Dvanáctiletá dívenka si nic nepamatuje ze své minulosti. Už ve dvanácti se musela postavit ma vlastní nohy, protože nemá rodiče, má jen svého koně Šípa a tetování na pravém rameni ve tvaru černé lilie. Neví co to tetování znamená, ale nepřikládá mu...
Už jsem se chtěla vrátit, ale prostě to nešlo, jakobych měla nohy přilepeny k zemi. Z poza stromu vyšla postava a krutě se zasmála. ,,Jaký pošetilec to leze to kouzelných močálů?"
Podívala jsem se na postavu. Byla v černé kápi a ruce jí zářili magií. ,,Ty jsi ta čarodějka z legendy." Byla jsem překvapená, protože to byla jen legenda a já na legendy nevěřím. ,,Ano jsem ta čarodějka z legendy na kterou nikdo nevěří, ale měl by začít věřit a ty také." Řekla čarodějka výsměšným hlasem. Vytáhla jsem luk a vystřelila na čarodějku, ta šíp odklonila mávnutím ruky. Podívala se na mě se zlobou v očích a hned potom byl můj milovaný luk vejpůl. Luku jsem si vždy nadevše cenila, také to byla moje první zbraň i když to nebyl dlouhý luk jako mám teď, byl to malý lovecký luk z větvičky. Koukala jsem na svůj milovaný luk a nemohla tomu uvěřit, prožili jsme spolu tolik dobrodružství a on mi byl vždy po ruce i s šípem v tětivě. Teď ale svírám dvě půlky mého bývalého dlouhého luku. Čarodějka se krutě smála. ,,Copak, stratila si svoji hračku? Ale teď už dost hraní, jdeme." Hned jak to dořekla nohy se mnou prudce trhli a sami se rozešli. Při trhnutí mi vypadl z ruky zlomený luk, chtěla jsem se pro něj sehnout, ale mé nohy neposlouchali a pochodovali za čarodějkou, která se vydala hluboko do lesa. Tělo od pasu dolů mě neposlouchalo a to se mi vůbec nelíbilo. Co ale Teon a Talir? Ví o nich? Jestli se mě ale vydají hledat bez stop mě nenajdou. V tu chvíli jsem děkovala ovládnutým nohám, že se mnou tak trhli a mě vypadl zlomený luk. Ruce jsem měla volné a tak jsem vždy na nějakém rozcestí něco nechala. Nechávala jsem tam: šípy, kousky látky a dýky. Čarodějnice si naštěstí ničeho nevšimla a za to jsem byla ráda, alespoň teď mi štěstí přeje. Už jsme šli asi hodinu, když jsem uviděla přízemní dřevěný dům. Čarodějnice zastavila a otočila se ke mně. ,,Takže milá zlatá, tohle je teď tvůj nový domov, budeš uklízet, sekat dříví nebo prát prádlo." Oznámila mi čarodějnice a já věděla že bránit se je naprostý nesmysl protože by to bylo ještě horší. Ve chvíli kdy mi na nohy připoutala dlouhý řetěz nohy povolili a měla co dělat abych se na nich udržela. ,,Tak můžeš začít tím, že nasekáš dříví a zatopíš v kamnech." Řekla čarodějka a zmizela v domě. Šla jsem tedy si naštípat dříví. Pot ze mě lil a já začala být unavená. Musím se odtud nějak dostat, nemůžu spoléhat na Teona a Talira. Přemýšlela jsem o možnosti úniku, když v tom mi na mysl přišla legenda. Ta legenda se vlastně odehrávala tak, že tohle vždy býval les, ale jedna naštvaná bílá čarodějka se neudržela a zaplavila les vodou. Tak vznikli močály a bílá čarodějka byla potrestána, tak že ji proměnili ve zlou čarodějku, která nesměla opustit močály, leda by se našel někdo kdo by jí osvobodil. Teď bych potřebovala Teona nebo Talira, aby mi přinesli jednu bylinu. A opravdu, štěstí mi konečně začalo přát. Z močálů se vynořil Teon a za ním hned Talir. Oba na všechno koukali jak na zjevení a jejich pohledy se upřeli na mě. Talir už chtěl vykřiknout, ale Teon mu zakryl pusu. ,,Neřvi ta čarodějka je určitě v tom domě, mohla by nás uslyšet." Řekl šeptem a vydal se ke mě. ,,Ty řetězy nechtějí povolit, asi je na nich nějaké kouzlo." Zabědoval Teon a dál se pokoušel vypáčit mi řetěz. Položila jsem mu ruku na tu jeho a podívala se mu do očí. ,,Osvobodit potřebuje někdo jiný, víš jak vypadá Srdcovník?" Zeptala jsem se ho. ,,Jo asi jo, ale na co ho potřebuješ?" Zeptal se zmatkem v očích. ,,Vzpomeň si na legendu a potom to pochopíš, teď jeďte rychle." Řekla jsem a usmála se. Teon se na mě taky usmál a udělal něco co bych od něj nikdy nečekala. Spojil naše rty, sice jen krátce, ale dal do toho všechny své city ke mě. ,,Pro případ, že bychom se vyděli naposledy." Řekl Teon a pohladil mě po tváři. ,,Já ti slibuju, že tady budu na tebe čekat ať už živá a zdravá nebo nemocná a mrtvá." On se zvedl a společně s Talirem a koňmi odběhli do lesa a já doufala že se v pořádku vrátí, protože jsem měla ve svých citech jasno, já ho miluju víc než cokoli na světě. Doufám že se vrátí bylinou, která osvobodí čarodějku z jejího trápení a močál bude za krásný les.
