Černá lilie

Lord Namdor

INA

Vzbudily mě služky a hned mě táhli do převlékárny, kde jsem si vzala tyrkysové šaty:

Vzala jsem si tyrkysové boty na malém podpadku:

A služky mě donutily si sednout a udělat mi tento účes:

Někdo zaklepal. ,,Dále." Pozvala jsem narušitele dál. Dovnitř vešel Teon v celé své kráse. ,,Co potřebuješ?" Zeptala jsem se a poslala služky pryč. ,,To tě nemůžu doprovodit na snídani?" Řekl Teon a prohlédl si mě. ,,Kdyby mi někdo řekl, že tě uvidím v šatech a botech na podpadcích asi bych si myslel, že se zbláznil." Podotkl a nepřestával si mě prohlížet. ,,Taky to nedělám z vlastní vůle, chce to otec. Chce abych se chovala jako řádná elfská princezna, být to na mě chodím tu v černém plášti a jezdeckých botách." Ušklíbla jsem se na něj a on se zářivě usmál. ,,Tak to zajisté řádná princezna neodmítne doprovod na snídani." Řekl a mrkl na mě. ,,Kroť své ego vrahu, mohlo by se stát, že skončíš v cele." Usadila jsem ho, nic méně jsem se zahákla o jeho rámně, které mi nabízel a společně jsme se vydali k jídelně. Cestou jsme potkali Oitura, který měl zase plnou pusu keců. ,,Ale, ale sestřičko, máš doprovod, aby jsi se po paláci neztratila." Řekl a usmál se tím svým úsměvem, který říkal: tak co mezi sebou máte? ,,Bratříčku měl by jsi si taky najít někoho koho budeš milovat, protože království nemůžeš vládnout sám." Odbila jsem ho a Oitur si povzdechl. ,,To mi povídej. Otec nechal svolat všechny elfské urozené dámy i s jejich rodinami do paláce a řekl a teď cituji: Najdeš si mezi nimy svou manželku, království nemůže být bez královny a dědice, kterého ti dá." Oitur skvěle napodobil otcův hlas a všichni jsme se rozesmáli. ,,Tak to ti přeju hodně štěstí Oiture. Jednu z těch dam jsem potkal a je strašná. Pořád se mi vnucovala a strkala svoje poprsí do mého obličeje." Smál se Teon a já věděla, že bratříček před sebou má těžký den plný seznamování se s dámami. ,,Teď bych radši stál tváří v tvář velkému drakovi než abych s nimy musel trávit jen sekundu svého života." Povzdechl si Oitur. ,,Hele já mezi drakem a dámou nevidím nejmenší rozdíl." Neodpustila jsem si trefnou poznámku a všichni jsme se znovu zasmáli. Oitur měl Teona rád a stejně tomu bylo i u Teona. Rozuměli si a za to jsem byla ráda. Oitur nabídl Teonovi tykání a od té doby se z nich stali nejlepší přátelé. Přibrali mezi sebe i Talira a učili ho se zbraněmi a hlavně s lukem. Talir proti dvoum elfům sice neměl nejmenší šanci, ale alespoň se něco přiučí. Když se otevřely dveře jídelny naskytl se nám pohled na osm dam, které spolu o něčem zapáleně klevetily, až na jednu, ta byla odstrčená od ostatních. Měla jednoduché šaty podobné těm mým, zatím co jiné dámy měly šaty honosné a rozhodně asi také drahé. ,,Otče, dámy." Uklonila jsem se a šla si sednout na své místo. Hned po mě se uklonil Teon i Oitur. Hned jak se všichni usadili král vstal. ,,Drahé dámy, chtěl bych vám poděkovat, že i v této době kdy nám hrozí válka jste přijely na mou žádost, aby jste se ucházeli o ruku korunního prince elfů Oitura Williama Rosewollovce. Chtěl bych vám popřád všem hodně zdaru a ať získá ruku mého syna ta nejlepší." Dokončil svůj monolog otec a usadil se. Začali jsme jíst a já si všimla i lordů co tu byli s dámami, nejspíš jejich bratři a otcové. Dál jsem se věnovala jídlu, zatím co chudák Oitur musel čelit dámě, která právě s ním zapředla rozhovor. Talir, který jako jediný jejich rozhovor slyšel, se snažil zadržovat smích, až se mu hrnuly slzy z očí. Chtěla bych slyšet co si tam dáma s bratrem povídají, ale stačil mi jeho zoufalí výraz a věděla jsem, že na jeho místě bych rozhodně být nechtěla. Dojedla jsem a s malou úklonou vypochodovala z jídelny. Za mnou šel hned Teon a za Teonem Talir. ,,Tak co podnikneme?" Zeptala jsem se jich, jelikož jsem neměla žádné plány na tento den. ,,Mohli bychom si zacvičit se zbraněmi." Navrhl Talir a já s Teonem souhlasila. Já se vydala do svých komnat kde jsem se převlékla do tohoto oblečení, protože s šaty by se mi hodně špatně bojovalo:

