Černá lilie

Protože já nejsem princezna!

INA

Vstala jsem hodně brzo. Slunce ještě ani nevycházelo. Já jsem neměla chuť si brát šaty a tak jsem si vzala už služkami vyčištěný cvičební úbor, který jsem měla včera. Vzala jsem si své zbraně a vydala se do stájí. Šíp vypadal, že mě rád vidí. Osedlala jsem ho a vyrazila do lesa prozkoumat okolí. Nejela jsem dlouho a narazila na krásné vodopády s průzračnou vodou. Byla to krása a já ji neodolala. Se sedla jsem z Šípa přišla k vodopádu blíž. Slunce zrovna vycházelo a házelo odlesky na vodopád. Ten teď vypadal, že každá jeho kapka je vzácný diamant. Sedla jsem si na kámen, který byl v průzračném jezírku, kam dopadal vodopád. Uslyšela jsem od Šípa varovné zařehtátí někdo se blížil. Já se musela vynořit z mého rozjímání nad vodopádem a zasadit do luku šíp. Teď už i já slyšela dusit kopyt, který se nebezpečně blížil k nám. Upřeně jsem sledovala cestu, kterou jsem přijela a natáhla tětivu luku. Pozvedla jsem luk a čekala. Ze stínu lesa vyjel někdo v kápi. Ten někdo musel být elf, protože sesedl s takovou ladností. ,,Nevěděl jsem, že ke mě chováš takovou zášť." Řekl melodický hlas a já v něm poznala Namdora. Namdor si sundal kápi a zářivě se na mě usmál. Já mu úsměv opětovala a vrátila luk a šíp na své místo. ,,Tohle je moje oblíbené místo. Sem jsem chodil vždy, když jsem sem přijel." Řekl Namdor a sedl si ke mě na kámen. ,,Teď už je to naše oblíbené místo." Pozměnila jsem jeho myšlenku. Oba dva jsme pozorovali vodopád jak se blyští v prvních paprscích slunce. On mi položil svou ruku na tu svou a já mu pohlédla do očí. Viděla jsem v nich něhu, radost a počkat co?! Já v nich viděla také lásku?! Já nevím jestli jeho city opětuji. Já k němu určitě něco cítím, ale nevím co to je. To byl první den co jsem si nebyla jistá ve svých citech jak k Namdorovi tak Teonovi. K oboum jsem něco cítila, ale myslela jsem si že k Teonovi to je láska. Očividně jsem si nebyla jistá. Celou dobu jsem koukala do smaragdových očí, ale Namdor měl oči jiné než Teon. Teon je měl jen čistě zelené, ale Namdor je měl ještě s nádechem modré. Rychle jsem odvrátila zrak zpátky na vodopády, ale ruku z té jeho jsem nesundala. Bylo mi tak dobře a cítila jsem se s ním v bezpečí. ,,Už bychom měli vyrazit tvůj otec už když jsem odjížděl, tak šílel strachy kde jsi." Informoval mě  a já se musela uchechtnout. Oba dva jsme odpustili naše oblíbené místo a vyrazili bok po boku zpátky do paláce. Elfské království už se probouzelo. Elfové se mi a Namdorovi klaněli a já jim odpovídala pokývnutím hlavou a dětem zamáváním. Ke koni přilšla malá elfská holčička. ,,Chci být jako ty až vyrostu. Chci být princezna." Já se na ni usmála a se sedla z Šípa. ,,Pamatuj si, že pro někoho vždycky princezna budeš, jen musíš toho správného najít." Poučila jsem ji a zapletla jí do vlasů kopretinu, kterou držela v rukou. Ona šťastně kývla a běžela domů. Já s Namdorem jsme zase vyrazili a tentokrát bez vyrušení jsme dojeli až k branám paláce. Stráže nám bránu otevřeli a my vjeli na nádvoří. Nechali jsme koně podkonímu a vydali se na snídani. Když se otevřely dveře, měla jsem pohled na nervózního Talira, na utrápeného Otce, na strachem rozrušeného Oitura a na Teona, který vypadal, že se brzo zhroutí. Všichni zvedli hlavy, včetně lordů a dam. Mí nejbližší vyvalily oči a vzápětí otec zrudl vzteky. ,,Můžeš mi říct kde jsi byla?! Víš jak jsem se o tebe bál. Umíral jsem strachy a ta si sem v klidu nakráčíš v nevhodném oblečení úplně v klidu, jakoby se nic nedělo?! Kdy se začneš chovat jako princezna?!" Křičel na mě otec a já také vybouchla. ,,Nechápeš to! Já jsem žila pět let jako člověk a společnost mi dělaly stromy a zvířata! Já se nechovám jako princezna z dobrého důvodu! Protože já nejsem princezna! Jsem jen Postrach nic víc!" Křičela jsem a vyšla ze síně. ,,Ino! Ino, sakra počkej." Křičel za mnou Namdor, ale já ne poslouchala. Vyběhla jsem se slzama v očích do stáje a nasedla na Šípa. Jela jsem lesem a nevnímala nic, avšak jedno jsem si uvědomovala. Právě se mi zbortil svět.

Tak tady máte další kapitolu. Co na to říkáte? Usmíří se Ina s otcem? To se určitě dřív nebo později dozvíte. Jsem ráda, že jste vzaly mou žádost v potaz a už mám na tomto příběhu votes. Děkuji moc😘.

Tak u další (kratší) kapitolky 😁😄🙂.