Černá lilie

Příprava vojsk

Mezi tím v království:

KRÁL EDDARD

Práce v království byla v plném proudu. Všichni se připravovali na boj včetně mě. Právě jsem byl ve svém pokoji a nasazoval si brnění a své zbraně. Někdo zaklepal. ,,Dále." Řekl jsem a dovnitř vstoupil sluha. ,,Vaše Veličenstvo rada vás očekává v zasedacím sále." Jen jsem přikývl a propustil sluhu. Nasadil jsem si poslední kus brnění a šel jsem směr zasedací místnost. Stráže u dveří mi otevřeli dvoukřídlové dveře z tmavého dubu a já vešel do místnosti. Ve prostřed byl velký stůl z borovice, kolem něj bylo osm židli, pro osm členů rady, plus má židle v popředí stolu. Na stole se rozkládala velká mapa a na ní byly rozestavěny dřevěné figurky vojáku a lučištníků. V každém rohu místnosti byl velký stojanový svícen z ryzího zlata, na každém z nich bylo pět svící a každá byla rozsvícena sluhou, který právě vyšel z místnosti. Stůl stál na červeném koberci z pravého hedvábí a na stěně za stolem bylo velké okno, kterým bylo vidět jak se vojáci schromažďují a připravují se na nad házející válku. U stolu sedělo osm šlechticů a o něčem horlivě debatovalo, ale hned jak vešel král všichni se postavili a hluboce se mu uklonili. Král přešel ke své židli a pokynul šlechticům aby se usadili. ,,Tak pánové, jak jistě dobře víte chytám válku proti elfům. Nechal jsem vás svolat abychom projednali strategii a počet zásob a vojáků." Řekl jsem a významně se podíval na všechny co se tu sešli. ,,Já vám mohu s klidným srdcem říct Vaše Veličenstvo, že zásob máme na celé tři měsíce ne li více." Řekl jeden ze šlechticů, konkrétně Lord Daniel. Přikývl jsem a sál prostor jinému ze šlechticů. ,,Já vám mohu oznámit Vaše Veličenstvo, že máme něco okolo osmi tisíc vojáků. Z toho je tisíc lučištníků, tři tisíce je jezdectvo a zbytek, tedy čtyři tisíce vojáků je pěchota." Oznámil mi Lord Tobias. ,,Máme dost šípů pro lučištníky?" Zeptal jsem se. ,,Máme pět toulců pro každého. Což znamená 120 šípů pro jednoho lučištníka." Odpověděl mi tentokrát Lord Turner. Přikývl jsem, 120 šípů na jednoho lučištníka byl slušný počet. ,,Jak jsme na tom se zbraněmi?" Zeptal jsem se. ,,Máme přesně deset tisíc vyvážených ocelových mečů, dva tisíce kopí, jedenáct tisíc pevných štítů a tisíc a půl luků Vaše Veličenstvo." Odpověděl Lord Jaren. ,,Výborně pánové, myslím si, že jsme vybavení abychom mohli vyjet do války. To, že mi vlastně plány, ze začátku úplně nevycházely je sice pravda, ale teď se štěstěna otáčí na naši stranu. Poprvé v životě nelituji toho, že se mi Postracha nepodařilo zabít, to on totiž nám čistí cestu o elfského království. Z močálů se prý ze dne na den stal krásný les a sirény jakoby zmizeli z povrchu zemského. " Řekl jsem, zvedl se ze židle, lordové se mi uklonili a já vyšel ze zasedací místnosti. Namířil jsem si to rovnou na nádvoří kde mi už sluha držel koně. Nasedl jsem na něj a vyjel v čele celé mé armády. Musel jsem se krutě usmát. Čas nesmrtelných elfů skončí, nastane čas mocných lidí.

Tak král Eddard už vyjel do války a Ina mu čistí cestu. To není dobré 😨. Ale Ina i se svými společníky se dostávají dál a dál do elfského království. Stihnou to včas? Stihnou varovat krále elfů a je skutečně Ina jeho dcera? To nevíte, ale možná se to brzy dozvíte 🤔.

Tak u další (delší) kapitoly🤗😝.