Popadla jsem své zbraně, které leželi u stolu a utíkala ven. Nevšimla jsem si lorda, který v ruce držel knihu a četl si. Já nestihla zbrzdit a napálila jsem to přímo od něj. On z nárazu upustil knihu, já upustila své zbraně a společně jsme spadli na zem. On byl pode mnou a já ležela na něm. Naše obličeje nebyli vzdálené ani dva centimetry. Dívala jsem se do jeho zelených očí. Byla jsem první kdo se vzpamatoval. ,,Promiňte, moc se omlouvám. Měla jsem se dívat na cestu." Omluvila jsem se a slezla z něj. ,,To je v pořádku. Také jsem si neměl číst a měl dávat pozor na cestu před sebou." Řekl lord a společně jsme vstali. ,,Jsem lord Namdor, jsem bratr dámy, která sem přijela na námluvy k princi." Představil se mi Lord. ,,Ráda vás poznávám lorda Namdore, také bych se vám představila, ale tady mě už všichni znají." Řekla jsem a lord se usmál. ,,Kampak běžíte s těmi zbraněmi. Princezny většinou neumí ani s mečem natož s lukem." Řekl Lord a ukázal na zbraně, které už jsem stihla sebrat. ,,Víte já jsem od základů jiná princezna, než jaké znáte a teď mě prosím omluvte Lorda Namdore, musím na cvičiště." Řekla jsem Lordovi a spěchala na cvičiště. Když jsem přišla Teon už s Talirem cvičili. Já si připnula toulec s třiceti šípy a připásala si pochvu s mečem. Do ruky jsem si vzala luk a šla přímo k terčům. Šla jsem od něj padesát metrů a začala střílet. Tahala jsem jeden šíp za druhým, plynulým pohybem je dosazovala do tětivy a během dvou sekund vystřelila. Byla jsem tak soustředěná, že jsem si neuvědomila, že třeskot mečů ustal. Takhle jsem vystřílela všechny šípy. Když jsem pohlédla na svůj výsledek byla jsem spokojena. Ani jeden šíp neminul terč a polovina jich byla naschromážděná u středu nebo ve středu. Došla jsem k terči a šípy si z něj vytáhla a vrátila je zpátky do toulce. Potom jsem se otočila a pohled mi padl na Talira s otevřenou pusou a na Teona, který nechápavě kroužil hlavou. ,,Jak jsi to dokázala?! Naučíš mě to?" Zeptal se Talir. ,,Odpověď na to jak jsem to dokázala je prostá, cvičení, cvičení a ještě jednou cvičení. Samozřejmě že tě to naučím, ale ne dnes." Slíbila jsem Talirovi a Teon si hravě v ruce přehazoval meč. ,,Tak si dáme souboj?" Zeptala jsem se a on s úšklebkem přikývl. Postavili jsme se do bojové pozice a Talir vše zaujatě pozoroval. Zaútočila jsem první a to se mi vyplatilo. On na chvíli stratil rovnováhu a já zuřivě útočila. Teon však svou ztracenou rovnováhu znovu objevil a začal mi rány oplácet. Teď vyhrával on. V hlavě se mi přehrávali seky které jsem útočila. Ztrácela jsem rovnováhu a on toho využil a vyrazil mi meč z ruky. Já potom spadla na zem a on mi přiložil špičku meče k hrdlu. Vítězně se usmíval, to proto že nečekal co ho teď čeká. Podrazila jsem mu nohy, při pádu mu vyletěl meč z ruky a já ho chytila a přiložila jsem mu ho ke krku, ale neudělala jsem tu chybu jako on. Byla jsem za ním né před ním, kde mu může nepřítel v pohodě podkopnout nohy. ,,Mrtvý." Řekla jsem a odendala mu čepel meče z hrdla. ,,Já vždycky vyhraju, smiř se s tím." Řekla jsem mu a podala mu jeho meč, sama jsem si pak svůj sebrala ze země. ,,Myslím Teone, že by jsi měl více cvičit." Řekl Oitur, který stál na kraji cvičiště a přicházel k nám. ,,Kde máš své dámy?" Zeptala jsem se ho s výsměchem v hlase. ,,Povedlo se mi od nich utéct. Jestli bych byl ještě chvíli s nimy v tom salónku, asi bych se zbláznil." Řekl a všichni se zasmáli. Mezi námi byla uvolněná atmosféra a já byla ráda, že zde můžu být se svými přáteli a rodinou.

Tak tady máte kapitolu o 1377 slovech, to je neuvěřitelné, moje zatím nejdelší kapitola co jsem napsalaq😜.

Tady máte Lorda Namdora:

Tak u další (kratší) kapitoly😝😊✌.