Dvanáctiletá dívenka si nic nepamatuje ze své minulosti. Už ve dvanácti se musela postavit ma vlastní nohy, protože nemá rodiče, má jen svého koně Šípa a tetování na pravém rameni ve tvaru černé lilie. Neví co to tetování znamená, ale nepřikládá mu...
Byli jsme na cestě už pět hodin. Záda mě boleli a Talir usínal v sedle. Theon na tom nebyl o moc líp. Kymácel se ze strany na stranu, jako by měl zachvíli spadnout z koně. Nemohli jsme zastavit, vojáci se pořád blížili k nám a mi jen utíkali. ,,Talire nespi." Drkla jsem do svého parťáka. Ten zase otevřel oči a snažil se je nechat otevřené. ,,Musíme se utábořit Ino, jinak usneme v sedle." Řekl Theon a protáhl si záda. Jeho smaragdové oči se podívali do těch mich. Najednou jsem byla jako socha. Nemohla jsem hnout ani prstem. Byla jsem okouzlena jeho očima. ,,Haló Ino." Mával mi před obličejem Talir a Theon se jen smál. ,,Nevěděl jsem, že jsem tak neodolatelný." Řekl a já jakoby jsem se probrala z tranzu. ,,Utáboříme se tady." Ukázala jsem na mítinu skrytou větvemi stromů a dál tu situaci neokomentovala. Povolili jsme koňům popruhy, ale úplně nesundali, protože kdyby nás vojáci našli mohli jsme jen rychle utáhnout popruhy a ujet. Oheň nepřipadal v úvahu a tak jsme se museli spokojit s vodou a sušeným masem. Teď jsem seděla na první hlídce, zabalená do svého černého pláště. Zaslechla jsem prasknout větvičku, ale nepodívala jsem se tam, jen pevněji sevřela luk s šípem v tětivě. Pak jsem uslyšela něco v tom smyslu. ,,AU to bolí! Dávek pozor ty pitomče." Nespíš vojáci je načase vzbudit Tepna a Talira. Seskočila jsem ze stromu, kde jsem měla hlítku a potichu doběhla k našemu tábořišti. Zatřásla jsem Talirem, který už chtěl něco říct, ale já mu překryla pusu rukou a zavrtěla hlavou. On pochopil a vzal si do rukou své dvě delší dýky. Vzbudila jsem i Theona a dala si prst na pusu. On jen kývl a vzal si do ruky svůj meč. Já si pod plášť připravila luk a nasadila si toulec s šípy a pochvu s mečem. Kroky se blížili, neměli bychom šanci utéct, museli jsme bojovat. Ze severu vyšlo asi dvacet vojáků v čele s nějakým mužem zahalemým v kápi. To bude asi ten čaroděj. Řekla jsem si v duchu. Byla tma já vyděla louce, které sem přinesly. Vyšli z lesa a začali se po nás rozhlížet. My se schovali za nedaleký strom a koně vzali sebou. ,,Kde sakra jsou?!" Začal jeden voják čaroděj jo však hned uklidnil. ,,Nemohou být daleko, ta holka má uši jak ostříž, nic jí neunikne." Řekl čaroděj. Rozhodovala jsem se. Tak jestli by to bylo dvacet vojáků tak to je v pohodě, ale ten čaroděj mi tady vadí. V hlavě se mi začal rýsovat plán. Vystoupila jsem z poza stromu a vystoupila na světlo loučí. ,,Díky za lichotku to nemuselo být, jsem ráda, že alespoň někdo mě nepředceňuje." Doufám, že Talirovi svitlo. Tohle jsme dělávali když jsme zachraňovali. Já upoutala pozornost a on se vytratil zachránit toho kdo měl být pověšen. ,,Sundej si kápi, nerad mluvím s někým, komu nevidím do obličeje." Řekl čaroděj nenávistivím tónem. Zapomněl na mé společníky, což bylo přesně součástí mého plánu. Musela jsem naši konverzaci prodlužovat do nejdéle, než se ze zadu připlíží Talir nebo Theon a zabije ho. I všichni vojáci na mě koukali jako na zjevení. ,,Na to zapomeň já si nesundám kápi a už vůbec né před tebou." Čaroděj zrudl zlosti. No jo výbušná povaha. ,,Zabijte ji!" Vykřikl a vojáci se dali do pohybu. ,,Stát nebo ho zabiju a vás hned potom pobijem." Řekl Theon, který držel čaroděje pod krkem a ke krku měl přitisknutou ocel meče. Vojáci věděli, že bez čaroděje by prohráli, ale stejně vykročili vpřed. ,,Dobře váš osud jste si zpečetili sami." Řekl Theon a podřízl čaroděje. To už se na mě vojáci vrhali a já vylezla na nejbližší strom. Tam jsem sundala luk z ramene a vložila do něj šíp. Zabíjela jsem jednoho vojáka po druhém. Theon chtěl zabít posledního, ale já ho zastavila. ,,Ne Theone, ten se nám bude ještě hodit." Teon přikývl a svázal vojákovi ruce a nohy. ,,Takže začneme tím, kdy král zaútočí na elfské království." Řekla jsem. Tomu vojákovi nemohlo být více než mě. ,,Když mi to řekneš nechám tě jít." Slíbila jsem mu. ,,Král chce zaútočit za měsíc. Už schání vojsko." ,,Kolik vojáků?" Zeptala jsem se a on pohotově odpověděl. ,,Je nás přes osm tisíc." Osm tisíc?! Cože?! A sakra. Vojáka jsem pustila jak jsem slíbila a ten hned utíkal směr království krále Eddarda. Nepochybuji o tom že mu všechno řekne, ale to už jsem ovlivnit nemohla. ,,Musíme se dostat k elfům rychle. Nevím jestli by dokázal král elfů složit takové vojsko a to si myslím, že budeme ještě tak svá týdny na cestě." Talir i Teon tiše přikývli. Šla jsem dokončit svou hlídku a mí společníci se šli prospat. Vyšplhala jsem si na strom a pozorovala hvězdy. Vždy jsem to měla ráda, jen tak se koukat na hvězdy a naslouchat stromům. Za přibližně hodinu jsem vz budila Talira a předala mu hlídku. Potom jsem se zachumlala pod peřinu a výhledem na něj. Nikdy jsem se necítila tak dobře jako s ním. Krásné zelené oči jako příroda. Bílé vlasy jako sníh a jemné jako hedvábí. Alabastrová kůže a tetování tomu všemu dominovalo. S myšlenkami na něj jsem usnula.
