|My psychopath|

táta...táta? táta!

"Tvůj táta neumřel při bouračce. Umřel, když ti dávali nějakou sílu. Superschopnost. Já mám taky superschopnost, ale nikdo do mě necpal látky s nějakou blbostí abych měl superschopnost, už jsem se tak narodil. Ale do tebe tvůj táta cpal nějaký léky a tekutiny a nevím co všechno" začal vyprávět asi pohádku, ale tohle by můj táta neudělal. Jsem jeho dcera.
"Tvůj táta neumřel při bouračce. Umřel, když ti dávali nějakou sílu. Super schopnost. Já mám taky super schopnost, ale nikdo do mě necpal látky s nějakou blbostí abych měl super schopnost, už jsem se tak narodil. Ale do tebe tvůj táta cpal nějaký léky a tekutiny a nevím co všechno" začal vyprávět asi pohádku, ale tohle by můj táta neudělal. Jsem jeho dcera.
"Musíš mi říct co se stalo s tvým domem i s tvou matkou. Proč nemáš kde spát?" Nechci mu to říkat, ale chci se o svém otci dozvědět víc. "Nevím jestli ti můžu věřit, si jiný, ty máš super schopnosti, tvojí sourozenci ne, jak to? Jak mám vědě, že do tebe taky nic necpali?" nemohla jsem mu věřit. "Moji sourozenci nejsou normální mají také sílu, Luther je extra silný, hodně silný. Diego umí házet s nožema. Allison řekne "proslýchá se" a lidi udělají to, co jim řekne. Klaus umí mluvit s mrtvými. Já se umím přemístit a vracet se v čase. Ben má v těle chapadla a Vanya pracuje pomocí zvukových vln, nejsme normální, nikdo z nás" jsem zmatená. Takže já jsem jedna z nich, ale něco do mě cpali. Žiju ve lži, paráda. Počkat! "Jaký Ben?" Tam byl ještě nějaký Ben? "Aaaa, no jó, už mi to docvaklo. Ben umřel při nepovedené misi když jsme byli všichni menší. Vidí ho pouze Klaus, ale už se naučil používat svou sílu, tak ,aby ostatní viděli všechny mrtvý". Panebože, chci být obyčejný teenager. "Dobře, dobře, dobře, jestli mi řekneš ,že seš gay nebo můj táta ještě žije, jen nafejkoval svou smrt, tak už končím s touto konverzací". "Ne nic takového není" ujistil mě. "Dobrá takže, po té co ses mě pokusil chytit na ulici jsem šla domů. Před domem stál můj přítel řekl ,že miluje jinou a rozešel se semnou. Byla jsem z toho naštvaná. Doma v pokoji jsem máchla rukou a z ruky mi vyletěl oheň. Jen kousek ohně, takže jsem to zadupala a naštěstí se nic nestalo. Nechápala jsem to a tak jsem to zkusila znova a najednou ta ruka nechtěla přestat! Z ruky mi stříleli všude plameny a už to nešlo uhasit. Vzala jsem si jen tuhle kabelku a chtěla jít za mámou. Ale před cestu mi spadl kus dřeva. Neměla jsem jak projít, doufala jsem že je venku ale nebyla. Hasiči mi řekli, že se zadusila a už neměla sílu na to otevřít okno a vylézt a teď je pryč, už tu není, já nikoho nemám a jsem bez peněz a-a..." začala jsem brečet. Bylo mi fakt hrozně. Právě jsem zjistila, že můj táta do mě cpal nějaký injekce, moje máma umřela mojí vinou a já nemám kde bydlet. Pětka nevěděl co dělat. Seděla jsem na obrubníků, kolena u brady a brečela jsem. Pětka se jen zvedl a podal mi ruku. Když jsem se ho chytla, vytáhl mě nahoru a pevně obejmul. Byl to úžasný pocit, dlouho mě takhle nikdo neobejmul. Cítila jsem v tom objetí, příjemný, hřejivý pocit.