Černá lilie

Paní lesa

INA

Dojela jsem tam a nechala Šípa se popásat na šťavnaté trávě. Sedla jsem si na kámen u vody a smočila v ní nohy. Hned jak jsem to udělala začala jsem zářit a les jakoby ožil.

Stromy se začali naklánět ze strany na stranu. Vítr duněl a vododpád začal zářit. Voda obalila mé tělo do kopule. Z lesa vylézala zvířata. Jeleni, srnky, zajíci a dokonce přilétali i ptáci. Byla to krása. Z lesa vystoupila nymfa, byla krásná její dlouhé zelené vlasy jí spadali po pas a zvířata se jí vůbec nebála. ,,Konečně jsme vás našli má paní." Řekla líbezným hlasem a padla na kolena. Začali se klanět i ostatní zvířata a voda zase odplula z mého těla do jezírka s vodopádem. ,,Paní? Mohli byste mi prosím říct co se tady děje?" Zeptala jsem se nechápavě. Nymfa v stala a posadila se na kámen a já se posadila naproti ní. ,,Jednou za několik let se narodí elf, který rozumí lesu a zvířatům. Toto jezírko je kouzelné a odhalí kdo doopravdy jsme. Vy jste Paní lesa naše královna." Oznámila mi nymfa a já se udivěně dívala na klanící se zvířata. ,,Jestli je to pravda, že jste naše královna, dokážete ovládat zemi a přírodu." Řekla znovu nymfa a já přemýšlela nad významem jejích slov. Zvedla jsem se a položila ruku na nejbližší strom. Představovala jsem si jak ten strom roste a stane se  z něj velký a statný strom. Opravdu se strom zvyšoval a jeho kmen se rozšiřoval. Za nedlouho z něj byl velký strom, který jsem si představovala. Zvířata se nepřestala klanět. Zkusila jsem aby vedle mě vyrostla květina a opravdu, vedle mě vyrostla krásná bílá lilie. ,,Páni." Vydechla jsem a otočila se ke zvířatům. ,,Prosím, neklaňte se. Mám toho dost jako princezna tam v paláci." Poprosila jsem je a všechny zvířata se jako na povel zvedla. ,,Musím to říct otci a ostatním. Slibuji, že se vrátím." Slíbila jsem jim   a nasedla na Šípa, který byl ze všeho očividně zmatený. Zvířata přikývla a vrátila se do lesa i s krásnou nymfou. Popohnala jsem Šípa do trysku a uháněla jsem říct všem tu novinu. Nechala jsem Šípa na nádvoří a utíkala do otcovi pracovny. Rozrazila jsem dveře a otec leknutím malé spadnul ze židle. ,,Neumíš klepat?" Zeptal se vyčítavím tónem. ,,Já umím ovládat rostliny a zvířata." Vychrlila jsem na něj. ,,Cože? Ovládat rostliny a zvířata?" Kroutil nechápavě hlavou otec. ,,To přece nejde. Příroda si vždycky dělala co chce a vždycky si bude dělat co chce. Nejde jí poroučet nebo ji ovládat." Řekl otec a já na to jen pokrčila rameny. ,,Je to pravda. Nevím jak se to stalo, ale pojď se mnou a já ti to ukážu." Řekla jsem mu a táhla ho z jeho pracovny. Podkoní mu osedlal koně a mi jsme vijeli do lesa. Na kraji lesa jsme zastavili a já do lesa zavolala. ,,Vrátila jsem se prosím ukažte se." Křičela jsem a hned jak jsem zakřičela vyšli z lesa všechna zvířata co v něm žila. ,,No páni." Vydechl otec. ,,To ještě není všechno." Řekla jsem a soustředila svou energii do země. Kolem mě začaly růst květiny všech druhů. Otec nevěřícně přihlížel. ,,Paní prosím pomozte, lidé ho střelili." Promluvila nymfa a v náručí držela zajíce. Položila ho přede mě do trávy. Zajíček sotva dýchal a šíp měl zabodnutý v pravém boku. ,,Musím ho vytáhnout." Řekla jsem a chytla šíp a prudce s ním trhla. Zajíček držel a jen hlasitě zakňoural. ,,Neboj už to bude." Uklidňovala jsem ho. Položila jsem ruce na jeho tělíčko a soustředila svou sílu do jeho rány. Rána se hned zacelila a já vyčerpaně spadla na zem. Nevěděla jsem, že mi to ubere tolik síly. Zajíček vyskočil a vypadalo, že ho to už vůbec nebolí. Sedl si vedle mé hlavy a lísal se ke mě. Koukla jsem se do jeho černých očí, které říkaly: díky za záchranu. Jen jsem se na něj usmála a pohladila ho po jeho huňatém kožíšku. Zajíček zase odskákal zpátky ke svým přátelům. ,,Tohle jsem za celý svůj život nikdy neviděl a že mám sakra dlouhý život." Kroutil hlavou otec a pomohl mi na nohy. ,,Jdeme to říct ostatním, chci vidět jejich obličeje."  Zlomyslně jsem se ušklíbla. Otec se vrátil do pracovny ke svým milovaným papírům a já začala všechny schánět. Chudáka Oitura jsem zachránila, ze spárů dam, Talira a Teona jsem našla na cvičišti a Namdora v jeho komnatě s knihou. Všechny jsem donutila jít se mnou. ,,Hele rád bych věděl kam jdeme?" Řekl Namdor a rozhlížel se po lese a mě nenapadlo nic jiného než ho omotat šlahouny. ,,Co se to sakra děje?!" Vykřikl Namdor a začal se bránit. ,,To je má moc." Oznámila jsem jim a pustila Namdora. Šlahouny zase zalezli do země a nebylo po nich ani vydu ani slechu. ,,Co ještě umíš?" Zajímal se Oitur. Nechala jsem větve ať nad mami udělají střechu a nechala kytky růst kolem. ,,Tak tohle je totálně skvělí." Jásal Talir a měl nezbedné jiskřičky v očích. Jen jsem nad ním kroutila hlavou. Všichni jsme se po chvíli schodli, že bychom měli už jít. Já nešla ani na večeři jak jsme byla unavená. Sotva jsem si dala koupel a převlékla se do košilky. Unavená jsem padla na postel a usnula.

Tak Ina má kouzelnou moc! Je Paní lesa! To je překvapení co? Příští kapitola bude o citech. Tak se na ni psychycky připravte. Taky mi prosím napište jestli fandíte Namdorovi nebo Teonovi.

Tak u další (kratší) kapitoly💙🤗.