Černá lilie

Hlas

INA

Probudila jsem se hodně brzy, sotva vycházelo slunce a měsíc a hvězdy pomalu zacházely. Počkala jsem až si mé oči přivyknou a pomalu se snažila posadit, při tom jsem zasténala, protože moje záda stále bolela a nohy a ruce jak bysmet. Rozhlídla jsem s kolem. Talir spal kousek ode mě a Teon seděl u nedalekého stromu a opíral se o něj. ,,Dobré ráno." Řekla jsem a Teon sebou nepatrně cukl, pak se ale podíval na mě a usmál se. ,,Dobré Ino." Odpověděl a vstal. Přešel ke mě a starostlivě se na mě podíval. ,,Jsi vpořádku? Nebolí tě nic?" Řekl a já se znova musela uchechtnout nad jeho starostlivostí. ,,Říkám ti už asi po sté, že jsem v pořádku, jenom jsem byla unavená a hladová." Ujistlila jsem ho i když to nebyla úplně pravda. Záda mě bolela, ale už to bylo lepší. Břicho ani hlava už mě nebolely. Teon si mě přeměřil nedůvěřivým pohledem, ale potom se zvedl a podal mi kousek sušeného masa a krajíc chleba. Sám si potom vzal pár sucharů a sedl si ke mně. Ujídala jsem svou snídani a poslouchala ptáčky jak štěbetají v korunách stromů. Byl to krásný pocit a já byla zase na chvíli  zpátky ve svém lese u své jeskyně. Vánek mě hladil po tvářích a já si nepřála nic jiného než takhle zůstat už navěky, bez problémů a strachu. Avšak uslyšela jsem ještě něco. Slyšla jsem tichý hlas, který zněl v dáli, když jsem však zavřela oči slyšela jsem ten hlas daleko blíž. Ten hlas odříkával básničku:

Až ona probudí elfské hvozdy k životu.
Ona má velké srdce a v něm dobrotu.
Krása to bude veliká.
Až hvozdům zazpívá.
Rostliny pod jejím dotekem se probudí.
Zvířata, která bdí.
Začnou probouzet ostatní.
Elfové budou zase šťastní.
Neboť se vrátila ona.
Ta, která si může říkat elfská princezna.

Hlas do recitoval a potom zase utichl. Potom jsem slyšela jen ptáky a šustění listů. Otevřela jsem oči a podívala se na Teona. Ten vypadal, že hlas  neslyšel. Povzdechla jsem si a začala nad tou básní přemýšlet. Nejdříve by mě dost zajímalo kdo je ta ona, potom jak může mít takovou moc aby probouzela rostliny? Byla to jedna z mnoha otázek na které jsem bohužel neznala odpověď. Usmyslela jsem si, že si básničku nechám pro sebe a pokusím se její záhadu rozluštit. Teon, který právě do snídal se vydal vzbudit Talira, abychom mohli vyjet na naši cestu. Talir se po jemném zatřesení vzbudil a s poděkováním přijal kus chleba a suchary. Teon začal sklízet tábořiště a osedlal koně. Já mezi tím vstala a snažila se potlačit syknutí, které se mi dralo na ústa. Když Talir do snídal, všichni jsme se vyhoupli do sedla. Teon mi s tím pomohl a já se zase na hřbetě Šípa cítila odhodlaně. Talir se posadil přede mě a já ho nechala Šípa řídit. Teon si sedl na Pírka a společně jsme se vydali k dalším dobrodružstvím a něco mi napovídalo, že jich nebude málo.

Tak co si myslíte o té básničce či Ina slyšela? A co další jejich dobrodružství? Určitě jich bude ještě hodně a podle mě nejsme ani v polovině knížky. Musím vám říct, že si psaní tohohle příběhu vážně užívám.

Tak u další (delší) kapitoly😆😚.