|My psychopath|

nový život

"můžeme tě pustit? Slibuješ, že se nepokusíš utéct?" ten divný muž se pořád zlomyslně usmíval. Pomalu jsem přikývla na souhlas. Dva muži, kteří stály za mnou měli v plánu mi sundat pouta, ale zjistily, že už jsem si je už sundala sama. Přistoupili k muži přede mnou a něco mu pošeptali. Snažila jsem se odposlouchávat ale nezaslechla jsem ani slovo. "Tak proč si neutekla? Mohla si sundat i ty řetězy z nohou ne?" tázavě se na mě podíval. Konečně jsem pochopila o co mu kráčí. "Když něco slíbím, tak to dodržím. Ty pouta mě jen tlačily do rukou" falešně jsem se ušklíbla. Povytáhl obočí a na mou drzou, ale přeci jen dobrou poznámku nic neřekl. Hah, vyhrála jsem. S Aylou není radno si zahrávat. Řetěz na nohou jsem si tedy sundala sama, nebudu čekat až ten idiot dá nějaký příkaz těm dvou chlápkům. Z ničeho nic se otočil a vyrazil vpřed. Ve dveřích se zastavil, pokynul mi rukou a zahnul za roh. Hlava mi říkala UTEČ, ale má zvědavost mě táhla za ním. Dlouho jsem se nerozmýšlela a vydala se za ním. Chodba vedla k mohutným, kovovým dveřím. Otevřela jsem je a spatřila jsem malou ale prostornou tělocvičnu. Muž, kterého jsem následovala stál na velké žíněnce. Pomalu jsem došla na žíněnku a jen na něj překvapeně zírala. "Musíme tě vycvičit, hádám, že tě ti tví kamarádíčci moc nenaučily bojová umění, že?" má pravdu, já ani nevím jak se s tím ohněm zachází. "Tak dobrá, začneme rozcvičkou" prohlásil.