. Sedla jsem si na barovou židli a chtěla si objednat něco tvrdšího. "Dobrej den, dala bych si něco..." chvíli jsem váhala co. "Něco jako toto" barman mi ukázal flašku nějakého alkoholu. "Topovka" ušklíbla jsem se. Nalil mi do skleničky a rovnou mi dal celou láhev. Po chvíli co jsem jen mlčky seděla a popíjela tekutinu ze skleničky, jsem si všimla že ten barman jen sedí a kouká do telefonu. "Hej, proč tu nejsou lidi v mém věku?" zeptala jsem se a barman, Billy se konečně zvedl. "Billy" dodala jsem s opilým úsměvem. "Tak to se ptáš toho pravého, nepracuji tu moc dlouho" pokrčil rameny. "Špatnej den?" zeptal se starostlivě. "Jo, chytač holek se na mě naštval" smála jsem se opile. Opravdu mi stačí pár skleniček a jsem na mol. "Chytač holek?" divil se Billy. "Ti řeknu, takovou pohádku jo? Žila jednou jedna Ayla. To jsem já. Šla si tak po ulici, a omylem zakopla o kamínek. A nějaký kluk, který zrovna šel po ulici, se jí snažil chytit, jen snažil, protože se mu to nepovedlo. Konec" zvolala jsem.