|My psychopath|

5️⃣

Chvíli jsem seděla v malém dřevěném pokoji s ještě menší postelí. Můj pokoj doma byl mnohem větší, ale je to lepší než spát na ulici. Začala jsem si číst různé knihy, které byly v malé knihovničce vedle postele. Když jsem začala číst knihu RONALD A JEHO ZÁZRAČNÉ ŠTĚNĚ, někdo zaťukal na mé dveře. Všude bylo ticho a já neslyšela nikoho, že by přicházel. Zaťukal a hned začal mluvit "prý tady máme nového hosta, tak jsem se rozhodl představit". Ten hlas od někud znám, někde jsem ho slyšela, ale nevím kde a ani kdo by to mohl být. Otevřel dveře a vešel dovnitř. "No nee, pan zachránce všech dívek" ušklíbla jsem se na něj. "Paní držkopádnice" oplatil mi to. "Bože, ta přezdívka je příšerná, už ji nikdy neříkej prosím"
"Ty budeš ta Ayla že?"
"Jo to jsem já. Ty budeš Pětka". Prostě je to divný jméno. "Rád tě poznávám Aylo" podal mi ruku. "Také tě ráda poznávám Pětko" ze zdvořilosti jsem mu také podala ruku. Normálně bych udělala něco zlého, ale měli by jsme se usmířit a nedělat si naschvály. Sedla jsem si zpátky na postel a čekala, že odejde, ale Pětka jen přišel ke mně a sedl si také na postel. Podívala jsem se na něho, zavřela knihu o Ronaldovi a uklidila všechny knihy. Sedla jsem si zpátky na postel a čekala co řekne. Jenomže nic neřekl. "Takže, proč seš tady?" Zeptala jsem se konečně. "No, měla by si to vědět, ale tak já ti to povím" nechápavě jsem se na něj dívala. Vůbec nevím o co mu jde. "Já tady totiž bydlím, proto tady jsem" pronesl vítězoslavně. "Neee, myslela jsem proč tady sedíš na té posteli a jen na mě zíráš?! Chceš se na něco zeptat? Nebo něco jiného?"
"Já tady sedím, protože čekám, až mi řekneš proč seš tady. Já nejsem tak blbej a na tohle ti vážně neskočím. Takže proč seš tady?" Začínám se ho bát.
"Stala se mi nehoda a hledala jsem nějaké místo kde můžu přespat a našla jsem jen tohle, naštěstí je Klaus hodný a pustil mě dál. Tvoji další sourozenci jsou taky milý, že mě tu nechali a taky proto, že mě nepodezřívají. Protože to není normální Pětko". Vůbec nechápu co po mě chce?! Si myslí, že je chci zabít?! Vlastně to můžu kdykoliv udělat, stačí abych se naštvala a zabiju je do sekundy. Ne, ne a ne, nad tím bych neměla přemýšlet. Nechci je zabít bože. "Neboj já na to přijdu vím, že si něco provedla a že něco plánuješ, dávej si na mě pozor" odešel z pokoje a mě nechal samotnou. Páni to bylo opravdu divný.