Černá lilie

Ples

INA

Šíp běžel jak ještě nikdy. Cítil můj žal a vztek. Nechtěla jsem ho uhnat a proto jsem zastavila u malé mítinky. Slzy si razily mokrou cestu přes mé tváře  a kapaly do trávy. Sedla jsem si na zem a dala si hlavu do dlaní. Šíp si lehl za mě a já se o něj opřela. Utápěla jsem se ve svém zoufalství. Na jednu stranu jsem si přála být zpádky ve své jeskyni a na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem poznala svou rodinu a přátele. Vím, že jsem neměla tak na otce vybuchnout, on se o mě bál, ale prostě to přehnal. Dusila jsem v sobě moc emocí a otec jen spustil výbuch. Slunce zapadalo a pomalu začaly vidět hvězdy. ,,Tak tady jsi." Řekl Oitur klidným hlasem. Otočila jsem hlavu a chabě se na něj usmála. ,,Jak si mě našel?" Zeptala jsem se ho. On přišel ke mě a sednul si vedle mě. ,,Tvá hvězda mě k tobě dovedla." Řekl a ukázal na Irinu, která zářila bílím světlem. Nechala jsem svou hlavu, aby spadla na jeho rameno. ,,Co se děje? Víš, že jsem tady pro tebe a můžeš se mi svěřit." Podíval se na mě a já vzdychla. ,,Je toho na mě prostě moc. Ze dne na den jsem se stala princeznou, nalezla svou rodinu a do toho všeho ještě mám zmatek v citech." Svěřila jsem se mu a znovu mi začaly téct slzy. Oitur mě pevně objal. ,,Jaké city?" Zeptal se, když jsem se uklidnila. ,,To já právě nevím. Cítila jsem lásku k Teonovi, ale potom přišel Namdor a já teď nemám vůbec jasno." Povzdechla jsem si. ,,S tím já ti nepomůžu, ale mohu ti dát radu. Řiď se svým srdcem, to ti ukáže, která cesta je správná. Musíš mi něco slíbit. Už nikdy emoce nedus v sobě. Vždy tu pro tebe budu jako tvůj starší brácha." Usmála jsem se a objala ho. ,,Slibuju." Slíbila jsem mu. ,,Tak, teď bychom se měli vrátit, přece se musíš připravit na ples." Mrkl na mě a já se od srdce zasmála. Oba jsme se zvedli a s námi se zvedl i Šíp. Oba jsme nasedli na koně a vyjeli do paláce. Cestou jsem  přemýšlela jak se asi bude tvářit Teon nebo Namdor. Bojí se vůbec o mě? Z přemýšlení mě vytrhla hudba, která se nesla až za hradby paláce. ,,Ples započal, musíš se jít převléct." Řekl Oitur, když jsme dorazili na nádvoří. Koně jsme podali podkonímu a vyběhli každý do svého pokoje, kde jsme se začali připravovat na ples. Já vešla do šatníku a začala vybírat. Do oka mi padly krásné růžovo černé šaty:

Začala jsem hledat boty a vyjmečně si vybrala boty na podpadku:

Zavolala jsem si služky a ty mi udělaly tento krásný účes:

Vyšla jsem z komnaty a už tam na mě čekal bratr. ,,Páni, vypadáš úžasně." Vydechl, když mě uviděl a já se začervenala. Když se Oitur vzpamatoval nabídl mi rámě, které jsem přijala a razili jsme si cestu k tanečnímu sálu. Hudba zněla po chodbách hradu a byla čím dál tím hlasitější. S hudbou se zvyšovala i moje nervozita. ,,Klid, jsi dokonalá. Všechny elfky zblednou závistí a všichni elfové na tobě budou muset oči nechat." Uklidnil mě Oitur, když si mé nejistoty všiml. Než jsem se nadála byly jsme před velkým vchodem do sálu. ,,To zvládneš." Povzbudil mě Oitur. ,,Ale co když spadnu ze schodů." Obavy ve mě začaly narůstat a nabíraly obřích rozměrů. ,,Když spadneš bude tu vždy někdo kdo tě chytí." Řekl Oitur a mě se začala vracet má odvaha. Kývla jsem na Oitura a ten se na mě usmál. Společně jsme vešli velkým vchodem do sálu. Páry tančili a na druhé straně byl stůl, kde seděl otec, Teon, Talir i Namdor. Vypadalo to že ani jednomu není do zpěvu. Talir si znuděně hrál s vidličkou na salát, otec jen nepřítomně hleděl na tančící páry, Teon měl hlavu podloženou rukama  a Namdor nervózně koukal po sále. Jakmile jsme s bratrem vešli, hudba utichla, páry přestaly tančit, všechny pohledy se obrátily na nás. Talir si málem vypíchl oko vidličkou, Teon překvapením pustil ruce, kterými si podpíral hlavu a hlava mu málem spadla do misky se salátem. Otec se usmíval a Namdor měl pusu dokořán a prohlížel si mě. S bratrem jsme scházeli dolů. ,,Ta je, ale krásná. Sluší jim to spolu." Slyšela jsem tyto věty ze všech stran sálu. Zastavili jsme se před stolem, kde seděl otec a mírně jsme se uklonili. Potom jsme si každý sedl po straně otce a hudebníci jakoby se vzpamatovali a začali znovu hrát. ,,Vrátila si se po tom co jsem ti udělal." Řekl otec a podíval se na mě. ,,Každý děláme chyby ne? Já jich udělala spoustu, ale vždy byl někdo kdo mi tu chybu odpustil." Usmála jsem se a otec naprosto neformálně mě objal. Já mu objetí opětovala. PP chvíli jsme se od sebe odtáhli a otec se dál věnoval zdravení lordů a baronů. Já se podívala na Teona, který se usmíval. ,,Vypadáš nádherně." Složil mi kompliment. ,,Taky nejsi k zahození." Opětovala jsem mu ho. Napila jsem se vína. Nikdy jsem ho nepila, ale bylo to dobré. ,,Smím prosit." Zeptal se Namdor, který teď stál za mou židlí. ,,Ale, jistě. Přeci vám to nemohu odmítnout Lorde Namdore." Přijala jsem jeho nabídku a spolu jsme vešli na parket. ,,Víš jak jsem se o tebe bál? To už mi nikdy nedělej a jestli to uděláš vem mě sebou." Zašeptal mi do ucha. Já se ušklíbla a kývla na souhlas. Protančili jsme tři písničky, potom jsem ještě tančila s Teonem, otcem, bratrem dokonce i s Talirem. Muselo už být pozdě a proto jsem se se všemi rozloučila a vydala se do své komnaty. Svlékla jsem si šaty a oblékla si lehkou bílou košilku. Šaty jsem vrátila spátky do šatny, stejně jako boty. Rozpletla jsem si účes a rozčesala si vlasy. Potom jsem padla do postele a vzápětí usnula.

Tak Ina urovnala problémy se svým otcem. Ale co válka? Zítra mají přijet lordové s vojsky. Vyhrají elfové tuto válku? Nebo ji vyhrají lidé? To se jistě dozvíte a myslím, že už brzy.

Tak u další (kratší) kapitoly 😁😃😆.