Černá lilie

Ztráta přítele

INA

,,Hodně štěstí." Řekli všechny mé já, krom mého já v černém, ale to se dalo čekat. Ještě mi mé hodné já stačili zamávat a usmát se na mě. Potom jsem zase slyšela třeskot mečů a svištění šípů.

Pomalu jsem otevřela oči, abych zjistila, kde se vlastně nacházím. Byla jsem v otcově náruči a král Eddard stál opodál a vše s krutým úsměvem pozoroval. Otevřela jsem své oči dokořán a zamrkala, abych přivikla světlu. ,,Ino! Probudila jsi se!" Vykřikl radostí otec a sevřel mě v obětí. Král Eddard se zamračil a bylo na něm vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí. ,,Jak to že jsi se probudila už teď? Měla si se probudit nejdřív za dvě hodiny a namísto toho jsi se probudila za čtvrt hodiny." Kroutil nechápavě halvou král Eddard, když mě otec pustil z obětí a oba dva jsme se postavili. ,,No nic. Udělalo mi to malou díru v plánech, ale jinak vše klape. Mezi tím co jsi spala jsem někoho našel." Ušklíbl se král a málv rukou. Přede mnou se zjevili vojáci a někoho táhli. ,,Myslím si, že ho znáš a on zná tebe." Řekl král. ,,Nevím o čem to mluvíte. Nikdy jsem ho neviděla." Začala jsem hrát hloupou, ale moc dobře jsem věděla kdo zrzek s modro zelenými oči. ,,Dobrá tak pokud ho neznáš, nemá žádnou cenu. Zabít." Přikázal král a vojáci ho chtěli propíchnout mečem. ,,Ne!" Vykřikla jsem na poslední chvíli a tím Namdora zachránila. ,,Takže ho přeci jen znáš. Záleží ti na něm. Mám pro tebe nabídku. Buďto odvolej elfy a já ho nechám žít nebo elfy neodvolej a já ho zabiju." Mé srdce vynechalo několik úderů, ale já měla pocit, že se úplně zastavilo. Nechci ho nechat zemřít, ale zase nemohu odvolat elfy a tím králi dát jejich svobodu. Buďto jeden elf nebo tisíce elfů. Podívala jsem se na Namdora. V jeho očích se značila odhodlanost a smíření se smrtí, která se k němu blíží mílovými kroky. 'Promiň.' Naznačila jsem pusou a Namdor se jen usmál a kývl na souhlas. ,,Radši on než tisíce nevinných elfů." Řekla jsem a uvědomila jsem si, že jsem právě vynesla Namdorův rozsudek o smrti. Král mávl rukou a vojákův meč se zabořil do jeho břicha. Slzy mi začaly stékat po tvářích a král se vítězně usmál, ale to nevěděl co ho čeká. V hlavě jsem uslyšela hlas mého bílého já.  Nezapomeň, že naštvanost je někdy také k užitku. Bublal ve mě nehorázný vztek. Namdor mezi tím padl na kolena a potom se skácel k zemi. Nechala jsem vztek vyplout napovrch. ,,Za tohle zaplatíš ještě vyší cenou." Řekla jsem králi Eddardovi, který se stále usmíval. Zavřela jsem oči a našla ve svém nitru svou moc a nechala ji vyplout napovrch. Hned jak se tak stalo obmotali velké a silné větve Eddardovo tělo a pevně ho zmáčklo. Král Eddard vykulil oči div mu nevypadly z důlku. Nechala jsem šlahouny aby krále vytáhli tak aby se jeho nohy nedotýkaly země. ,,Za to co jsi všem udělal teď zaplatíš a je mi jedno kolik mě to bude stát energie." Řekla jsem odhodlaným hlasem. Na můj povel se větve a šlahouny začaly stahovat a udělala jsem menší šlahoun, který se obmotal kolem jeho krku. Dusila jsem ho a neměla s ním slitování. Když krále šlahouny konečně pustili, spadl bezvládně na zem a ani se nehnul. Byl mrtví díky mé moci ovládat přírodu. Doběhla jsem k Namdorovi a vzala si jeho halvu od klína. ,,Ne ne ne! Ty nesmíš umřít! Potřebuji tě!" Křičela jsem zoufale a znovu mi začaly téct slzy. Namdor pootevřel oči. ,,Prosím nep-plakej. Nes-sluší ti to." Řekl Namdor tichým hlasem a bylo na něm vidět, že mu mluvení dělá velké problémy. Utřela jsem si slzy a usmála se na něj. ,,V-vždycky jsem tě měl rád a nic a nikdo na tom nic nezmění. Ví-ím že tvé srdce patří jinému elfovi a já to chá-ápu. Ví-íš nikdy jsem ti neřekl jak zkončila má kní-ížka." Namdorovi se třepal hlas a bylo vidět, že už to dlouho nevydrží. ,,Skončilo to tím, že nej-jlepší přítel umřel, ale hla-avní hrdinka se přes to př-řenesla a žila šťastně se svým mil-lovaným. Já věřím, že žít dokážeš i ty a že jsi schopná  a dost silná na to ab-by jsi se př-řes to mohla přenést a žít dá-ál. Nikdy nezapomeň, že já jsem pořád tady s tebou." Řekl Namdor a ukázal mi svou bledou rukou na srdce. ,,Vždy tu pro tebe budu, když budeš potřebovat moje jiná princezno." Tak vydechl naposledy lord Namdor, kterého jsem tenkrát srazila na chodbě. Válka byla vyhrána a lidé se vzdali. Otec jim řekl, ať se vrátí do svého království a zvolí moudřejšího krále. Elfské království se dávalo dokupi. Bylo mnoho mrtvých a mezi nimy i můj nejlepší přítel a společník.

Tak elfové vyhráli válku! Můžu vám říct, že jsem u téhle kapitoly brečela 😭 a chtěla bych vědět jestli vy také? Měli jste Namdora rádi? Proč? Napište mi to do komentářů. Už zbívá jen Epilog této knížky tak si ho koukejte užít.

Tak u Epilogu 😚💚.